Zázrak jménem lásky 30. kapitola

8. června 2018 v 7:05

Moc děkuji Bara-chan za komentář, udělal mi obrovsskou radost :)
Dnes kulatý díl :)
Uru s malým hlídají Keiko a zároveň se mu začínají vracet staré dobré časy :)


Rei i Aoi otevřeli dveře od bytu a už teď hlasitě zdravili Uruhu i malého. Uru je musel okamžitě umlčet přiložením ukazováčku na rty. Ty dva se vyzuli a nakoukli do obýváku. Hiro ležel natažený na sedačce a spokojeně oddechoval, ale čemu se více divili, byla Keiko. Ležela na levé straně od malého, zabalená do deky a spokojeně spala. Oba dva se v jeden moment podívali po Uru a pozvedli obočí. "Já za to nemůžu, nemohl jsem ji dostat do postele." prohlásil šeptem. "Nemohl jsi ji dostat do postele?" zopakoval po něm Aoi a pobaveně se zašklebil. Uru si v ten moment uvědomil svůj dvojsmysl a zčervenal. "Chtěl jsem říct…"začal rychle vysvětlovat. "My víme Uru." uklidnil ho Rei, zašklebil se na něho a šel do kuchyně za Aoiem. Uru se k nim posléze připojil.

Posadil se za stůl a počkal, až se usadí i Rei a Aoi. Chvilku je pozoroval a až potom promluvil: "Mám na vás takovou otázku." začal opatrně. "Týká se Keiko?"rýpnul si s šibalským úsměvem Rei. "Ne, netýká se Keiko."zamračil se na něho. "Já, chtěl jsem se zeptat, jestli tady nemůžu zůstat přes noc. Nechci malého budit a zítra jdete stejně zase do práce, tak bych musel zase přijet." ptal se. Aoi se na něho usmál: "Jasně, že nám to nebude vadit." odpověděl. Rei jen přikyvoval. Uru si oddechl a nechal si nalít trochu vína. Všichni tři si už nesedli a jen tak nekecali hodně dlouho. Museli se ale trochu krotit v hlasitém smíchu, aby nezbudily, ty dva spáče.

Kolem půlnoci se rozhodli, že si půjdou lehnout. Aoi šel do koupelny jako první a tak Rei pomohl Uruhovi povléct deku a polštář, aby se měl kde vyspat. Potom se oba zadívali na Keiko. "Budeme ji budit?" zašeptal Rei. "Já nevím? I když sedačka není sama o sobě moc pohodlná, tak bych ji zkusil přenést." šel na to diplomaticky Uru. Opatrně pod ni dal ruce, a když se k němu otočila, zvednul ji do náruče. Keiko se zamračila, přitiskla se k němu, ale nezbudila se. "No vidím, že máš mnohem víc praxe. Když ji beru do náruče já, vždy se zbudí." potichu se zasmál. Uru se na něho jen zašklebil a odnesl ji do postele. Tam ji pečlivě zakryl a šel zpátky za Hirem.

Mezitím se Rei konečně dostal do koupelny. S Aoiem si jen popřál dobrou noc a zalehl za Hirem. Za něho dal ještě poskládanou deku, aby nespadl a spokojeně usnul.

Ráno se Keiko probudila a chvilku nevěděla kde je, až potom poznala svůj pokoj. Převrátila se na záda a začala si mnout oči. Vstávat se jí ale moc nechtělo a tak se otočila tváří ke dveřím a ještě na chvilku zavřela oči.
Uru byl až ale vzhůru a řádil v kuchyni. Malý Hiro ještě spal a tak mohl v klidu připravit snídani. Pro Keiko nachystal misku s ovocem, zalil to jogurtem a ještě na to nalil trošku medu. Pro Hira vytáhnul z ledničky přesnídávku, aby měla pokojovou teplotu a pro sebe taky něco malého. A akorát mu to vyšlo. Uslyšel totiž z obýváku mumlání a šustění deky, jak se malý snažil otočit na všechny čtyři. Rychle k němu přiskočil a vzal do náruče, než by se skutálel na zem.

Keiko z obýváku slyšela, že už jsou oba vzhůru, tak se nenechala zahanbit a taky vylezla. Rovnou zamířila do koupelny a potom do kuchyně, kde se posadila na židli. Uru před ní hned postavil nachystanou snídani. "Děkuji." zašeptala. Uru se jen usmál. Když se ale po několika soustech chtěla napít, došlo jí, že čaj nespíš, uvařit nestihl. Zvedla se a začala chystat plnou konvici vody. Uru si všimnul, co dělá a chtěl hned zakročit, ale Keiko se nedala. "Nakrm malého, zvládnu to." odháněla ho. Nakonec se přece jen vzdal, ale sledoval každý její pohyb. Když měla hotovo, nachystala dva hrnky a nalila do nich čaj až po okraj. Jeden postavila před Uruhu a druhý si potom vzala k sobě a posadila se zpátky na židli. V ten moment se s ní zatočil svět, ale nedala na sobě nic znát. Uru si taky ničeho nevšiml a tak začala znovu jíst.

Po snídani všechno uklidil Uru. Chabé protesty Keiko nepomohli a tak se raději rozhodla jít zpátky do postele. Zvedla se ze židle, ale hned zase dosedla zpátky, protože se jí zatočila hlava. Uru k ní byl zády, takže to neviděl. Chviličku počkala, až se vzpamatuje a zkusila další pokus. Tentokrát se jí povedlo udělat pár kroků. Musela se přidržovat zdi a postupovala velmi pomalu, ale zvládala to.

Uru si všimnul, že jde nejistým krokem a chvilku ji pozoroval a nahnutou hlavou na stranu. Nakonec se nad ní slitoval, odložil utěrku a než aby spadla, vzal ji do náruče. Keiko sebou pořádně trhla a chtěla protestovat, ale Uru jí umlčel: "Ani to nezkoušej." řekl hlasem, který nepřipouštěl námitky. Keiko se na něho jen usmála, přitulila se k němu a už se těšila do postele. "Dneska jsi jaká si zelená. Není ti dobře, že?" okamžitě si to dal dohromady a položil ji ruku na čelo. Keiko se nezmohla na slovo, jen ho pozorovala. "Zkontroluju malého a přinesu namočenou utěrku." spíš konstatoval a byl pryč. Keiko se jen usmála a čekala. "Je pořád stejný, jako dřív." usmála se při této myšlence. Než se ale stačila zamyslet nad Uru a sebou byl zpátky i s utěrkou. Naznačil jí, že si má lehnout na záda a přiložil ji na čelo. Než stačil ale něco říct, ozval se z obýváku řinčení strun, jak spadly kytary. Uru protočil oči a vyběhl za malým. Za sebou uslyšel veselý smích Keiko.
"Broučku, co tady děláš prosím tě?" povídal šeptem a přitom bral malého do náruče. Posadil ho na deku a dal před něho kostky v domnění, že si bude hrát. To se ale přepočítal, jakmile se Uru otočil, už byl malý na čtyřech a šel za ním. Propletl se mu mezi nohama a tentokrát se mu povedlo vysypat trsátka. Uru položil do stojanu poslední kytaru a se skučením začal sbírat trsátka. Když se mu to konečně povedlo, dal je na skříň, kde malý nedosáhne a dal ho znovu na deku. Tentokrát ale zapnul televizi, kde hrála jeho oblíbená pohádka. Spokojený sám se sebou šel ještě zkontrolovat Keiko. Tak spala na boku čelem ke dveřím. Mračila se a občas sebou trhla. Podle jeho zkušeností měla pořád teplotu. Večeři i oběd jí donesl do postele a nechal ji spát.

Rei i Aoi se objevili chvilku potom co Keiko usnula. Malý ještě nespal a díval se na pohádku a Uru právě uklízel nádobí. "Ahoj, tak jak to šlo dneska?" pozdravil ho Rei a šel mu pomoci. Aoi si přisednul k malému a začal mu skládat kostky na sebe. "Jo celkem dobrý. Keiko má znovu teplotu a tak celý den prospala a Aoi by si měl uklidit kytary. Malého dneska fascinovaly a pořád si s nimi chtěl hrát. No a podařilo se mu je i shodit, ale to mu neříkej." ztišil hlas a podíval se za Reie do obýváku. Rozesmál se, ale přislíbil, že mu to neřekne.

"A co ty v práci? Všechno dobrý?" zeptal se Uru. "Hm, v rámci možností ano. Ruki mi dělá velkou radost. Hodně pokročil a pořád chce chodit." rozesmál se. "Jednou jsem ho nachytal, jak cvičí u postele v pokoji úplně sám. Netuším, co to do něho vjelo. Možná už má nemocnice plný zuby a chce co nejdál odtud." řekl své myšlenky nahlas a podíval se po Uru. "Já myslím, že chce pokročit co nejvíc, právě s tebou a potom ho Keiko jen naučí nějaké cviky, které bude dělat doma." odpověděl Uru. "Ale proč se snaží až teď? Proč mu to nešlo dřív?" otázka visela ve vzduchu a nikdo z těch dvou na ni neuměl odpovědět.

Jejich rozhovor ale přerušil Aoi, který malého držel pod pažemi asi metr před sebou a šklebil se. "Myslím, že právě položil do plínky nálož." řekl a rychle dal malého do náruče Uruhy. Ten se rozesmál a raději ho šel přebalit.
Jak Uru zmizel v koupelně, kde si udělal z pračky přebalovací pult, přiblížil se Aoi k Reitovi. Vzal ho za boky a pomalu s ním šel dozadu, kde ho opřel o linku. Rei mu obmotal paže kolem krku a přitáhnul si ho pro polibek. "Měli bychom se podívat na Keiko, zase měla teplotu." zašeptal, ale nedal nijak najevo, že chce odejít z jeho náruče. Aoi nahnul hlavu na stranu a znovu ho políbil.


Uru v ten moment přišel a jak ty dva viděl, raději se usadil na sedačce. Mihly se mu v hlavě vzpomínky na Keiko, když byly ještě spolu. Taky ji velmi rád brával do náruče, vysadil na linku a… ." zakroutil prudce hlavou, aby vzpomínky odletěly a raději se začal věnovat malému.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 10. června 2018 v 20:07 | Reagovat

Uruha s Keiko a malým je tak roztomilá záležitost :33 Ta představa, jak spali na gauči a potom jak se Uru o Keiko staral a Hiro mu furt někde utíkal :D :33 Jen se o Keiko bojím, zase horečka :( Snad se z toho konečně vymotá a bude brzy v pořádku... Na druhou stranu, o to delší dobu bude s Rukim Reita a to je zase pěkný :33 Mh... :D Ale stejně by se Keiko mohlo udělat líp, aby si mohla s Uruhou víc popovídat a pohrát s malým... :)
Moc se těším na další díl :) :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama