Zázrak jménem lásky 39. kapitola

28. července 2018 v 16:48 |  Zázrak jménem lásky

Já vím, že o den později, ale...prostě...však mě znáte :)

Dneska se trošku začne rozplétat zápletka a Uru přemýšlí, jestli neudělal chybu.


Rei došel s prckem k lavičce, kde mu pomohl sednout a rozvalil se vedle něho. Prcek ho s úsměvem pozoroval, a když se na něho otočil, rychle uhnul. Ruki se snažil nevnímat a ponořit se pohledem a myšlenkami do řeky, ale moc se mu to nedařilo. Mezitím uslyšel rychle narůstající melodii a podíval se po Reitovi. Ten to vzápětí uslyšel taky a začal hledat po kapsách. Když telefon konečně našel, vítězoslavně se usmál, ale hned mu úsměv zase opadl. "Ahoj." řekl smutně. "Ahoj, je Keiko a Uruha v pořádku?" zeptal se volající. Rei se otočil k altánku a zase zpátky. "Jo jsou v pořádku. Nechceš mi říct, co se stalo?" zeptal se zmateně. "Do telefonu to nebude rozumné. Já jen…totiž…dej na ně pozor. Udělal jsem obrovskou chybu. Kai je ještě mnohem horší, než jsem si myslel. Když jsem s ním chodil, byl v pohodě, ale potom… . Rei poslouchej, Kai ji pořád hlídá. Chce ji jen pro sebe. Když si něco umane, tak to prostě dostane. Dej na Uruhu i Keiko pozor, přiletím, co nejdříve." vyděšený hlas Reitovi moc nepomohl, ale slíbil mu, že udělá všechno, pro jejich bezpečí. Podíval se zmateně na svůj telefon a potom se otočil zpátky na Keiko a Hira. Mezitím tam došel i Uru a o něčem se spolu bavily.

Ruki, půjdeme za nimi, co říkáš?" otočil se zpátky na prcka. Kývnul, připravil si berle a pomalu se postavil na nohy. Rei mu naznačil, že půjdou přes trávník a překročil obrubník. Prcek se na něho podíval, ale nic neřekl. Bylo ale poznat, že nadšením neskáče. Trávníku se ještě bál, byl to nesouvislí povrch a každou chvilku mu berle vjela do nějaké díry. Postupovali tedy hodně pomalu.

Když se k trojce u altánku přiblížili, právě nadával Uru Kaiovi. Nebyli sice slyšet slova, ale Uru působil i na tu dálku pěkně nasraně. Až teď si uvědomil, že se Kai celou dobu usmívá. Skoro to vypadalo, že ho chtěl naštvat.

O dalších pár kroků se přiblížili na doslech. Malý sebou začal vrtět a šibovat a Keiko měla co dělat, aby ho udržela na klíně. Vzala ho do náruče a chystala se odejít, ale malý natahoval ruce k Uruhovi. Uru pořád mluvil naštvaným hlasem a tím malého skoro až rozplakal. "Uru." položila mu ruku na rameno. Otočil se na ni a potom si všimnul i malého. "Promiň Hiro, pojď sem." vzal si ho do náruče. Malý ho okamžitě chytnul za tričko a přilepil se na něho. Keiko si za ním všimla prcka a Reity a chtěla jim jít naproti, ale Kai ji chytnul za ruku. "Nemůžu zmizet bez člověka, na kterém mi velmi záleží." prohlásil a mírně zatahal Keiko za ruku, že půjdou. Ona mu ale ruku vysmekla: "Nikam s tebou nepůjdu. Moje místo je vedle Uruhy a Hira. Nikdy tě nebudu milovat a ani s tebou něco mít. Odejdi Kai. U mě nemáš šanci." řekla, usmála se na Uruhu a už společně se vydaly za prckem a Reitou. Kai tam stál jak solnej sloup a ty dva probodával pohledem. "Tohle ti nedaruji Uru." zaskřípal zuby, otočil se a odešel.

"Jste oba v pořádku?" okamžitě se ptal Rei, když k nim přišly. "Jo jsme v pořádku. Pořádně mě ale zvednul mandle. Co si o sobě vůbec myslí, že může mít všechno, na co si vzpomene?" svoji řeč, ale okamžitě utnul, jelikož se zase ozval Hiro, který vycítil, že je táta rozhozený a nazlobený. "Půjdeme zpátky, je stejně nejvyšší čas začít dělat večeři." prolomil to ticho Rei.
Celou cestu bylo ticho. Keiko šla s prckem vzadu a Rei se zařadil vedle Uruhy s kočárkem. Malý v momentě usnul, jak byl unavený a Uru se ani nedivil.

Přišli zpátky do bytu, Uru zanesl malého do postýlky, Rei pomohl prckovi z mikiny a potom na sedačku a zamířil za Keiko, která už čistila zeleninu v kuchyni. Uru se za malý moment přidal.

Celá příprava večeře probíhala bez jediného slova. Snad s vyjimkou pár slov, kdy instruovala Uruhu u pánvičky. "Běž si lehnout Keiko."oslovil ji Uru, když jí už poněkolikáté vypadl z ruky kus zeleniny nebo vysypala nakrájenou pažitku úplně někam jinam. "To nejde, chci vám pomoci…"ani to nedořekla. Uru jí vzal z ruky nůž i prkýnko a objal ji. Keiko se k němu přimkla a zavřela oči. "Běž si za prckem zdřímnout." tentokrát poslechla. Odvázala si zástěru a spadla vedle něho na pohovku. Uru ji celou dobu doprovázel pohledem. Rei se pro změnu díval na Uru a mračil se. Vypadal smutný a nesvůj a působil, že bojuje sám se sebou. S tichým vzdychnutím dal Uru maso do trouby a začal pomáhat se salátem.

Když měli hotovo, posadil se Uru u Keiko na bobek a pozoroval její uvolněnou spící tvář. Jednou rukou jí opatrně vjel do vlasů a musel se usmát, když se zavrtěla. "Máš strach?" ozvalo se za ním. Uru se pootočil a potom se zaměřil zpátky na Keiko. "Mám strach o ni. I kdybych ji ztratil, víc by mě mrzelo, kdyby nebyla šťastná." zašeptal. "Slyšel jsi přece, co říkala, miluje tě a myslím, že jen tak by ses jí nezbavil." zašklebil se. Uru tato myšlenka vyvolala úsměv, ale nic neřekl. "Měli bychom je vzbudit, dokud je to teplé." ozval se znovu Rei a začal budit prcka. Uru následoval jeho příkladu.

Po večeři si šli všichni okamžitě lehnout. Postupně se vystřídaly v koupelně a zalezly každý k sobě do postele. Uru se šel ještě podívat na Hira, než si zalezl ke Keiko. Okamžitě se k němu přitulila a skoro v ten samí okamžik usnula. On ale zabrat nemohl. Pořád musel myslet na Kaiova slova. "Máš syna, myslíš si, že vedle tebe bude šťastná? Jde na ní pořád vidět, že s malým není tak smířená, jak si tady hraje. Navíc, malý potřebuje mámu. Zajímalo by mě, jestli jste si o tom promluvily. Je Keiko vůbec připravená, být mámou kluka, který není její?" zakroutil hlavou, aby tyto myšlenky rozehnal. Jeho slova zabolela. Samozřejmě pro ni chtěl to nejlepší, jenže na tyto otázky neznal odpovědi. Zároveň ho děsil fakt, že ji ztratí, ale na druhou stranu… . Miloval ji, prožil s ní kus života a tak nějak si zvyknul, že ji má u sebe. Je jeho součástí. Až teď si uvědomil, že se mu kutálí slané hrášky po tvářích. Poprvé si totiž uvědomil svou sobeckost. Nezeptal se, co chce Keiko, ale automaticky si přivedl Hira v domnění, že budou šťastná rodina. Tak se tomu ale říkat nedalo. Trávil s ní sice čas, ale tak nějak vycítil, že už to není to, co to bývalo. Nebyla to ta stejná Keiko a on se vlastně taky změnil. Musel přehodnotit svůj život a zapasovat tam Hira. Naučit se organizovat a nemohl s ní jen tak odjet na chatu nebo na výlet. Byl táta na plný úvazek.

Přitáhnul si Keiko blíž k sobě, otočil se s ní na bok a pevně objal. Zavrtěla se mu v náručí, ale naštěstí znovu usnula. Zabořil jí nos do vlasů a potichu se rozvzlykal. Po dlouhém usedavém pláči usnul.
Den byl ale dřív, než čekal. Probudilo ho totiž vrtění v jeho náruči. Právě si čistila oči hřbetem ruky, když se mu povedlo rozlepit oči. "Dobré ráno." usmála se na něho. Hned jí ale úsměv zmrznul. "Uru proboha, spal jsi vůbec?" položila mu ruce na tváře a zadívala se mu do očí. "Jsem v pořádku, jen jsem měl děsivé sny." vymluvil se, vyklouznul z postele a zamířil do koupelny, než ji napadlo se zeptat na něco dalšího. Opláchnul si obličej, opřel se rukama o umyvadlo a zadíval se na svou unavenou tvář. Všimnul si i červených napuchlým očí. Pustil kohoutek, aby se umyvadlo trochu naplnilo, a když se tak stalo, vypnul vodu a s nádechem obličej ponořil do ledové vody. Vydržel by tam mnohem déle, kdyby někdo nezvonil. Smutně si povzdech, sáhnul po ručníku a vykročil ke dveřím. Cestou si utíral obličej.

Otevřel dveře a překvapením otevřel pusu. "Aoi, co tady děláš?" zeptal se překvapeně. Aoi ho místo odpovědi pevně objal. "Jsi v pořádku, nestalo se ti nic? A co Keiko, je tady?" vyptával se a bez jediného slova vkročil dovnitř. Až teď si ho pořádně prohlídnul. "To ne, něco ti řekl, že? Hraje na city a ty jsi celou noc nespal." došlo mu okamžitě. "Ne, měl jsem jen zlé sny." zamumlal, ale moc přesvětšivě to neznělo. "Poslouchej, nesmí se ti dostat do hlavy. Jestli se tak stane, bude to mít jednoduší a prostě si ji odvede a to přece nechceš." nenechal ho odejít. "Chci, aby byla šťastná." odpověděl. "Jenže to může být jen s tebou." prohlásí a všechno, čím chtěl Uru oponovat, smetl.


"Ještě jsi ale neodpověděl ty mě. Co tady vlastně děláš, nemáš být u rodiny?" zahleděl se mu do očí. Aoi pohledem okamžitě uhnul a skousnul si ret. "Všechno vysvětlím, jen bych počkal na ostatní, až se vzbudí." řekl a utrápeně se posadil na židli v kuchyni, kam se mezitím přemístili.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 28. července 2018 v 19:16 | Reagovat

Jsem fakt zvědavá, co vlastně Aoi chce, nebo o co mu šlo. Nejdřív si myslí, že Uruha pro Keiko není dost dobrý, pak je chce varovat a je na Uruhu jak mílius... Nejdřív si Reitu omotá kolem prsku, pak proti němu kdovíco pachtí a spikne se s Kaiem, a potom si za nimi jen tak nakráčí? o.O To jsem zvědavá, jak to chce vysvětlit (pokud ho teda dřív Reita nezabije...)  
A Kai mě fakt štve, to by si s ním Keiko teda užila, s takovou majetnickou narcistickou žárlivkou... Manipulant jeden... A Uruhovi by měl někdo vrazit, aby se vzpamatoval :DD Je jasný, že to už nebude 100% jako dřív a je tu spousta věcí, o kterých je potřeba si promluvit, ale když se s Keiko milují, tak to prostě nějak udělají a budou zase šťastní :33
Jsem moc zvědavá, jak se to začne rozmotávat a těším se, jak se budou Ruki s Reitou dávat dohromady :333
Ještěže je pondělí za chvíli :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama