Zázrak jménem lásky 55. kapitola

12. října 2018 v 15:25 |  Zázrak jménem lásky

Tak jelikož je pátek, tak přidávám další díl.
Moc děkuji Bara-chan za komentář, udělal mi obrovskou radost :)
Ruki u tetičky (myslím, že víc dodávat nemusím).


Teta prcka si ho od té doby dobře hlídala a vyžadovala, aby se jí všechno hned hlásilo. To dělalo vrásky řediteli i vedoucímu. Nikdy tohle nezažil a nevěděl, jak vlastně reagovat. Co všechno jí dovolit a co už je za hranicemi. Ruki byl z toho vyčerpaný, unavený a smutný. Vždy prohodil jen pár slov a začínal se uzavírat do sebe.

Když přišla Keiko s nápadem, že by si prcka vzala na prodloužený víkend a oslavili narozeniny, striktně to tetička odmítla. Sama si ho totiž chtěla vzít domů. Pořád měla v živé paměti jeho pád a nechtěla, aby se něco takového opakovalo. Prcka se sice zeptala, ale jakoby mluvil do zdi. Stála si pořád na svém. Vedoucí byl sice u toho, ale musel respektovat její rozhodnutí. Prcek se od té doby úplně uzavřel. Na Keiko nebo Báru se sotva usmál a když chodili po chodbě, nepromluvil ani slovo.

"Ruki, usměj se alespoň trošičku. Nemysli si, že jsem o tebe nebojovala. I Reita bojoval, ale mluvilo proti nám to, co se stalo minule. Neměli jsme šanci uspět." říkala potichu a pevně ho objala. "Chtěli jsme ti taky společně s Uru říct jednu velkou novinu a oslavit i to." načala a podívala se mu do očí. Prcek se na ni v ten moment zářivě usmál a zabloudil rukou na její bříško: "Takže jsem tušil správně?" zeptal se pro jistotu. Keiko jen přikývla. "Doktor mi dovolil tady pracovat ještě měsíc a potom půjdu na mateřskou." naklonila hlavu na stranu. "Můžu vás obejmout? Neublížím vám?" zeptal se, když se jí chystal skočit do náruče. Keiko jen zakroutila hlavou a rozevřela náruč. Prcek se jí opatrně posadil na klín a objal. "Jsi stejný jak Uru, taky na mě dává pořád pozor a bojí se, ať nejsem nemocná." rozesmála se jeho počínání. Prcek jen zabořil nos do jejího ramene a spokojeně se usmál. Cítil její vystouplé bříško a taky si dovedl představit Uruhu, jak si ji hlídá.
Nastal pátek a tetička se objevila v pokoji Rukiho hned po snídani. "Tak sbal si věci, jedeš ke mně." řekla a už hledala jeho tašku. Naházela tam několik věcí a už stála zpátky u dveří. Prcek se ještě snažil protestovat, ale nebylo mu to nic platné. O chvilku později už šel s berlemi po chodbě směrem k autu.

Nastoupil do tetina auta a smutně se zadíval na nemocnici. Ještě si stihnul všimnout Keiko, jak odchází a vítá se s Uru. Ten mu zamával a naznačil mu, ať se má dobře. Smutně se usmál a zamával jim.

"Tak Ruki, v neděli tě musím vrátit, tak rovnou začneme s programem." podívala se do zpětného zrcátka a rovnou pokračovala: "Dneska se znovu uvidíš se svou kamarádkou z dětství. Velmi dlouho jste se neviděli a ona včera po dlouhé době přijela zpátky po studiích. Nechám tě u nich, jelikož si musím ještě něco zařídit a potom tě vyzvednu." seznámila ho s programem. Zbytek cesty už bylo ticho.

Prcek se zarazil, když řekla slovní spojení, kamarádka z dětství. Neměl ji vůbec rád, dělala mu naschvály a pořád ho pošťuchovala. Nedokázal si představit, že by s ní mluvil, natož s ní strávit den.

Když přijížděli na příjezdovou cestu, všechno se mu vracelo. Nízký dům s bílou omítkou ho vítali s otevřenou náručí a on měl sto chutí se otočit a utéct. Už ale bylo pozdě.

Auto zastavilo a on viděl, jak jeho kamarádka z dětství vychází ven a mává na přivítanou. Z auta se mu v tu ránu nechtělo už vůbec. Přinutil se k úsměvu a pomalu s pomocí berel vystoupil z auta. Kamarádka Satori ho hned přivítala objetím a nezapomněla se ani široce usmívat. Společně vešli dovnitř a prcek se posadil na jednu ze židlí u stolu v kuchyni. Pozoroval ji u kuchyňské linky a přemýšlel, co teď. Má se na něco zeptat? Nebo začne ona?

Jeho myšlenky ale přerušil otec Satori: "Ahoj Ruki, dlouho jsi tady nebyl. Poplácal ho po rameni a sedl si vedle něho na židli. Satori před něho postavila čaj a sedla si naproti němu. Prohlížela si ho s hlavou na stranu a musela uznat, že z něho vyrostl velmi pěkný kluk. "Slyšela jsem o tvých rodičích a je mi to moc líto." pronesla zachmuřele. Prcek sebou trhnul a sklopil hlavu, aby nebylo poznat, jak ho rozhodila. Její otec se k ní okamžitě přidal. Položil mu ruku na záda a trochu se k němu naklonil: "Ruki, je nám to opravdu moc líto. Tvůj táta byl úžasný člověk. Taky vím a jsem si tím jistý, že by chtěl, abychom se o tebe postarali. Samozřejmě, jak budeš moci, tak se vrátíš do školy a já ti hlídám místo u mě ve firmě. Přece jenom studuješ prestižní školu a byla by škoda ji nedokončit. Navíc určitě nechceš skončit někde v továrně na třísměném provozu a úplně se zničit, ne?" pokračoval a mírně se přitom usmíval. Prcek nevěděl co říct a tak mlčel se skloněnou hlavou. Nevšiml pohledu, který si vyměnil se svou dcerou.

Celý den nepromluvil, chvilku chodil po trávě na dvoře a potom se usadil na lavičku před domem. Přemýšlel, co teď asi dělá Keiko s Uru a jak se má asi Reita. Pohled mě upřený do zelené zahrady a ani si nevšiml, že přijela teta. Trhnul sebou a začal vnímat až v momentě, kdy klaply dveře do domu.

Chtěl se vrátit znovu do svého světa a zahledět se do zahrady, když zaslechl hlasy jdoucí z kuchyně. "Tak co?" slyšel tetu. "Jo dobrý, dostuduje a potom ho zaměstnám." řekl ledabyle. "A co ty Satori."ozvalo se. "No musím říct, že z něho vyrostl celkem pěkný kluk a určitě by stál za hřích." prcek úplně vycítil její úšklebek a sklopil hlavu. Tak tohle s ním plánují. Jakmile dostuduje a trochu se zaběhne ve firmě, bude muset se oženit. Při této myšlence ho to bolelo a on měl slzy na krajíčku. Nesměl ale dát najevo, že o tom ví a tak rozhodl znovu potrénovat. Chodil sem a tam a celou dobu na sobě cítil pohled. Snažil se, si ho ale nevšímat.

K večeru odjeli k tetě, kde dostal malý pokojíček bez topení a malým oknem, které vedlo na silnici. Posadil se na postel, tašku vedle sebe. Pomalu si vybalil a potom se rozvalil na posteli. Zakryl se dekou, jelikož se oklepal zimou a zavřel oči. Chvilku jen tak ležel, ale potom si vzpomněl, že mu Keiko dala svůj starý telefon a uložila tam všechny důležitá čísla. Hlavně tedy její Uruhove i Reitove a když by to bylo hodně neúnosné, tak ředitelove, který ho zaručeně dostane zpátky, než by řekl švec. Za tohle gesto jí byl moc vděčný, a když telefon obracel v rukou, poprvé za celou dobu co je tady se usmál.
Na nic nečekal, otevřel ho a okamžitě napsal Keiko. Na odpověď nemusel čekat dlouho. Psali si dlouho a bylo poznat, že je u to i Uru, jelikož si na něho pořád stěžovala. Samozřejmě vždy s vysmátým smajlíkem. Prcek tak dostal dobrou náladu a s úsměvem na tváři taky usínal.

Sobota uběhla velmi rychle. Teta si musela něco vyřídit ve městě a protáhlo se jí to až do odpoledne. V poledne se za ním zastavila Satori s obědem a potom zase rychle zmizela. Prckovi to ale vůbec nevadilo, měl rád samotu. I když nejlepší možnost pro něho pořád byla přítomnost Keiko a spol. Když poctivě přešel dvacetkrát dvůr, usadil se na dvoře na lavičku a vytáhnul telefon. Domluvili se totiž, že může napsat po obědě.

Po dvou hodinovém psaní, kdy se dozvěděl, že byly na ultrazvuku a že se Uru málem rozbrečel se musel rozloučit. Ještě mu ale Keiko stihla poslat fotku. Byl na ní vidět asi deseti centimetrový plod. Prcek se něžně usmál a taky byl skoro až dojatý. Musel ho ale rychle schovat, jelikož slyšel auto a nechtěl, aby teta věděla, že má telefon. Takhle se to tady dalo alespoň přežít.

Rychle vzal berle a než se auto objevilo před barákem, prcek byl v polovině cesty přes dvůr. "Cvičíš?" ozval se její pisklavý hlas, až sebou prcek trhnul. "To je dobře." prcek se na ni jen podíval a bez jediného slova pokračoval dál.
Večer potom znovu zapnul telefon a znovu se podíval na fotky. Přibili tam ještě další dvě, jak jsou s Hirem v parku a jak mu Rei mává s velkou zmrzlinou v ruce. V koutku duše si přál, aby mohl být s nimi. Potom si ale uvědomil, že zítra se konečně vrací a že Keiko uvidí na směně.

Spokojeně si přehodil přes sebe teplou deku a hned usnul. Teta ho nechala spát dlouho, tak se vzbudil až kolem oběda. Naobědval se a hned si zašel zabalit věci. Teta ho nejspíš chtěla mít rychle z krku, jelikož s ním nešla ani do nemocnice. Prcek to ale zvládl na výbornou. Zašel na sesternu říct, že se vrátil a pak zamířil do svého pokoje. Spokojeně se uvelebil pod peřinou a zadíval se z okna.


S přemýšlení ho ale vyrušilo vrznutí dveří. Otočil se a s otevřenou pusu hleděl na návštěvu, která právě vcházela do dveří.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 14. října 2018 v 23:39 | Reagovat

Ta Rukiho tetička, to je teda baba jedová... na jednu stranu jí Ruki vůbec nezajímá a na druhou ho furt musí otravovat -_- A vůbec se mi nelíbí, jak o Rukim s tím svým známým takto rozhodují za jeho zády. Snad nebude muset být pod jejím "poručnictvím" dlouho a  podaří se mu vymanit z jejího vlivu. Satori vypadá taky na pěkný jedovatý číslo (a tak mě napadá, že by si možná rozuměli s Kaiem...) a vůbec bych ji Rukimu nepřála.
Keiko a Uruha to ale výborně vymysleli a díky telefonu prcek víkend přežil :33 A ještěže už je zpátky... teď jsem hrozně zvědavá, kdopak to za Rukim přišel, a tajně doufám, že by to mohl být Reita... No, ať už je to kdokoli, prcek si za víkend "užil" dost, tak teď by mu neuškodila trocha příjemného rozptýlení :)
Moc se těším na další díl :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama