Zázrak jménem lásky 41. kapitola

3. srpna 2018 v 7:05 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji Bara-chan, udělal mi velkou radost.
Keiko se srovnává sama se sebou a Uru bojuje


Prcek se snažil soustředit na nohy, ale nedokázal to. Každá druhá myšlenka mu skončila u Keiko a Uru. Rei ale na tom byl stejně. "Co se raději vrátit, takhle to nemá cenu." řekl s úsměvem. Prcek jen kývnul.

Doma našli Uruhu rozvaleného na gauči a malého, který cucal jednu plastovou kostku a díval se na pohádku. Moc dlouho nemuseli přemýšlet, aby jim došlo, co se stalo. "Uru, to jsem opravdu nechtěl." zašeptal Aoi a chtěl k němu, když ho zastavil Rei. "Vypadni odsud. Už jsi způsobil hodně zla, tak to ještě nezhoršuj. Běž." zašeptal výhružně a ukázal prstem na dveře. Aoiovi se samovolně spustily slzy, ale opravdu odešel. "Vím, že jsme byli domluvení, že po obědě tě zavedu zpátky do nemocnice, ale nejspíš to bude později. Nemůžu teď nechat Uru samotného. Zavolám mého spolubydlícího a kamaráda v jedné osobě a…"zlomil se mu hlas. "Jistě, udělejte, co potřebujete." zašeptal smutně. Rei okamžitě vytočil číslo a prcek zamířil do kuchyně pro něco k zakousnutí.

Rei se objevil v kuchyni za pár minut. "Přijde kolem třetí, má odpolední, tak to dřív nestihne." řekl a posadil se naproti němu. Ještě si vytáhnul z ledničky pivo. Prcek se jen smutně usmál. Popravdě se mu vůbec zpátky nechtělo. V nemocnici ho čekaly bílé zdi a noční stolek a tady měl i přátele, jen nevěděl, jestli ho berou taky jako člena party nebo jen pacienta.
"Měli bychom jít raději za malým." kývnul prcek do obýváku a pozoroval, jak Hiro sklouzává ze sedačky a míří ke kytaře. Rei okamžitě vyletěl na nohy a vzal ho do náruče, než se mu povedlo všechno shodit. Položil malého zpátky na sedačku a přisedl si k němu. V ten moment si všiml svého táty a zamířil k němu. Trochu ho bouchnul ručičkou do ramene, ale žádná reakce. Potom do vlasů a něco hlasitě říkal. Nakonec ho bouchnul do krku a trochu ho zatahal za vlasy, které se mu zachytily mezi prstíky, a to už se začal probouzet.

Nadechl se, vydechl a pomalu otevřel oči. Malý si k němu lehnul a cucal si palec. Uru ho objal kolem pasu a přitulil se k němu, zavřel oči, ze kterých se v momentě spustily slané hrášky. Rei musel uhnout pohledem jinam a zamrkat, aby nezačal taky. Uru potřeboval podporu a ne dalšího chlapa se slzami v očích.

Prcek přišel za nimi a sednul si Uru k nohám. "Budete v pořádku, že ano? Nechce se mi odtud, když vás vidím v takovém stavu. Já…"Uru mu ale skočil do řeči: "Budu v pořádku, jen potřebuju čas si to srovnat a smířit se." zašeptal a snažil se na něho usmát. "Hele poslouchej." promluvil do ticha Rei a tím si získal Uruhovu i prckovu pozornost. "Nevěřím, že by se tě Keiko vzdala. Máš sice dítě s jinou a musela toho hodně překousnout, ale nakonec si k malému cestu našla. Začala se znovu usmívat a byla spokojená. To, že Jasmin přišla a dělá ti ze života peklo…přece jí to nedovolíš. Ty Keiko miluješ a pochybuji, že ji někdy milovat přestaneš. Prostě bych Jasmin vysvětlil, že máš přítelkyni, a když je matka dítěte, můžete se spolu scházet, trávit čas, ale domov máš u Keiko. Nikdy ho nebudeš mít s ní. Potom bych jí zavolal a nějak se s ní domluvil." navrhnul. Uru ho celou dobu poslouchal a upřeně díval do očí. Něco na tom bylo. S ní by se domluvil, kdy by měla malého, ale domů by se vracel ke Keiko. "Zkusím se s ní domluvit." Zašeptal a tentokrát se usmál opravdově a s novou nadějí.
Kolem třetí přijel Rin s autem. Prcek se sbalil a nastal čas loučení. "Rei ho objal: "Nezapomeň na sobě pořád pracovat, víš, že budu mít echo od Keiko nebo Báry." pohrozil mu, ale široce se usmíval. Uru ho taky objal a popřál mu hodně štěstí. "Vy se nevzdávejte, ano? Keiko k vám patří jako šrouby k maticím. Nenechte ji odejít." usmál se na něho. Rin mu podržel dveře, mávnul na rozloučenou a oba zmizeli za dveřmi.

Uru se vrátil k malému, ale Rei musel pořád myslet na Keiko. "Já…asi se po ní půjdu podívat." řekl a čekal na nějakou reakci. "Dobře. Myslím, že je na řase sbalit malého a vrátit se." začal dávat hračky do tašky. Rei na to nic neřekl a nechal ho v klidu dělat, co uznal za vhodné. Rozloučil se s ním objetím a po ujištění, že jakmile dorazí tak zavolá, zabouchl za sebou dveře.

Zamířil nejprve do parku. Vzpomněl si na pár míst, kde by se mohla schovávat. Cestou začalo mírně mrholit. I počasí vycítilo jejich náladu a dávalo to najevo. Na prvním místě u altánku ji nenašel, ale když, šel dále mezi stromy, byla tam schovaná lavička. Věděly oni jen oni tři. Tam seděla s hlavou v dlaních a hlasitě posmrkávala. Co ho ale zarazilo a přikovalo na místě, byla přítomnost Kaie. Seděl vedle ní, objímal jí kolem ramen a nos měl v jejich vlasech. Moc dobře si uvědomoval, že tohle je jedinečná možnost mít ji u sebe a už nedovolit, aby mu ji někdo vzal. "Keiko, začíná pršet, pojď se někam schovat. Dostaneš do sebe skleničku a bude zase líp." zašeptal jí do ucha. Chvilku neodpovídala, ale potom přikývla, nechala se vzít za ruku a vytáhnout na nohy. Nepustil ji a zamířil ke křižovatce. V ten moment ale doběhl Rei. "Keiko, jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě a vtáhnul ji do náruče. Keiko Kaie pustila, objala ho a rozplakala se mu na rameni. Kai ho vraždil pohledem a Rei to moc dobře cítil. "Pojď, půjdeme domů, než budeš znovu nemocná." zatlačil ji něžně na záda a naznačil tím směr. "Právě jsme chtěly jít na skleničku." nevzdával se a zastavil je. "Keiko není dobře, to na ní nevidíš. Potřebuje tak zalehnout do postele a zaspat to." řekl vyšší hlasem výhružně a znovu se dal do chůze. Kai se za nimi díval, proklínal ho, ale nemínil se jen tak vzdát. Slíbil sám sobě, že příště ji už nedá.

Aoi to celé pozoroval zpovzdálí. Nevěřil svým očím, co Kai zkusil udělat a nepochyboval o tom, že by do ní nalil těch panáků několik. Potom by měl mnohem jednoduší ji dostat k sobě a…. "Ahoj Aoi, co ty tady?" ozvalo se těsně vedle něho, až nadskočil. Prudce se otočil a pohlédl do těch čokoládových očí, které ze začátku tolik miloval. "Měl jsem o ni strach, rozešly se." zaskřípal zuby a chtěl odejít. "Měl jsi o ni strach, však to byla tvoje práce a očividně provedená s pečlivostí." rýpnul si. "Nikdy jsem tě neměl potkat a zamilovat se. Jsi falešný, zlý a arogantní. Pustit tě do svého života byla moje životní chyba." říkal mu do očí. Potom se otočil a zmizel za keři.

Kaie tohle prohlášení překvapilo a trochu i zabolelo. Sám se lekl, když ucítil bodnutí v hrudi. Musel zatřepat hlavou, aby ten pocit zahnal a z kamennou tváří odcházel směrem k hotelu.

Rei Keiko zavedl k sobě. Když odemykal, Uru s malým už byli pryč. Zavedl ji rovnou do postele a nachystal jí suché oblečení. Potom šel do kuchyně ohřát večeři a vrátil se k ní. Už byla převlečená a schovaná pod peřinou. Položil večeři na stolek a přisedl si k ní na postel. Keiko pojď se najíst, potom můžeš spát." třepal jí z ramenem. "Myslíš, že jsem udělala chybu?" otočila se na něho. "Vím naprosto jistě, že ho miluješ. Taky vím, že jsi musela překousnout spoustu věcí. Nakonec jsi to ale udělala a to znamená, že se ho nevzdáš." říkal. "Tobě se to řekne. Hiro není můj. Neporodila jsem ho. Jeho matka má právo s ním být, já ne. Moc to bolí, bolí pomyšlení, že už je neuvidím a prostě…přála bych si, aby byl šťastný, jak Hiro, tak Uru." říkala smutně. "Keiko, Uru bude šťastný jen s tebou. Nějaká Jasmin je mu úplně ukradená." říkal s pobaveným úsměvem. "Jen se směj." praštila ho do ramene, až se za něho chytil. Přitom se rozesmál na celé kolo. "Řeknu jediné slovo. Bojuj." řekl, když se uklidnil. "To není tak jednoduchý." zašeptala si spíš sama pro sebe.

"Utínám tuhle tvoji depresivní náladu. Tady máš večeři a klidně přijď, budu se dívat na film. Alespoň se trochu rozptýlíš." mrknul na ni a zmizel za dveřmi. Keiko se musela usmát jeho chování, ale potom se pustila do výborné večeře.
Při jídle přemítala, proč vlastně jí to sebralo míň, než sama čekala. "Uru miluju. Určitě ho to vzalo víc než mě. Dokážu se ho vzdát? Na to odpověď znám. Ne. Dokáže se Uru postavit Jasmin, jako mámu Hira a přitom se vracet ke mně? Nevím, čeho je schopná. Co společně s Kaiem zamýšlí. Navíc, ten nenápadný manévr, jak mě dostat do jeho bytu…kdyby Rei nepřišel, nejspíš bych opravdu šla, ale s plnou hlavou Uruhy. A co by udělal potom. Postaral by se o mě, jak Rei? Dostal by mě přiopitou do postele?" musela zatřepat hlavou, aby je rozehnala a raději se zvedla a přesunula se na pohovku k Reitovi. Vybral naštěstí pro něho historické drama, žádný doják, takže se mohla uvolnit a ponořit se do filmu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Psycho Vampire Psycho Vampire | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 7:18 | Reagovat

Miluji to tu
Sprateliš blog?

2 Bara-chan Bara-chan | Web | 3. srpna 2018 v 19:35 | Reagovat

Awwh :33 Dneska jsi mi zlepšila náladu :33 Já věděla, že to Uruhovi a Keiko nedá :33 Ten zmetek Kai mě sice naštval, ale ještěže tu máme zachránce Reitu :33
Ruki s Reitou byli cute, jen škoda, že se prcek musel vrátit do nemocnice a že ho tam nemohl odvézt přímo Rei. Ale Rukimu kolem něj pořád hlodá a těším se na moment, až to začne docházet i Reitovi :33 Mohl by si ho na další víkend vzít k sobě :33
Těším se na další díl :33 Doufám, že si Keiko a Uruha k sobě najdou brzo cestu zpátky a už se nepustí :33 A snad se začnou brzo dávat dohromady i Reita s Rukim :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama