Zázrak jménem lásky 61. kapitola

6. listopadu 2018 v 19:26 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji Bara-chan za komentář, udělal mi radost.
Dneska se znovu objeví Aoi a prcek pochopí, že naznačovat nestačí a musí začít tvrdě bojovat.


Reitu vzbudilo zavrtění vedle sebe. Chtěl se otočit, ale někdo ho držel kolem pasu a cítil tlak na hrudi. Protřel si oči, a když uviděl čupřinu hnědých vlasů, musel se usmát. Hned mu došlo, že je to prcek. Zajel prsty do vlasů a začal se v nich vískat. Prcek se jen znovu zavrtěl, ale nevzbudil se. Rei se opatrně probíral jeho hedvábnými vlásky a zkoušel odhadnout, jak bude reagovat, když se vzbudí.

Dřív ale vyšel z pokoje Uru. Na Reie se jen zašklebil a zavřel se v koupelně. Když konečně vyšel, zamířil rovnou do kuchyně přichystat snídani. "Keiko ještě spí?" zeptal se šeptem Rei. "Hm." pokýval hlavou. "A odkdy ty vstáváš dřív než ona? Vždy ti to trvá vylézt z postele, zvlášť když ti leží v náručí." nedalo mu to si nerýpnout. Uru se na něho zamračil, ale nic neřekl. Rei se jen smál pod vousy a nechtěně žduchnul prcka. Ten sebou cuknul a začal se pomalu probouzet. Rukou, co ho držel kolem pasu, přesunul na bříško, kde ho nevědomky polechtal a potom si začal čistit oči. Rei i Uru ho celou dobu pozorovali s úsměvem a zvedlím obočím.

Jakmile si prcek začal uvědomovat, že neleží na polštáři, ale na někomu na hrudi, nejprve se podíval nahoru, a když poznal Reitu odskočil, jakoby byl jedovatý. Povedlo se to ale tak nešťastně, že málem sletěl ze sedačky. Na poslední chvíli ale ucítil, že ho zachytily blonďákovi silné paže a přitáhly si ho do náruče. Prcek v ten moment zčervenal a odmítal se na něho podívat.

Rei jakoby vycítil, že je nervozní, tak ruku oddělal a začal se hrabat z deky. "Dobré ráno, Ruki."ještě zaslechl, než zmizel v koupelně. Prcek si přetáhnul přes hlavu deku, stulil se do klubíčka a odmítal vylézt. Možná právě proto, že čekal, jak ho přejde jistý problém.

Uru se málem zadusil džemem, jak se snažil nerozesmát, ale nakonec to ukočíroval. Keiko se objevila ve dveřích chvilku potom. Nejprve si zašla pro polibek k Uruhovi a když se vracela, všimla si prcka na sedačce. "Dobré ráno, Ruki."řekla vesele, ale dostalo se jí jen zamručení. Podívala se zpátky na Uru, ten ji objal a všechno jí řekl. Keiko se teď na něho dívala něžným pohledem s hlavou na stranu.

"Ruki, běž se umýt, snídaně je hotová." pohladila ho po zádech a sama si šla vyčistit zuby. Když ale vylezla z koupelny a prcek byl pořád na tom stejném místě, sedla si k němu. Pohladila ho po zádech a oddělala deku, kde myslela, že má hlavu. Vykouknul na ni, ale jeho zadek. Znovu ho zakryla, oddělala deku na druhé straně a odkryla jeho tvář.

Prcek se stulil ještě do menšího klubíčka a tím mu spadly přes tváře i vlasy. Keiko spravila těch pár pramenů a pohladila ho po tváři. Naklonila se k němu a zašeptala: "Copak se děje?". Prcek jí prstem naznačil, aby šla ještě blíž a potom tak zašeptal: "Spal jsem na jeho hrudi. Co si o mě pomyslí?" nešťastný hlas se mohl krájet. Keiko se na něho podívala a usmála se. "A myslíš, že mu to vadilo?" řekla. Prcek jen smýkl ramenem a zabořil nos do madračky. "Pojď se nasnídat. Přece neumřeš hlady kvůli Reitovi. On by si to taky neodpustil." pohladila ho po vláskách a povzbudivě se usmála.

Chvilku se ještě rozmýšlel, ale nakonec usoudil, že má pravdu. Navíc mu hlasitě zakručelo v bříšku, tak bylo rozhodnuto.
Posadil se ke stolu, kam právě Uru pokládal ovoce a posléze i džem. Natáhnul se pro pečivo a v ten moment se u stolu objevil i Rei. Vesele všechny pozdravil a s chutí se zakousnul do čerstvého pečiva. Prcek ho chvilku pozoroval, ale nakonec toho nechal, jelikož poznal, že to ráno nebude rozmazávat.

Po snídani Uru a Keiko umyli nádobí a Rei se snažil trochu poskládat sedačku. "Já bych se šla projít." protáhla se Keiko. To by nebyl Uru, aby jí alespoň nepolechtal. Raději ale rychle kolem ní proklouznul, protože mu hrozil pohlavek. "To je dobrý nápad, Ruki by měl taky cvičit a v parku je to ideální." řekl Rei a na prcka se zářivě usmál. "Tak je rozhodnuto, jdu obléct malého a vy se taky vypravte. Kdoví, jak dlouho bude takhle krásně." pohlédl Uru z okna a zároveň všechny popoháněl.
Nikdo se nenechal dvakrát pobízet a během chvilku byly všichni oblečení a začali se postupně obouvat. Nejprve zmizeli ve dveřích Uru s malým, kteří si přivolali výtah a potom hned Rei s prckem, kteří jeli hned za ním. Keiko potom v klidu zamknula dveře a vyrazila po schodech.

Jakmile se všichni sešli u vchodu, vyrazili do nedalekého parku. Prcek a Rei šli napřed a ticho by se mezi nimi dalo krájet. Rei ho jen občas upozornil na správné držení těla a svalů.
Uru se naklonil ke Keiko a zašeptal jí do ucha: "Jsem zvědavý, kdo z nich udělá ten první krok." potichu se zasmál. Keiko ho žďuchla do ramene a zakroutila hlavou.

Jakmile dorazili do parku, malý chtěl okamžitě z kočárku. Uru ho tedy vzal do náruče a potom postavil na zem. Chvilku chytal balanc, ale nakonec mu pomohla noha Uruhy, o kterou se chytil a podíval se na něho nahoru. Uru ho s úsměvem chytil za ruku a společně vyrazili kupředu. Keiko vzala kočárek a šla pomalu za nimi. Rei a prcek už odpočívali na jedné z laviček s výhledem na řeku a čekali na ně.

Když se Rei otočil, aby se podíval, kde jsou, prcek se zadíval na jeho profil. Měl ho rád a to hodně a taky si myslel, že mu to dává dostatečně najevo. Měl ale pocit, že se Rei něčeho bojí. Jakoby vyčkával a ujišťoval se, že to bude konečně to pravé. Potichu si povzdechl a sklopil hlavu. Keiko přišla s kočárkem mnohem dříve než Uru s malým, jelikož Hiro zkoumal snad každého mravence a kamínek, který byl na cestě.

Než k nim ale stačil dojít, zaklepal mu někdo na rameno. Prudce se otočil a na chvilku pustil malému ruku. Ten si dřepl a prohrabával písek na cestě. "Ahoj Uru." pozdravil. "Aoi, co tady děláš?" zeptal se nevěřícně a rychle se otočil na Reitu. Aoi se tím směrem taky podíval, ale potom se mu podíval do očí. "Chybí mi, a to hodně. Já jen, chtěl jsem vědět, jestli je v pořádku. Přijel jsem, abych ho viděl." povzdechl si smutně, když vyděl zdvižené obočí. Uru se na něho nezlobil. Už mu dávno odpustil, ale trochu mu kazil plány. "Aoi, já…"než to stačil doříct, objevil se po jeho boku Rei. "Aoi, rád tě vidím." řekl a pevně ho objal. "A ano, už jsem ti odpustil." rozesmál se na celé kolo, když si všimnul jeho výrazu. "Přijel jsem jen na skok." uváděl to na pravou míru a trochu znervozněl. "Letím na stáž do Anglie, asi na půl roku. Tady mám ale pořád nějaké věci a po cestě do bytu, jsem vás zahlídnul. Chtěl jsem vás jen pozdravit a zase zmizet." říkal a pohledem pendloval všude kolem, jen aby se na ně nepodíval. "Teď už bych měl ale zase jít. Za chvilku mi letí letadlo." rychle se rozloučil a chtěl zmizet. Rei si ho ale znovu přitáhnul k sobě a pevně objal. "Chyběl jsi mi." zašeptal mu do ucha. Když ho pustil, tak se na něho usmál. Aoiovi se odcházelo moc špatně. Sám sobě si nadával, že sem zašel a nenechal je být. Teď odletí a už ho nikdy neuvidí. Akorát se mu povedlo otevřít staré rány.

Prcek a Keiko to pozorovali zpovzdálí. Zesmutněla, když si všimla prcka a zároveň byla pořádně naštvaná na Reitu. Prcek mu ukazoval, jak ho má rád a určitě to viděl. Jenže byl tu ještě Aoi.

Rei a Uru se přidali k nim a šlo se domů. Malý už dávno spal v kočárku, když se v hrobovém tichu vraceli. Tentokrát šel s prckem Uru a Rei tlačil kočárek. "Vypadáš spokojeně." nedalo Keiko se nezeptat. "Hm, jsem moc rád, že jsem ho viděl." řekl s úsměvem. Po jeho slovech se podívala na prckova záda a potichu si povzdechla.

Dorazili domů, kde se Keiko okamžitě začala starat o oběd, Uru opatrně položil malého na sedačku a nechal ho spát a šli se s Reitou převléct. Prcek zamířil rovnou do koupelny. Za prvé se mu chtělo na malou a podruhé… . Keiko si všimla, že je tam nějak moc dlouho a tak vypnula dodělanou omáčku a šla se tam podívat.


Prcka našla sedět na vaně a posmrkovat. "Ruki."objala ho a nechala, aby si o ni opřel hlavu. "Bolí to, proč to tak moc bolí? Úplně se rozzářil, takový úsměv se mi nikdy nepovedlo vyvolat. Proč zrovna on to umí." vzlykal a mačkal si tričko v oblasti srdce. Na tohle mu nedokázala odpovědět a tak ho jen držela a nechala ho plakat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 6. listopadu 2018 v 22:34 | Reagovat

Chuďátko Ruki... Ten Aoi se teda umí objevit v "pravou" chvíli... A to mi přišlo, že Reitovi se prcek líbí a má se k němu, ale jestli furt něco cítí k Aoiovi... No, doufám, že už to budou jen vzpomínky a ne vřelé city, snad se Rukimu podaří ukořistit si jeho srdce pro sebe :D :33 To ranní probuzení na jeho hrudi a objetí bylo hrozně roztomilé :33 Už jen to, že spolu spí na gauči se mi líbí a víří to myšlenky :D
Moc se těším na další díl :33 Nevím, kolikrát jsem to už řekla, ale musím znovu - Keiko a Uruha jsou spolu nehorázně sladcí :33  A taky věřím, že kdyby Reita dál prcka takhle "zlobil", oni dva ho zpacifikují :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama