Zázrak jménem lásky 40. kapitola

30. července 2018 v 13:36 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji Bara-chan za komentář, udělal mi obrovskou radost :)
Dnešní díl bude hlavně o Keiko a Uru a nastane zlom.


Aoi počkal, až se všichni usadí v kuchyni se snídaní a mezitím si v hlavě rovnal, co jim vlastně, chce říct. Nikomu neměl odvahu podívat se do očí a tak seděl v rohu jak hromádka neštěstí a doufal, že to nějak pochopí.

V kuchyni zavládlo ticho a všichni čekaly, co vlastně řekne. Aoi se nadechl a potom vydechl, ale nedostal ze sebe jediné slovo. Reii po chvilce došla trpělivost a narovinu se ho zeptal: "Máš na svědomí, že mě vyhodily z práce?". Aoi sklopil hlavu ještě níž. "Je mi to líto Reii. Já miloval jsem tě, opravdu, jenže…prostě jsem neměl na výběr." řekl potichu. "Jak to? Vždy máš na výběr?" snažila se ho rozmluvit Keiko. "Já ale opravdu neměl. Musel jsem to udělat a měl jsem rozeštvat i vás s Keiko."kývnul na Uruhu. "Měl jsem ti naznačit, že pro tebe není dost dobrý, že si zasloužíš někoho lepšího. Reitu jsem od sebe odehnat nechtěl, bolelo to. Hlavně v době, kdy jsem ti dělal v práci peklo a potom jsi mi v náručí vzlykal. Já…vážně se moc omlouvám." najednou jeho řeč přeruší Hiro, který se ozve z vedlejšího pokoje. Aoie to tak trošku zachránilo, jelikož Uru musel odběhnout, ale během chviličky se vrátil s malým v náručí. Podal jogurt z ledničky, posadil si ho na klín a začal ho krmit. "No pokračuj." vyzval ho.

"Víte, Kai znal Keiko už mnohem dříve." roztřeseně se nadechl a pokusil se pokračovat: "Jak jste se pohádaly…"v ten moment se mu zlomil hlas a z očí se mu zpustily malé slzičky. "Počkej, to chceš říct, že znáš tu holku, se kterou jsem se vyspal?" vyvalil na něho oči Uru. Keiko úplně přestala jíst a zahleděla se na něho. "Ne, ne neznám ji, ale Kai…to je jeho práce. Říkal jsem si, že když už, tak vám řeknu všechno." zašeptal ty poslední slova. Nikdo v ten moment nevěděl co říct, byl snad jen slyšet Hiro, který si něco mumlal sám pro sebe.

"Uru poslouchej, zaslechl jsem, jak se o tobě baví a říkala, že tě chce zpátky. Že jsi jeden z těch chlapů, co se velmi těžko hledají a prý jí pomůže i Hiro. Bude hrát na city, plánovaly to velmi dlouho." říkal teď už jistý si sám se sebou a s prosbou v hlase. Uru se zamračil a s Keiko se zadívaly do očí. Uru ale moc dlouho nevydržel a pohled sklopil k Hirovi. "Poslouchej, nesmíš se jí vzdát. Patříte k sobě." domlouval jim Aoi, když bylo ticho nějak moc dlouho. Uru se mu podíval do očí a pak se otočil zpátky. Nic však neřekl.

Další Aoiova slova přerušil zvonek. Keiko se tedy zvedla a šla otevřít. Když tak udělala, za dveřmi stála nějaká holka. "Dobrý den." pozdravila a prohlížela si ji. "Dobrý den, zamračila se. Potom se ale mírně usmála: "Je tady Uruha?" Keiko nadzvedla jedno obočí: "A kdo se ptá?" odpověděla otázkou. "Ou omlouvám se, nepředstavila jsem se. Jsem matka Hira Jasmin."podala ji ruku, ale Keiko se jen zamračila. "Zavolám ho." řekla a zmizela v útrobách bytu.

Přišla do kuchyně a sedla si na své místo. "Máš návštěvu." pohlédla na Uruhu. "Já?" divil se. "Hm, Jasmin, jestli ti to tedy něco říká." řekla to jméno ze zlobou, ale on moc dobře věděl proč a ani se jí nedivil. Smutně se na ni usmál, dal jí malého a vykročil ke dveřím.

Jakmile ho uviděla, co nejkrásněji se usmála a objala ho. Držela ho kolem krku a snažila se ho i políbit, jenže Uru uhnul. "Co tady děláš?" zeptal se bez okolků a odstrčil ji od sebe. "Začalo se mi stískat i po Hirovi a tak jsem se rozhodla vrátit. Máme spolu syna a přece nechceš, aby vyrůstal bez mámy." říkala a celou dobu se usmívala. "Mám přítelkyni, na kterou si zvykl a má ji rád." říkal, ale byl přerušen. "Mámu ale nenahradí." upozornila. "Můžu ho vidět?" zeptala se a ani nepočkala na souhlas, vydala se do bytu.

Uprostřed dveří do kuchyně se zarazila, jelikož si všimla Aoie. Zamračila se, ale hned potom si všimla Hira a hned si ho vzala do náruče. Hiro sebou trhnul, viděli to všichni, ale ona toho nedbala a hned si s ním začala povídat. Byl neklidný a pořád natahoval ručičky k Uruhovi, který se objevil ve dveřích. Očividně se mu u ní nelíbilo, ale Jasmin to nějak nerozhodilo. Když už ale začal Hiro plakat a skoro jí vypadl z náruče, naštvaně mu ho dala.

"Jsem zpátky Uru, měli bychom se domluvit na pár věcech a hlavně, kde budeme vlastně bydlet. Nejlépe by bylo, kdybych se nastěhovala k tobě." mluvila a mluvila, ale hned ji přerušil. "Ke mně? Bydlím s Hirem v jednom pokoji a mám spolubydlícího. To asi nepůjde. Jdeš na to moc rychle Jasmin, já…potřebuju čas. Srovnat si to a" zase to nedokončil. "Ou jasně rozumím, říkal jsi, že máš přítelkyni. Ta je ale určitě rozumná, nevezme si na svědomí, že by Hiro neměl mámu." říkala až děsivě mile a šlehla pohledem po Keiko. Aoi i Rei se na ni smutně podívali a prcek se ji snažil úsměvem trošku povzbudit. Keiko z ní bylo špatně, taktak se držela, aby ji nenafackovala a ostatní to moc dobře viděli.

"Tak fajn, nebudu rušit. Tvoje číslo mám, tak se potom ozvu a domluvíme se." řekla, dala mu pusu na tvář a zmizela. V kuchyni nastalo hrobové ticho, které po chvilce přerušil Rei. "Ruki, půjdeme se projít, co říkáš?" zvednul se a pomohl i prckovi. Okamžitě totiž pochopil, o co mu jde a tak neprotestoval. Aoi se k nim přidal.

"Myslíte, že si to vysvětlí? Že budou pořád spolu?" ozval se prcek, když se posadili v parku na lavičku. "To nevím, Keiko se těžko srovnávala s tím, že má Uru syna a teď…nevím, jak to dopadne a jak to vlastně mezi nimi bude. "Měl jsem tehdy něco udělat." ozval se Aoi. Rei se na něho otočil a tázavě se na něho podíval. "Viděl jsem totiž Uruhu, jak jde do toho podniku a chvilku za ním Jasmin, která vyskočila ze zaparkovaného auta. Měl jsem ji zastavit. Já…věděl jsem, že spolu občas spí. Teď myslím s Kaiem, ale byl jsem slepě zamilovaný a tak jsem to neviděl. Vždy se totiž vrátil ke mně domů. K nám domů. Netušil jsem, jaký je a čeho je schopný. A teď…když se rozejdou, budou oba dva nešťastní. Uru se Hira nevzdá a Keiko…nevím, jestli zvládne další komplikaci. Vzpomeň si, jak ji vzalo, když slyšela, že ji podvedl. Potom se objevil Hiro a teď znovu rána v tom smyslu, že se vrátila máma malého. Nedokážu si představit, jak se teď musí cítit a jak je rozpolcená." rozhazoval celou dobu rukama. Rei ani prcek nepromluvili. Snažili se vymyslet nějaká povzbudivá slova, ale na nic nepřišli. "Musíme doufat, že si to vysvětlí a najdou kompromis, i když se v této situaci hledá velmi těžko." řekl Rei. Oba dva jen přikývli.

Když Uru slyšel klapnout dveře, posadil se ke Keiko ke stolu, Hira pořád držel v náručí. "Jak to teď bude dál. Vrátíš se k ní? Je to matka Hira, jste rodina." zašeptala a podívala se mu do očí. "Ty jsi má rodina. Nevzdám se tě, jen proto, že s ní mám syna. Potřebuji tě, jako kyslík." odpověděl bez zaváhání. "Uru." zaskučela smutně. "Já nevím, jestli to zvládnu. Máš rodinu z někým jiným a já…prostě cítím, že něco vyprchalo, něco je jinak. Myslím nebo jinak, prostě, asi je na čase, aby ses věnoval své rodině. Přišel jsi do mého života v době, kdy mě bylo nejhůře a teď je na čase…prostě odejít." vyslovovala to pečlivě a potichu a bylo na jich slovech poznat, že nemá daleko k pláči. Uru ani slzy neutíral. Nesnažil se jí skočit do řeči, prostě jen poslouchal. Hira potom položil dolů a hned se po čtyřech rozešel k zamčeným šuplíkům. Přitáhnul si ji na klín a pevně objal. Cítila, jak jí máčí tričko a třepe se vzlyky. "Uru poslouchej, miluju tě, zkusily jsme to a nevyšlo to. Jen mi slib, že dáš na Hira pozor." zašeptala, dala mu něžně dlaně na tváře a naposled ho políbila. Potom se rychle vymanila z jeho objetí a zabouchla za sebou dveře. Uru se v ten moment zhroutil na stůl a hlasitě se rozvzlykal. Cítil, jak ho pálí na hrudi a nedokázal se ho zbavit.


Okamžitě ale na sebe zase upozornil Hiro, kterému se povedlo otevřít šuplík s hrnci, a začal s nimi třískat. Vzal ho do náruče a posadil na sedačku. Pustil jeho oblíbenou pohádku a prásknul sebou vedle něho. Slzičky se v ten moment znovu objevily a tak zabořil nos do polštáře a tiše se znovu rozplakal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 30. července 2018 v 17:01 | Reagovat

Ne.
Ne, ne, ne a ne. Tohle mi nemůžeš udělat. Tohle jim nemůžeš udělat. Uruha a Keiko patří k sobě, tečka.
Hlasuju pro to, aby svůj sňatek uzavřeli nakopáním Kaiova, Aoiova a Jasminina zadku.
Pravda je, že Hiro potřebuje mámu, ale máma není jen o genech, ale hlavně o lásce, a tu Jasmine očividně nemá. Je to hnusná, vypočítavá mrcha a neměla by dostat ani Hira ani Uruhu. Ať si ji Kai sežere a odstěhují se na opačnou polokouli. Třeba i s Aoiem, který si myslí, že přijde, všechno vyklopí, a bude mu jeeen tak odpuštěno.
Aoi je kretén, že Kaiovi pomáhal, a měl by se sakra činit, aby jim všem pomohl, jestli chce nějaké pochopení a odpuštění. Neomlouvá ho, jestli byl do Kaie zahleděný, a pokud by Reitu opravdu miloval, nic z toho by proti němu nebo jeho přátelům neudělal.
Doufám, že Uruha najde sílu o Keiko ještě zabojovat a že si Keiko tenhle rozchod rozmyslí. Oběma musí být jasné, že Uruha by byl s Jasmine nešťastný (stejně jako Keiko bez Uruhy) a Hiro by byl chudák... Pro Keiko by bylo těžké, smířit se, že ho má Uru s jinou a přijmout ho jako vlastního, ale něco mi říká, že si ho už stejně oblíbila :33 Byla by úžasná máma a mohli by s Uruhou Hirovi udělat sourozence :33
Tak... a teď jsem hodně zvědavá na další díl a doufám, že se bude vyvíjet slibněji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama