Zázrak jménem lásky 62. kapitola

10. listopadu 2018 v 16:28 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji Bara-chan za komentář, udělal mi obrovskou radost:)
Vrátí se ten, koho mysleli, že už neuvidí a úplně překope všem život :)


Dlouho jí plakal na rameni, než se mu povedlo trochu uklidnit. "Poslouchej, Rei je idiot, že to nevidí a Aoi akorát otevřel staré rány. Jak sám řekl, odjíždí, na půl roku a už ho neuvidíme. Bude to zase dobré, uvidíš." snažila se ho povzbudit. "A co když ne, co když se k sobě vrátí?" znovu se rozvzlykal. "Ruki." přitiskla si ho pevněji k sobě.

Ve dveřích se znenadání objevila hlava Uruhy. Úsměv mu ale okamžitě opadl, když viděl prcka. "Ruki, co se stalo?" přidřepnul si k němu a pohladil po vlasech. Keiko kývla hlavou ke dveřím a on okamžitě pochopil.

Uru si vyměnil pohled s Keiko a pohladil prcka po zádech. "On si to uvědomí, uvidíš. Oběd je hotový, tak si umyj obličej a pojď se najíst. Přece kvůli němu nebudeš hladovět." podpořil ho a pomohl mu vstát. Sám se potom umyl a pomalu šel do kuchyně.

Rei už mezitím nachystal talířky a příbory. Prcek se posadil na židli a začal si hrát s ubrouskem. Nechtěl se na něho ani podívat. Když totiž přicházel, všimnul si, že září jak sluníčko a rozdává úsměvy. Když se všichni usadili a naložili na talíř, rozeběhla se živá debata. Bohužel sám Rei nakousl i návštěvu Aoie. "Jsem rád, že jsem ho viděl. Vypadá dobře." usmíval se od ucha k uchu. Prcek zabořil nos do talíře a nic neříkal. "Hele nepůjdeme se odpoledne zase projít?" snažila se Keiko změnit téma. "Nejprve si ale půjdeš lehnout." okamžitě se ozval Uru. "No jo pořád." převrátila oči v sloup. Prckovi se znenadání sami od sebe zvedli koutky a usmál se a Rei se smál pod vousy. Až ho musel Uru šťouchnout pod žebra.
Po obědě si Uru odvedl Keiko do ložnice, kde ji pečlivě zabalil do deky a než ještě odběhl, políbil ji. Když se vrátil do obýváku, prcek už ležel na sedačce a Rei si v křesle četl. Zakroutil nad nimi hlavou, v kuchyni se napil a zamířil za Keiko. Když si k ní lehal, už tvrdě spala. Objal ji v rámci možností kolem pasu a zavřel taky na chvilku oči.

Prcek ale nemohl usnout. V hlavě měl spoustu myšlenek, které se vzájemně překrývaly. Najednou se posadil a upřel pohled na Reitu. "Víte, nad čím přemýšlím? Proč se chováte tak…tak…"sám to nedokázal pojmenovat a tak jen rozhodil rukama. Rei se na něho celou dobu díval s obočím někde nahoře a přemýšlel, co tím myslí. "Myslel jsem, že vás to už přebolelo a jdete dál. Neměl se tady vůbec objevit. Otevřel staré rány a…"on ho ale přerušil: "Myslíš Aoie?"když viděl přikývnutí, naklonil hlavu na stranu. "Víš, bolelo to a to hodně. Teď když se objevil…moje srdce poskočilo radostí, místo toho aby bolelo. Nevím, čím to je, ale uvědomil jsem si, že k němu pořád něco cítím." usmíval se a díval se zasněně z okna. "Tak proč jste mě dal naději. Moc dobře víte, co k vám cítím, a neříkejte, že ne." ukázal na něho prstem. "Ruki, já…"prcek ho ale přerušil. "Chtěl jsem k vám, abych vám mohl být na blízku a potom se o vás starat. Umím všechno, opravdu. Prát, žehlit, vařit a tak. Mám vás moc rád, opravdu moc." když mluvil, spustily se mu samovolně po tvářích slzy. Když je v té ráži, tak musí říct všechno. "Ruki…"oslovil ho. "Miluji vás." vypadlo z prcka. Rei nevěděl co říct a tak otevřel a zase zavřel pusu. Nevěděl, že je to tak vážné a cítil se hrozně. V hlavě si všechno dával do souvislostí a začal to chápat. "Ruki…mrzí mě to." zašeptal. "On se vrátí a budeme spolu zase bydlet. Psali jsme si, víš?" promlouval k němu jak k dítěti. "Já si myslím, že se nevrátí. Půl roku je dlouhá doba, ale jak myslíte." dořekl, vzal si berle a šel do pokoje Keiko. Věděl, že je tam pohodlný křeslo a taky věděl, že ho nevyhodí.

Rei se za ním celou dobu díval, než za sebou nezavřel dveře. Všechno mu začalo docházet, jeho chování, jeho červené tváře, když se vzbudil na jeho hrudi. On tomu ale nevěnoval žádnou pozornost. Zajel si prsty do vlasů a flustrovaně vydechl. Nechtěl mu ublížit.

Prcek si sednul potichu na křeslo, zvedl nohy pod bradu a zahleděl se na klidnou spící tvář Keiko. Bříško měla už dobře viditelné, a když si všimnul Uruhy, jak spí s úsměvem na tváři…samovolně se znovu spustily slzy. Toužil mít taky někoho, ke komu se bude moci přitulit, hýčkat si ho a dávat na něho pozor. Zabořil se do křesla ještě víc a zabořil nos do deky, kterou se zakryl.

Keiko se vzbudila asi o hodinu později. Zavrtěla se, a když cítila za sebou Uru, usmála se. Nechtěla ho vzbudit a tak zůstala ležet. Jen si s ním propletla prsty a přitáhla si ho víc k sobě. V ten moment si všimla prcka. Byl zabalený v dece a bylo poznat, že zase plakal. Zamračila se a přemýšlela, co se mohlo stát a jestli za to může zase Rei.

Prcek se na židli z ničeho nic zavrtěl a hlasitě si povzdechl. Potom zkřivil tvář a už mířil rukou na krk, který promnul. Pomalu otevíral oči a začal si uvědomovat, proč je tady v křesle a ne na sedačce. "Ahoj Ruki."zašeptala. Objevil se mu na rtech smutný úsměv a jen kývnul. Keiko ho pozorovala, jak se znovu balí do deky a snaží se najít pohodlnou polohu.


Počkala, až se Uru vzbudí a potom si sedla k prckovi. Pohladila ho po vlasech a potom po zádech, a když si získala jeho pozornost, roztáhla ruce. Prcek nelenil a nabízenou náruč s radostí přijal. Uru se jen smutně usmál a zamířil do kuchyně. Reitu našel v obýváku na sedačce, dívat se upřeně před sebe. Přisedl si k němu a zahleděl se na jeho profil. "Ublížil jsem mu, kvůli Aoiovi. Jenže já ho miluju a teď když jsme si psali…chce se mnou bydlet…vrátí se." konečně se na něho podíval. Uru se mu jen díval do očí. "Proč nic neříkáš? Myslíš, že dělám špatně?" zeptal se na rovinu. Uru zakroutil hlavou v záporném gestu. "Jen mě zaráží, že jsi to neviděl dřív. Prcek k tobě vzhlížel od samého začátku. Proto s tebou nechtěl cvičit. Ty jsi mu dal ale naději a on tě pustil do svého srdce. Potom ale z ničeho nic potkáš Aoie a jen tak prckovi řekneš…promiň? Takového tě neznám. Navíc jsi věděl, co k tobě cítí. Vždy když s tebou cvičil, byl roztěkaný a hůř se soustředil. Čím myslíš, že to bylo?" říkal to klidně, ale důrazně s pohledem do jeho očí. "Vždyť já vím…já jen…já prostě…Aoi je pro mě…důležitější a já ho opravdu miluju." zašeptal a sklopil pohled. "Jsi pěkný parchant, idiot a imbecil." uzavřel jejich debatu Uru a zamířil do ledničku pro pivo. Když se vracel, ještě dodal: "Jsem jen zvědavý, jak spolu budete vycházet.". "Jo to jsem taky zvědavý." zašeptal si sám pro sebe.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 10. listopadu 2018 v 18:37 | Reagovat

Ehm... Budu upřímná, tenhle díl mi neudělal moc dobře... Prostě Ruki a Reita... T__T Akorát na konci jsem se musela zasmát, Uruha má co říkat :'DD Ten se taky choval jako pěkný parchant, idiot a imbecil, a není to zas tak dávno :D
Ale teda, divím se, že si Reita s Aoiem zas i psal a domlouval bydlení, nehledě na to, že Rukimu nic jasně neřekl, to opravdu od něj nebylo hezké... (a vůbec, že dává přednost Aoiovi před Rukim, ehm...)
No, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat... Snad Reitovy city vůči Aoiovi nejsou tak vroucné, jak si myslí, a zjistí, že tíhne k Rukimu... Otázka ale je, jestli prcek bude ochotný čekat a vůbec k němu mít dál důvěru...
Už aby bylo pondělí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama