Zázrak jménem lásky 33. kapitola

18. června 2018 v 17:28 |  Zázrak jménem lásky

Další díl, tak doufám, že se bude líbit.
Nejprve chci poděkovat Bara-chan za komentář a doufám, že se bude líbit i další díl :)
Trochu se posune vztah Uruhy a Keiko a Rei pořád smutní a přemýšlí, co dál.


Aoi se zbudil jako první. Chvilku se rozhlížel, mračil se a vzpomínal, co že se to včera dělo. Když ucítil, jak se mu někdo vrtí v náručí, podíval se pod duchnu a všechno se mu vrátilo. Pohladil ji po vlasech a usmál se. Pohodlně se uvelebil na polštáři a rozhodl se počkat, až se sama vzbudí.

Moc dlouho tato pohoda ale nevydržela. Začal mu totiž zvonit telefon. Opatrně vstal a šel se podívat, kdo mu to vlastně volá. Když uviděl Uruhovo jméno, trochu se zarazil, ale zvednul to: "Ahoj." pozdravil. "Ahoj, já…chci se zeptat, jestli je Keiko v pořádku?" zeptal se Uru. "No je v pořádku, ještě pořád spí. Šel jsem právě nachystat něco na snídani." řekl a mezitím zamířil do kuchyně. "Tak to je fajn." oddechl si. "Já jen, nenapsal jsi mi služby, tak vlastně nevím, kdy můžu přijít." vypáčil ze sebe nejistě. "Jo tak odtud vítr vane." rozesmál se Aoi. Uru v ten moment zčervenal. "Můžeš přijet zítra? Zase mám dvě dvanáctky, tak jestli budeš chtít přespat?" odpověděl mu na otázku. "To by bylo fajn. Tak jo, domluveno. Zítra ráno přijedu." domluvili se a Uru zavěsil.

Rei se na něho jen smutně díval, a když hovor ukončil, sklopil hlavu. "Poslouchej, když tam budu, tak mu pořádně vynadám a budu chtít vědět, co ho vedlo k tomu, aby ti nevěřil. Klidně to z něho vypáčím." řekl povzbuzujícím hlasem. Rei na něho ani nepohlédl, ale přesto Uru poznal, že je rád. "Klid, všechno dobře dopadne a nakonec si uvědomí, že udělal pěknou blbost." prohlásil s úsměvem.

Rei se snažil rozptýlit s malým Hirem, ale dotěrné myšlenky si stejně cestu našly a trápily ho. Uru to na něm poznal, ale nic neřekl. Přece jenom si to musí Rei sám v sobě srovnat sám.
Uruhova taktika, jak ho přivést na jiné myšlenky mu vycházela na výbornou. Hira měl většinu dne na starosti právě Reita. Než Uru odcházel na odpolední, přistihl ho, jak se mírně usmívá s pohledem zabodnutým do malého, který právě skládal kostky. Neodolal a chvilku je pozoroval s hlavou na stranu. Když se ale ručička hodin nebezpečně přiblížila k celé, musel se rozloučit a nechat je samotné.

Vracel se kousek po půl jedenácté. Potichu otevřel dveře a zase zavřel. Vyzul se, svlékl kabátek a nakouknul do obýváku. Malý Hiro ležel na zádech, cumlal si prsty a něco si pro sebe povídal a vedle něho ležel Reita, který byl roztažený přes celou sedačku a spokojeně spal. Uru se nad tím jen ušklíbnul, vzal malého do náruče a uložil ho do jeho postýlky. Zakryl ho a odešel se taky umýt. Jen nechal malou škvírku, aby ho slyšel, kdyby něco. Zakryl také Reitu. Když mu přehazoval deku přes záda, zavrtěl se, otočil se na druhý bok a zase tvrdě usnul. Uru se jen mírně usmál.

Hned ráno se s Reitou domluvil na hlídání a vyrazil k Aoiovi. Věděl, že klíčky najde ve schránce a tak si je vzal a vyrazil po schodech nahoru. Otevřel si a hlasitě pozdravil, ale byt byl tichý. Vyzul se a zamířil rovnou ke Keiko. Ležela roztažená přes celou postel a spokojeně spala. Poupravil jí deku a šel se podívat, co může udělat ke snídani.

Něco přeci jen našel, všechno poskládal na dřevěný tác a šel ji vzbudit. Posadil se k ní na postel, tác odložil na stolek a potom ji pohladil po vlasech. V hlavě se mu najednou vyrojilo spoustu vzpomínek, ale úspěšně je rozehnal. Po pohlazení po líčku se mírně zavrtěla, ale spala dál. Jakmile jí ale vjel prsty do vlasů, začala pomalu rozlepovat oči. Promnula si je a chvilku se rozkoukávala, než se vzbudila úplně.

Uru se na ni usmál, když si ho všimla a vzal do ruky tác se snídaní. Keiko se na posteli posadila a nechala si tác položit na klín. "Vypadá to úžasně, jen škoda, že mi snídani nenosíš každý den." řekla a hned potom se zakousla do kousku jablka. Uruhovi se mihnul na tváři smutný úsměv. Keiko si toho všimla a hned pochopila. "Uru já…"začala, ale byla přerušena. "Já vím…udělal jsem blbost, jen doufám a pořád v sobě živím naději, že mi třeba někdy odpustíš. Řekla jsi to v minulém čase a ve mně pořádně hrklo. A já…prostě…promiň, chceš se určitě najíst a já tě zdržuji." řekl rychle a zmizel ve dveřích. Keiko se neubránila smutnému povzdechnutí. V ten samí okamžik ji vyplulo na mysl, že když v sobě pořád živí naději, tak to vlastně znamená, že nikoho nemá." tuto myšlenku nechala chvilku vyset ve vzduchu, než odložila snídani a rozešla se za ním.

Našla ho v koupelně se sklopenou hlavou sedět na vaně. Přisedla si k němu a dala mu pramen vlasů za ucho. Uru sebou škubnul a podíval se na ni s červenýma očima. Po tvářích mu právě utíkaly dvě neposedné slzičky. Keiko mu dala dlaně na tváře a slzy palci utřela. Mírně se naklonila a nosem nejprve přejela po jeho nose, než ho něžně políbila. Byl to motýlí dotek, ale oba dva v ten moment věděly, že už se jeden bez druhého neobejdou. Uru si ji přitáhnul na klín a podíval se jí do očí. Po dlouhé době byly veselé. "Myslela jsem, že někoho máš. Vypadal jsi tak spokojeně, když jsi tady byl s malým." začala už vážněji Keiko. Její slova ho překvapila, ale potom se jen usmál: "Tebe bych nikdy za nikoho nevyměnil. Bojoval bych o tebe s kýmkoli a nikdy bych se nevzdal. Miluju tě Keiko."tu poslední větu řekl s pohledem do jejich očí. Přitáhnul si ji blíž k sobě a ještě ji na důkaz toho, že to myslí vážně políbil. Keiko se k němu přitulila, oběma rukama mu vjela do vlasů, tak jak to dělávala vždycky a do polibků se usmála. Když jim docházel vzduch, odpojily se od sebe a usmály se. Keiko ho objala kolem krku a zabořila nos kousek nad klíční kost. Uru to překvapilo a tak vydechl hlasitěji, než chtěl. Bylo to jeho slabé místo a ona to moc dobře věděla. Zavřel oči, přivinul si ji do náruče a objal ještě pevněji. "Keiko."vydechl její jméno. Její ušklíbnutí vidět nemohl, ale znal ji natolik dobře, že to z ní vycítil.

Svůj stisk ještě trochu zesílil, než se jí podíval do očí. "Provokuješ." řekl a nahnul hlavu na stranu. "Možná trošičku." odvětila s šibalským úsměvem a znovu ho políbila. "Za celou dobu jsem nikoho neměl." zašeptal. "No trošku to jde poznat." zavrtěla se na jeho klíně a zářivě se na něho usmála. Dobře cítila, že se jeho chlouba probouzí k životu. "Nemůžu za sebe ručit, broučku." popadl ji do náruče a pomalým krokem šel do ložnice. "Copak, nejde to rychleji?" rýpnula si. Moc dobře věděla, že mu jsou momentálně kalhoty těsnější. V ten moment vyjekla, jak ji hodil na postel a rovnou ji uvěznil pod sebou. Zadíval se jí do očí, zabořil prsty do jejich vlasů a chvilku si s nimi hrál. Musel se trošku nadzvednout, takže její klín trošku zatlačil do madračky. Keiko prudce vydechla, ale oči z něho nespouštěla. Rukama bloudila pod jeho tričkem a zkoumala každý jeho sval. Poznala i přes tričko, že na sobě zamakal a jeho postava byla svalnatější, než si pamatovala. Bylo to pro ni nové, nepoznané a zároveň vzrušující.

O chvilku později už byly oba bez trička a tak zkoumaly jeden druhého bez jediné překážky. Uru nespěchal, byl bez ní tak dlouho, že si chtěl vychutnat každý centimetr jejího těla a nevynechat ani jedno místečko. Keiko na tom byla podobně. Chvilku se navzájem hádaly, kdo bude ten nahoře, ale nakonec přece jen vyhrál Uru. Vzrušení v malé místnosti se dalo krájet a tak už na nic nečekaly a konečně došly k okamžiku, na který oba čekaly. Spojil se s ní. Chvilku vyčkával, ale potom už to nevydržel a začal se v ní pohybovat. Keiko mu ještě obtočila nohy kolem pasu a vychutnávala si každý jeho polibek a dotyk.

Když bylo po všem, ulehly vedle sebe a zadívaly se do očí. Uru jí pohladil po líčku a zároveň se snažil uklidnit dech. Keiko na tom byla podobně. Po chvíli se k němu ale přitulila a zabořila nos do jeho hrudi. Uru spojil ruce na jejích zádech, zavřel oči a vychutnával si ten okamžik, kdy zase mohl cítit její krásnou vůni a mít ji u sebe. Keiko po chvíli usnula a Uru, jelikož byl také unavený, usnul hned vzápětí.

Aoi se vrátil z práce kolem půl osmé. Jakmile otevřel dveře, hlasitě pozdravil, ale nic se neozvalo. Zamračil se a nakouknul do obýváku. Nikdo tam ale nebyl. Šel se tedy podívat ke Keiko. Otevřel dveře a naskytl se mu pohled na ty dva. Uru ležel na zádech a Keiko na jeho hrudi. Byla otočená zády, takže viděl, že je má nahé a okamžitě pochopil. Vycouval a nechal je spát.

Posadil se na sedačku, otevřel noťas a začal na něm pracovat. Všude po stole měl rozložené dokumenty a zabral se do práce natolik, že neslyšel Uruhu, který prošel do koupelny.


Uru se ale zarazil uprostřed chůze. Otočil se na něho a přimhouřil oči. Na stole totiž ležely různé fotky květin a také fotky různých dívek. Pohledem zavadil o Aoiovu tvář a chvilku se na něho upřeně díval, než se dal znovu do pohybu. Zavřel za sebou dveře koupelny a sednul si na vanu. V hlavě mu šrotovalo a on sotva mohl uvěřit, že by měl v těch fotkách prsty právě Aoi. "Možná se jen spletl a zpracovává něco pro kamaráda. Třeba prezentaci do práce." odůvodnil si to. Už párkrát se totiž přesvěčil, že to z počítačem opravdu umí. Rozhodl se to ale hodit za hlavu a potichu se zase vrátil za Keiko. Ještě pořád spala a tak se k ní opatrně položil, aby je oba zakryl a v momentě znovu usnul.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 19. června 2018 v 17:58 | Reagovat

Ooo :33 Tak tohle se mi moc líbilo :33 Jsem hrozně moc ráda, že se Uru a Keiko dali zase dohromady :33 (A něco mi říká, že Keiko bude brzo jak rybička :D S Uruhovým léčením... :D :33) Oni jsou spolu úžasní :33
Ale teda... čučím, co ten Aoi... Jestli v tom má fakt prsty on, tak potom nechápu, proč si s Reitou začínal...? Jestli na něj má pifku (z důvodu, který zatím znáš jen ty :D) a chce ho zničit o.O Fakt nechápu... Jsem moc zvědavá, co se z toho vyvrbí... Na druhou stranu by to vysvětlovalo fakt, proč se Aoi těch pomluv tak rychle "chytá"...
No už aby byl pátek a další díl tady :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama