Zázrak jménem lásky 50. kapitola

7. září 2018 v 10:51 |  Zázrak jménem lásky

Tak nejprve chci poděkovat Bara-chan za komentář, udělal mi obrovskou radost :)

Tak a teď k dílu. Keiko bude rěšit pád prcka a znovu se okrajově objeví Kai.


Aoi který si ho automaticky vzal na starost, operoval ho dlouho. Všechno se ale povedlo na jedničku a prcek byl převezen hned na normální pokoj. Celkem si Aoi oddechl, když zjistil, že nemá žádné vnitřní krvácení, jen pořádnou modřinu a žádné ze dvou zlomených žeber nezasáhlo žádný orgán. Neodpustil si ale ho kontrolovat snad každé půl hodiny.

Keiko a Rei přišly domů, malého umyla, dala do postýlky a vrátila se k Reitovi, který seděl na sedačce. Posadila se k němu a mlčky seděly několik minut, než se na něho podívala a chvilku zkoumala jeho profil. "Volal mi Aoi, že je všechno v pořádku. Prý neměl poškozené orgány od zlomených žeber a ani vnitřní krvácení." zašeptala s úsměvem. "Přesto ale budeš mít velké problémy. Prcka jsi měla na starost. Podepsala jsi papír. Nedokážu si představit, jak bude vyvádět jeho teta. Vedoucí si tě určitě přivolá a co když tě vyhodí?" nenechal se uklidnit a složil hlavu do dlaní. "Mě už vyhodit nemůže, maximálně může podat žalobu na zanedbání péče, ale tobě můžou vzít diplom a zakázat pracovat v zdravotnictví." měl v hlavě ty nejhorší scénáře. Keiko se mu čelem opřela o rameno a smutně vzdychla. "Musíme věřit, že to dopadne dobře." snažila se udržet hlas, ale na konci slova se jí zlomil. Rei to okamžitě vycítil a pevně si ji přivinul do náruče. Keiko mu nos zabořila do trička a rozvzlykala se, potom vyčerpáním usnula.

Rei ji pořád držel a malinko se s ní houpal, než mu začal zvonit telefon. "Prosím." zvednul telefon, aniž by se podíval, kdo volá. "Dobrý den, dal byste mi k telefonu slečnu Keiko?"ozvalo se odměřeně. Okamžitě poznal hlas vedoucího a pevně zavřel oči. "Ona teď spí, může zavolat později?" zeptal se a snažil se působit mile. "Vy jste u toho byl taky? Myslím u pádu Masamota Takanori."dodal. "Ano byl jsem tam. Chodili jsme po chodbě a v ten moment jsem ho měl na starost. Keiko s tím nemá nic společného." snažil se dostat Keiko na druhou kolej. "Právě že má pane Reito. Podepsala plnou moc a to s ní dělá jeho opatrovníka. Všechno, co se stalo, budu řešit jen s ní. To, že jste ho měl v ten moment na starost vy, nebude nikoho zajímat. Znáte vedení." řekl a bylo slyšet smutné povzdechnutí. "Řekněte jí, ať zavolá co nejdříve. Musíme se domluvit, co řekneme řediteli a její verzi příběhu. Aoi ho operoval a už za mnou byl. Taky to chtěl vzít na sebe a taky mi řekl, jak jste byl rozhozený, když vás potkal. Pane Reito…mám svázané ruce…ředitel půjde po ní, protože to podepsala, možná bude trochu mírnější, protože je jedna z nejlepších, ale nemůžu to zaručit. Prosím, řekněte, ať zavolá." dodal a po rozloučení zavěsil.
7
Smutně se na ni podíval a objal ji ještě pevněji, jakoby ji chtěl od všeho uchránit. Počkal, až se probudí a začne pořádně vnímat a všechno jí řekl. Keiko se na něho smutně dívala a když skončil, vzala telefon a zavolala mu. Chtěla to mít za sebou a trochu se uklidnit. S vedoucím, vždy vycházela dobře a určitě jí dá nějakou radu nebo alespoň pocit, že za ní bude stát.
Domluvily se, že zítra přijde k němu a na všem se domluví. Odevzdaně svěsila hlavu a vrátila se za Reiem. "Tak co?" okamžitě vyzvídal. "Zítra mám přijít. Řekl mi, že musí zavolat tetě prcka a všechno jí říct a zítra tam nejspíš bude, tak se mám připravit." řekla smutně a svalila se na sedačku. Rei ji celou dobu smutně pozoroval.

Ráno přišlo až moc brzy. Keiko se v klidu vypravila, připravila ještě snídani pro malého a Reitu a odešla do práce. Hned zamířila za vedoucím a po zaklepání vešla do kanceláře. Teta prcka už tam seděla. Měla nohu přes nohu a ruce založené na hrudi. Vypadala pěkně naštvaně a dívala se na ni, jak bůh pomsty. "No konečně." zašeptala si pod nosem. Keiko si bez jediného slova sedla a zaměřila svou pozornost na vedoucího.

"Slečno Keiko, víte proč jste tady. Můžete nám vysvětlit, jak to vlastně bylo?" promluvil. "Jistě, teď ze sebe vyklopí pohádku o tom, že to byla nehoda. Že jí to moc mrzí a vy se necháte obměkčit…"chtěla ještě pokračovat, ale vedoucí na ni přísně pohlédl a znovu se zadíval na Keiko. Řekla mu všechno, co se stalo, tak, jak to slyšela od Reity a jen doufala, že to nějak pochopí. "Takže jste přímo u toho pádu nebyla." srovnával si to v hlavě. Jen zakroutila hlavou. "Pana Reitu znám roky a mám k němu velkou důvěru. Nikdy by nikomu neublížil." dodala. "Právě ublížil mému synovci." vyjela po ní teta. Ani se na ni nepodívala. "Doufám, že z toho vyvodíte následky, jinak se o to postarám já." řekla, postavila se a odešla.
Vedoucí se na ni znovu podíval. Bylo na ní hodně vidět, že jí to mrzí, ale musel to udělat. "Slečno Keiko, musím to chtě nechtě zanést řediteli. Potom už bude záležet jen na něm." řekl se smutným úsměvem a Keiko propustil.

Celý den v práci přetrpěla a unavená, plná myšlenek a totálně zoufalá se pomalu brouzdala zpátky domů. Na ulici ji ale někdo dohnal a postavil se před ni. Mlčky povytáhla obočí a čekala. "Dobrý den, jste Keiko?"zeptal se. Jen kývla. "Mám pro vás dopis." strčil jí ho ruky a zmizel ve stínu. Keiko se za ním nevěřícně dívala a nevěděla, co si myslet. Dopis složila, dala do kapsy a konečně mohla pokračovat.

Došla až domů, kde si vyzula boty a ještě ve svetru se svezla na sedačku. "Tak jak bylo?" přišel k ní Rei s malým. Položil ho vedle ní a sednul si k jejím kolenům. "No vysvětlila jsem to, tak jak jsi mi to řekl. Byla tam ale jeho teta, která to nenechá jen tak a říkal, že to zítra dá řediteli. Teď už vlastně záleží jen na něm, jestli mě jen vyhodí nebo mi vezme licenci. "Keiko poslouchej, i když ti vezme licenci, ty si práci najdeš všude." snažil se jí trochu nalít krve do žil, protože působila, že se za chvilku půjde oběsit. "Všechno dobře dopadne." dodal a povzbudivě se usmál. Přitom jí ještě pevně zmáčknul ruku. Keiko se zmohla jen na škleb, který měl být úsměvem.

Promnula si unavené oči, když si uvědomila, že jí něco tlačí v zadní kapse džínů. Vytáhla to a poznala obálku, který jí dal neznámí chlap. Hodila ji na stůl a šla se umýt, ale ve sprše jí to nedalo a musela nad obálkou pořád přemýšlet. Když se převlékla do pyžama, posadila se zpátky na sedačku k malému a po obálce znovu sáhla. Chvilku ji obracela v prstech, než se ji odhodlala otevřít.

Ahoj Keiko,
Omlouvám se za všechno, co jsem dělal. Hlavně za Uruhu, vím, že ho miluješ, ale nedokázal jsem se s tím jen tak smířit. Nemohl jsem překousnout, že tě může držet v náručí, výskat ve vlasech a políbit. Všechno, co se stalo, bylo naplánované a vymyslel jsem to já sám. Chtěl jsem tě mít jen pro sebe a vůbec jsem nehleděl, jestli se mnou budeš šťastná. Ještě jednou se moc omlouvám.
Víš, možná to dopadlo tak, jak to dopadnout mělo. Jak víš, jsem ve vězení na 10 let za zpronevěřování peněz. Moc dobře si uvědomuji, že se mi to všechno teď vrací. Mám tady peklo, před kterým se nejde schovat. Teď ti píšu z malého výklenku na dvoře, kde ostatní hrají fotbal. Nepřijali mě mezi sebe a pořád se na mě střídají.
Vlastně ti píšu jen proto, abys věděla, že jsem v pořádku. Každý den na tebe myslím a to mi dává sílu, tohle všechno přežít. Můžu jen doufat a tajně si přeji, aby ses ozvala. Řekla třeba jen pár slov nebo jen ahoj.
Musím končit, všimli si mě. Miluju tě.

Kai


Keiko na dopis chvilku hleděla a v hlavě si přehrávala, co že to vlastně psal. Potom dopis skrčila a z pobaveným úšklebkem hodila na stůl. Rei se k ní za chvilku přidal a společně si pustily film. Když dával misku popcornu na stůl, všimnul si pokrčeného papíru. S otazníky v očích se podíval po Keiko. "Je od Kaie."zašklebila se. Rei po něm hned chňapl a začal číst. "To jako fakt? Má tu drzost si myslet, že se potom všem ozveš? Jen ať si to užije, ty jsi kvůli němu taky prožila peklo." hodil ho zpátky na stůl a zadíval se na film.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 7. září 2018 v 15:42 | Reagovat

Ještěže se Rukimu dohromady nic nestalo a snad se brzo uzdraví :) Jeho tetička je ale pořádná semetrika a něco mi říká, že jí na Rukim ani za mák nezáleží, ale jen má potřebu po někom se vozit (anebo na tom chce vytěžit peníze...) Doufám, že Keiko nepřijde o licenci a taky doufám, že si nebude nic dělat ani z Kaiova dopisu - nevěřím, že mu na ní tak záleží, když ji neustále citově vydírá. Doufám, že se dá Keiko zase dohromady s Uruhou, i když to pro ně oba bude hodně těžké.
Těším se na další díl a jsem zvědavá, jak se to dál vyvine :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama