Zázrak jménem lásky 43. kapitola

10. srpna 2018 v 7:00 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji Bara chan za komentář, udělal mi velkou radost :)
Dmeska se prcek znovu svěřuje a Keiko má těžký den :)


Ruki seděl ve svém pokoji obklopený bílými zdmi a cítil se sám. Pořád vzpomínal na dny u Keiko a jak s Reitou chodil v parku. Moc mu chyběly ty veselé okamžiky, kdy Keiko Reitu nebo Uruhu vyhodila z kuchyně nebo jak se dívaly na film. Z myšlenek ho ale vyrušilo zaklepání. Podíval se ke dveřím a tam stála jak přikovaná do země jeho teta. Vkročila dovnitř, zavřela za sebou dveře a přišla až k němu. Mlčky si ho prohlížela až s děsivě milým úsměvem a jako by si všechno rovnala v hlavě. "Ahoj Ruki, přišla jsem se podívat, jak se máš. Podle doktora už chodíš velmi dobře a pomalu přemýšlí, že tě pustí. Mluvily jsme o tom dlouho a nakonec vlastně řekl, že za týden můžeš jít ke mně." prcek chtěl něco namítnout, ale teta se přerušit nenechala. "Samozřejmě budeš muset pořád cvičit a jezdit na kontroly, ale to by z mé strany nebyl problém. Tak jo, uvidíme se za týden." řekla, rozloučila se a zaklaply se za ní dveře.

Prcek v ten moment prásknul hlavou do peřiny a rozplakal se. Nechtěl k tetě a už vůbec nechtěl na vesnici. Celý den byl myšlenkami úplně mimo a cvičení s Keiko odbýval, jak mohl. Když ho vedla do pokoje a posléze mu pomohla do postele, mračila se. Pokukovala po něm a čekala, že jí to nějak vysvětlí, jenže prcek mlčel. "Stalo se něco?" zeptala se zvědavě, když si k němu sedala na postel. "Byla tady teta." zašeptal po dlouhé pomlce. "Říkala, že už mě pustí a že za týden přijde." posmrkoval. "Slyšela jsem o tom. Koukám, že se moc netěšíš." nahnula hlavu na stranu. Prcek prudce zatřepal hlavou a o sekundu později cítila, jak jí vletěl do náruče. "Možná to nebude tak zlé." šeptala mu do ucha a hladila po vláskách. "Nemám ji rád." vyslovil to poprvé nahlas a trošku sebou škubnul, jak se lekl. Právě tyto slova v něm vyvolaly vlnu vzteku a on se nezastavil do té doby, než to Keiko všechno řekl. Celé jeho dětství, návštěvy atd. Když to ze sebe všechno dostal, zůstal vzlykat na jejím rameni. Keiko ho pevně objala a nechala ho.

"A co vy, jste v pořádku?" zeptal se, když se trochu uklidnil. Keiko v ten moment přeběhl po obličeji stín a uhnula pohledem, ale potom se usmála. "Jsem v pořádku. Mrzí mě to, to ano, ale prostě…asi to tak mělo být." řekla a smutně se usmála. "Přijdu ještě odpoledne, projdeme se po chodbě a potom zamíříme do tělocvičny." domluvila se s ním na určité hodině a odešla.

Celý den poměrně rychle utekl a už se chystala domů. Dneska se rozhodla to vzít delší trasou přes park. Šla pomalu, v hlavě si rovnala myšlenky a přemýšlela nad Uruhou. V parku potom zastavila u zábradlí blízko mola a zahleděla se do vody. Uru chodil s malým v parku, protože mu nechtěl usnout, když si ji všiml. Zarazil se a až malý Hiro ho dokázal znovu rozejít, jelikož ho zaujaly malé červené bobulky na keři. Pořád měl tendenci k ní bloudit pohledem, ale velmi rychle ho vrátil do reality Hiro, který jednu kuličku vzal mezi prstíky a mířil s ní do pusy. "Ne to nesmíš." vyjekl a čistil mu prsty papírovým kapesníkem. Než se ale rozešli dál, Keiko už zmizela. Za to se vedle nich objevila Jasmin. "Ahoj broučci, vyšli jste si na večerní procházku?" řekla a pohladila malého po vláskách. "Hm, nemohl jsem ho uspat." odpověděl nepřítomně. "Vždyť jsme se rozešly, takže jsem ji vlastně nepodvedl a navíc Jasmin je matkou Hira."ubezpečoval se, že neudělal chybu a že vlastně svých chováním Keiko neublížil.

Večer, až když ležel v posteli a Jasmin mu ležela nahá v náručí ho jeho pečlivě zasunuté myšlenky na Keiko znovu dohnaly. "Jsem volný, s Keiko nechodím a můžu si dělat, co budu chtít." opakoval si stále dokola. Cit, který k ní ale pořád cítil, nezmizel a on si jen těžko uvědomoval, že ji nepřestal milovat a myslel na ni, i když byl s Jasmin. Zatřepal prudce hlavou a zavřel oči v domnění, že se mu povede usnout.

Keiko se vracela tichou ulicí a pořádně ani nevěděla, co se kolem děje. Byla zabraná ve svých myšlenkách a ani nezaregistrovala, že za ní někdo jde. "Ahoj maličká." uslyšela za sebou úlisný hlas. Prudce se otočila a chtěla zmizet, když ji ten chlap vzal za ruku a táhnul ji k nejbližší tmavé uličce. "Ne, hej, počkejte, pomoc, pomoc, prosím pomozte mi někdo." volala s plných plic. Chlap jí dal facku, že spadla na zem. "Mlč nebo to bude ještě horší." zasyčel nebezpečně. Prudce ji postavil na nohy a přirazil k cihlové zdi. "Pomoc." zakřičela teď už zoufale. Chlap nelenil, dal ji další facku, že dostala druhou od zdi a začal jí rozepínat kostkovanou košili. Keiko se cítila malátná a děsně jí bolela hlava.

Najednou ale jeho úlisné ruce zmizely a ona se svezla na zem, když necítila žádnou podpěru. Podívala se před sebe na toho chlapa a zároveň si všimla kluka, co s ním bojoval. Povedlo se mu ho praštit tak, že už nic nezkusil a zmizel ve tmě. "Keiko, proboha, jsi v pořádku, nestalo se ti nic?" přikročil k ní a až teď poznala, že je to Kai. "Pojď, musíme pryč." zkusil ji postavit na nohy, ale ona se o něho automaticky opřela. Vzal ji tedy do náruče a rychlým krokem zamířil za roh, kde už bylo lidí více. Až teď si všimnul šrámu na jejím spánku. Zabalil ji pečlivěji do bundy a zamířil rovnou k Reitovi. Zazvonil, a když se ozval bzučák, snadno se dostal do domu. Vyhledal jeho dveře a zaklepal a pak i zazvonil. Rei otevřel a zůstal na něho překvapeně hledět. "Pustíš mě dál? Keiko potřebuje ošetřit a je celá špinavá." řekl netrpělivě. Až teď si všimnul Keiko v jeho náručí. Pustil ho dovnitř a nechal Kaie, aby ji položil na sedačku. Mezitím zaskočil pro lékárničku do koupelny. Kai ji zabalil do deky a odsedl si kousek bokem, aby nezavazel. Rei jí ošetřil čelo, a když viděl, že usnula, přesunuli se do kuchyně.

"Co se vlastně stalo?" zeptal se přímo a položil před něho plechovku piva. "Slyšel jsem ji křičet o pomoc, a když jsem ji konečně našel, nějaký chlap jí brouzdal rukama pod košilí a rozepínal pásek u kalhot. Povedlo se mi ho zahnat a raději jsme zmizely. Nevěděl jsem totiž, jestli šel pro posily nebo se tak vyděsil." řekl mu všechno, jak to bylo, v jakém stavu ji našel a že šel okamžitě sem.

"Vím, že mi, jako člověku nevěříš, ale na Keiko mi opravdu záleží a nikdy bych nedovolil, aby jí někdo ublížil." řekl, když se na něho pořád díval podezíravě. Rei na to nic neřekl. "Měl bych raději jít. Dej na ni prosím pozor a ať hodně odpočívá." dodal a než stačil něco říct, uslyšel klapnutí dveří.

Kai pořád nedokázal zapomenout na to, co řekl Aoi. Je opravdu Hiro jeho? Hodil to na Uru, protože měl strach? Musím co nejdříve získat jeho vlásek nebo sliny a raději se ubezpečit. Ta nejistota co ho svírala, byla totiž už neúnosná.
Povedlo se mu to hned druhý den. Měli se sejít na skleničku a doladit poslední detaily. Jasmin hledala něco v kabelce a tak povytahovala kde co. Najednou se ale na stole objevil malý gumový jemný hřebínek s pár světlými vlásky. Kai okamžitě zareagoval, vylovil jeden ubrousek a dal jeden vlásek na něho. Zabalil ho do kuličky a dal si ho kapsy, potom se napil, jakoby se nic nestalo. "Myslím, že se mi daří držet Uru co nejdál od Keiko. Jsem u něho každý den a několikrát jsme spolu i spaly." oznámila vesele. "Spaly jste spolu a to se jako nechal sbalit? Nějak se nevykrucoval?" reagoval překvapeně. Jasmin se záhadně usmála a naklonila hlavu na stranu. "Když žena chce, opravdu chce, dostane to. Navíc Uru se mi vždy poddá velmi snadno a ani ho nemusím přemlouvat." čistila si nehty a měla zářivý úsměv. Kai jen zakroutil hlavou. "A co Keiko. Schází se?" další otázka co ho celkem trápila. "Ne, neschází, spíš to na mě působí, že se rozešly. Uru se většinu dne tváří smutně nebo má kamennou tvář a myšlenkami je pořád někde daleko." odpověděla a pustila se do zákusku. Kai ji pozoroval a musel se sám pro sebe usmát. "Je hodně cílevědomá a to se mu na ní moc líbilo." pomyslel si. Sám se potom pustil do rolády.


Keiko po tom zážitku zůstala doma tři dny a i potom měla celkem problém vyjít na ulici. Trochu jí uklidňovalo, že je světlo a všude kolem ní spoustu lidí. Do práce přišla tak akorát a byla ráda, že se v klidu převlékla a potkala tam Báru, jelikož jí vždy dokázala rozesmát a ona trochu pozapomněla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 11. srpna 2018 v 3:20 | Reagovat

Chuďátko Ruki, doufám, že mu Reita pomůže, aby nemusel k tetě... Psychické zdraví je taky důležité, a v tomto směru u ní určitě nebude dobře. Ale jsem moc ráda za to, jak pokročil, a že doktoři přemýšlí o jeho propuštění :)
Jasmine je potvora a Uruha blbec. Na jednu stranu ho chápu, je zklamaný a snaží se kvůli Hirovi najít nějaké "nejvhodnější" řešení, ale na druhou kvůli tomu jí přeci nemusí hned skákat do náruče. I když se s Keiko rozešel, tak nějakou chvíli na srovnání jí i sobě dát mohl...
Vůbec nemám dobrý pocit z Kaie a jsem si naprosto jistá, že celé to napadení zinscenoval, aby byl před Keiko za hrdinu. Plus ještě za dobráka, protože ji neodtáhl k sobě, ale k Reitovi. Snaží se jim všem přeci jen nějak dostat pod kůži, potovra, ale doufám, že se mu to nepovede.
Jen si nejsem jistá, co si myslet o jeho případném otcovství... Uruha i Keiko mají Hira rádi a najednou kdyby o něj přišli... na druhou stranu by je to zase mohlo dát dohromady, ale pořád tu je ta záležitost s Jasmine a Uruhovo lehkomyslné jednání - s takovou by ho mohla kdykoli svést každá a Keiko by si zasloužila i nějakou jistotu.
No jsem moc zvědavá a těším se na další díl :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama