Zázrak jménem lásky 64. kapitola

16. listopadu 2018 v 18:17 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji Bara-chan za komentář, udělal mi obrovskou radost .)
Dnes se Keiko dozví pravdu.


Když Rei a prcek vkročili do pokoje Keiko, ležela otočená zády ke dveřím. Vesele ji pozdravili, ale od ní nepřišla žádná reakce. Prcek přišel přímo k ní a pozdravil ještě jednou, jenže ona vypadala, že je vůbec nezaregistrovala. Pohled upírala z okna, a kdyby nemrkla… . "Keiko."pohladil ji po vlasech Rei a sedl si k ní na postel. "Mrzí mě to, je to rána i pro nás, ale musíš to časem překousnout a jít dál." pořád na ni mluvil. "Doktor říkal, že nechceš ani jíst a nespolupracuješ." přidal se prcek. Zase žádná reakce. "Keiko, jak tě pustí domů, vezmu si dovolenou a postaráme se o tebe." začal okamžitě plánovat Rei. Keiko se znenadání pohnula a podívala se na ně. Přeletěla očima celý pokoj a zamračila se. "Kde je Uru, to nepřišel s vámi?" zeptala se. Prcek hlasitě polknul, ale nic neřekl a raději všechno nechal na Reitovi. "Víš, musel s malým k doktorovi, začaly ho zlobit zoubky." odpověděl, první věc, co ho napadla. "Hm." Keiko si lehla zpátky a upřela svůj pohled k oknu. "Keiko."ozval se znovu prcek a dal jí pusu do vlasů. "Určitě se podaří příště. Přece to nezabalíte při prvním pokusu. Podle doktora jste v pořádku a děti mít můžete. Horší by byla ta druhá možnost." snažil se ji povzbudit. Podařilo se mu u ní vyvolat mírný úsměv, ale to bylo všechno. "My přijdeme zase zítra tě vyzvednout. Dneska ještě musím na odpolední, ale od zítřka se o tebe postaráme" pohladil ji po vlasech Rei. Prcek se taky rozloučil a pomalu odcházeli. Keiko se za nimi otáčela se smutkem v očích. "Řekněte Uru, ať zítra přijde, potřebuju s ním mluvit." ozvala se, když otevírali dveře. Rei se jen usmál a kývnul a raději rychle vyšel. Prcek hned za ním.

"Reito, pan Uru ale…"začal prcek. "Já vím, musím jí to říct, co nejdříve, ale bude lepší, když se to dozví doma." přerušil ho. Prcek jen pokýval hlavou. Usoudil totiž, že je to dobrý nápad.

"Bude v pořádku že?" zeptal se znenadání prcek, když už seděli na sedačce. "Neboj, bude v pořádku, jen to musí v sobě zpracovat. Každou ženu ztráta dítěte hodně zasáhne a chvilku potrvá, než se s tím srovná." odpověděl s mírným úsměvem. "Myslíte, že se někdy zamiluje do Kaie?"přemýšlel dál nahlas prcek. Rei se rozesmál a potom odpověděl: "To nevím. Potom co se dozví o Uruhovi, nejspíš nebude chtít chlapy ani vidět. Kai bude muset hodně bojovat a prokázat velkou spoustu trpělivosti. Ale kdoví, možná se mu povede Keiko znovu rozesmát a dostat se do jejího srdíčka." usmál se. Prcek se jen usmál. "A my mu pomůžeme?" zeptal se s šibalským úsměvem. "Víš, že mě napadlo úplně to stejné?" rozesmál se. "Ruku na to." natáhnul pravačku a prcek ji velmi rád přijal.

Po obědě musel jít Rei do práce a tak se prcek pohodlně uvelebil v obýváku a zapnul telku. Rozloučil se mávnutím a celou pozornost upřel před sebe. Rei jen s úsměvem zakroutil hlavou a zaklapl za sebou dveře.
Když přišel domů, prcek spal zalomený na sedačce a byla puštěná televize. Vypnul ji tedy, prcka lépe položil, aby ho nebolelo za krkem a sám se šel umýt a konečně zalehnout. Dlouho ale nemohl usnout a přemýšlel, jakým způsobem říct Keiko nedávné události.

Druhý den, hned po snídani se vypravili do nemocnice. Keiko už byla dávno oblečená a seděla na jedné ze židlí na chodbě. V rukou propouštěcí zprávu, ale se stejným kamenným výrazem, jak včera. Přišli k ní, oba dva ji objali a mohlo se vyrazit. "Kde je Uru, vždyť jsem vás prosila, ať přijde." zastavila se uprostřed chodby. "Je doma a čeká na tebe, neboj." popostrčil ji k chůzi Rei a usmál se na ni. Keiko se zamračila ještě víc a nic neřekla.
Po chodníku šla nevědomky mnohem rychleji, než je prcek schopný, tak na ni Rei musel zavolat. "Proč nemůžu jít na před, vždyť mě otevře." založila si ruce na hrudi. "To jsi tak nedočkavá?" odpověděl s úsměvem, ale vevnitř ho to drásalo. Neměl ponětí, jak jí to říct.

Za pár minut už se Keiko konečně dočkala. Nastoupily společně do výtahu a o chvilku později už Rei odemykal dveře. Keiko pustil jako první a prcek šel hned za ním. V rychlosti se vyzula a už mířila do hlubin bytu. Byla snad všude, ale Uru nikde. Když Rei vkročil do obýváku, vyjela po něm: "Nechceš mi něco vysvětlit. Proč tu není.". Rei na sucho polknul a naznačil jí, aby se posadila. Keiko se tedy posadila na opěradlo a upřela na Reitu tázavý pohled.

Rei vydechl a chvilku mlčel, než si uspořádal myšlenky. "Víš, Keiko, on už tady nebydlí. Když jsem byl v práci, zazvonil, a když Ruki otevřel, vehnal se dovnitř s taškou a všechno si sbalil." začal opatrně. "To není odpověď na moji otázku." upozornila ho. "Víš…"v ten moment jí řekl všechno, co se stalo. O jeho rodině, a že se v den, kdy přišla o miminko, vrátila jeho žena s novorozeným synem.

Keiko se postupně měnil výraz z tvrdého na nevěřícně a začaly se jí po tvářích kutálet slzy. "Ne, tomu nevěřím, nevěřím tomu. Byly jsme spolu tolik let." vzlykala. Rei ji okamžitě objal a kolébal ji z jedné strany na druhou. Prcek jí se smutným úsměvem pozoroval.

"Chci mu zavolat. Neuvěřím tomu, dokud to neuslyším od něj." rozhodla se a už lovila telefon z kabelky. "Keiko, to ti ublíží ještě víc." snažil se jí to rozmluvit, ale už bylo pozdě, vytáčela jeho číslo. "Ahoj Uru. Kde jsi, mám o tebe strach a "zasekla se, když uslyšela ženský hlas. "Miláčku, volá ta náhradnice." řekla ledabyle. Keiko zalapala po dechu, ale než to stačila položit, ozval se Uru. "Tak hele, mám svou rodinu a jsem 9 let ženatý. Ty jsi byla jen holka na sex, rozumíš? Tak už my nevolej a zapomeň, že existuju." potom položil. Keiko se v ten moment zhroutila. Třásla se vzlyky a nebyla schopná přestat plakat. Rei na nic nečekal, vzal ji do náruče a odnesl do pokoje. Prcek mezitím zamířil do kuchyně uvařit čaj. Rei jí ho potom zanesl a rovnou tam s ní zůstal. Zabalil jí do deky a pevně objal.

Když byla Keiko v posteli víc jak týden, skoro nejedla a nereagovala, Reitovi došla trpělivost. Jednou ráno k ní přišel, odhodil deku, a když si získal její pozornost, zamračil se na ni. Keiko se totiž začala natahovat po dece, jelikož jí začala být zima. "Ty." ukázal na ni prstem: "Teď s námi půjdeš pěkně do parku a budeš hlídat prcka." oznámil jí a už jí hnal do koupelny. "Ale…"začala okamžitě protestovat, ale nebylo jí to nic platné. Musela se obléknout, najíst a potom s nimi zamířila do parku. Prcek se celkem divil, že se mu ji povedlo vytáhnout a vyvolalo mu to úsměv na tváři.

Jak ale chodily po parku, potkaly Kaie. "Ahoj." pozdravil ho, když procházel kolem. "Ahoj." odpověděl s úsměvem. Podíval se na Keiko a potom zpátky na Reitu v němé otázce. Jen zakroutil hlavou. Když se posadily na lavičku, Kaie něco napadlo. Poodběhl a o chvilku později se před Keiko objevila její oblíbená příchuť zmrzliny s karamelovou polevou a posypaná barevnými cukrátky. Překvapeně se na něho podívala a chvilku ho zkoumala, než si to vzala. "Jak to víš, že tohle je ta nejoblíbenější?" zeptala se. Kai se jen záhadně usmál a dal zmrzlinu i prckovi. Potom přinesl i Reitovi a sobě. Keiko ho celou dobu pozorovala a přemýšlela, jestli mu to někdy řekla nebo to vypozoroval. "Blbost neví o mě vůbec nic." pomyslela si a začala si pořádně vychutnávat zmrzlinu.


"Kai bude zítra u nás, zavolali mě do práce, jeden kolega onemocněl." oznámil jí při cestě zpátky. Keiko se na něho překvapeně otočila a chtěla něco říct, ale Rei ji přerušil. "Není takový, jaký si myslíš." dodal. Kai se potom rozloučil a zamířil domů. Ještě se na ně otočil a musel se usmát. "Konečně jí můžu být na blízku.".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 16. listopadu 2018 v 21:06 | Reagovat

Ty ji s tím Kaiem chceš dát dohromady stůj co stůj... ale já stejně nevěřím, že je Uru takový hajzl, a nevěřím ani Kaiovi, že je najednou takový dobrák... Snad aspoň Reitu s Rukim necháš spolu :D

2 Bara-chan Bara-chan | Web | 16. listopadu 2018 v 21:07 | Reagovat

[1]: Jo a to mimčo ti neodpustím... i když ani v tomhle ti nevěřím, že bys to vážně udělala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama