Zázrak jménem lásky 29. kapitola

4. června 2018 v 10:05 |  Zázrak jménem lásky

Děkuji Bara-chan za komentář, udělal mi obrovskou radost :)
Rei se vyrovnává s výpovědí a Uru s malým hlídají Keiko :)


Rei dnes šel do práce s výpovědí v ruce. Vůbec se mu tam nechtělo, ale zároveň se i trochu těšil. Měl totiž poslední dobou vražedné služby, takže po tomhle se mu stískat nebude.

Zaklepal na dveře ředitelovi kanceláře a položil výpověď na stůl. "Máte měsíc výpovědní lhůtu. V té době si prosím pomalu vyklízejte skříňku a podobně." řekl s kamennou tváří a rozloučil se. Rei si pro sebe jen něco zamumlal a odešel.
Na oddělení zase bylo živo. Na chodbě potkal Báru s jedním klučinou, ale nevěnoval jim moc velkou pozornost. Jeho myšlenky směřovaly k Rukimu.

K němu do pokoje šel, tak jako každou službu, poslední. Před dveřmi se snažil vykouzlit jeho typický úsměv, ale moc mu to nešlo. Nakonec se rozhodl nic nepředstírat a prostě vkročit dovnitř a vesele pozdravit.

Prcek seděl na posteli a četl, když uslyšel dveře. Místo odpovědi na pozdrav, ale řekl: "Já už to vím. Doktorka Bára mi to řekla." smutnější pohled snad ještě neviděl. Rei v ten moment nevěděl, co říct a tak mlčel. Posadil se k němu na postel a smutně se na něho podíval. "Je mi to líto." přetrhnul ticho znovu prckův hlas. "Jo to mě taky, ale život jde dál. Navíc jsem slyšel, že budeš cvičit s Bárou a s Keiko, až přijde do práce." pokusil se ho trošku povzbudit a vyvolat alespoň mírný úsměv. To se mu povedlo. "Už máte nějaké místo?" zeptal se prcek. "Ne ještě ne, ale rozesílám životopisy všude možně." odpověděl. "Tak konec melancholické nálady, jde se cvičit." zazpíval to poslední slova a už pomáhal prckovi z postele.

Dneska jeli rovnou do tělocvičny a ke hrazdě. Prcek se s velkým přemáháním a přemlouváním sama sebe odhodlával vůbec se na hrazdu podívat. Vzpomněl si totiž, jak mu nikdy nešlo a doktorovi vždy moc velkou radost neudělal. Rei ale tentokrát nešetřil chválou, usmíval se od ucha k uchu a vypadal, že má velkou radost. Sám prcek cítil, že se mu konečně trošku daří zatínat ty správné svaly. Sice má před sebou ještě spoustu práce, ale pokročil a to ho naplnilo radostí.

Když se vraceli zpátky, odmítl si sednout na vozík a šel raději po svých. Soustředil se na každý krok, v obličeji mírný úsměv a občas se mu objevil mezi rty i špička jazyka. Ani si to pořádně neuvědomoval. Rei se jen zašklebil, když si toho všimnul, ale nic neřekl.

Pomohl mu do postele a posadil se k němu. Zítra přijdu znova a zase půjdeme na hrazdu." řekl s úsměvem. Prcek jen přikývnul a pohodlněji se usadil. Sáhnul po knížce, která byla na nočním stolku a jak odešel, začetl se.

Rei zamířil do sesterny. Nikdo tam naštěstí nebyl, tak se mohl pohodlně usadit do židle a pořádně se napít. V ten moment mu zazvonil telefon. Zašklebil se, když si všimnul, že volá Uruha. "Ahoj." pozdravil. "Ahoj Reii. Mám na tebe takovou otázku?" říkal nejistým hlasem. "Povídej." vyzval ho Rei. "Jde o Keiko. Já totiž, musel jsem vzít malého sebou a on dělá celkem rachot, když si hraje z kostkami." Rei ho v ten moment zastavil. "Keiko ví, že jsi vzal malého sebou. Včera jsem jí to řekl. Nic nenamítala, tak v tom nevidím žádný problém." řekl. "Já vím, já jen…"slyšel ještě nadechnutí, ale potom jen ticho. "Rei?" zeptal se. "Jo jsem tady, právě prošla do koupelny a vypadá mnohem líp, než posledně. Jen ztratila hlas a tak šeptá." zasmál se do telefonu. "To moc rád slyším." řekl taky se smíchem. "Já budu končit, malý je dneska jaký si živý a právě našel Aoiovu kytaru a začal ji slintat." ozval se znovu smích a šustění, jak za ním utíkal. Rei se rozesmál a po rozloučení to položil.

"Broučku, to nemůžeš." vzal mu Uru kytaru a položil ji zpátky do stojanu. Vzal malého do náruče a posadil ho na deku mezi jeho hračky. Okamžitě si vzal jednu z plastových kostek a začal ji zkoumat a žužlat. Uru se usadil k němu a začal skládat věž. Když ho malý Hiro uviděl, přišel k němu po čtyřech a věž mu jednou rukou shodil. Uru tedy začal skládat znovu. Hiro si ale našel jinou zábavu. Po čtyřech se doplazil až ke komodě, kde byly nahoře klíče a zapomenutý hrnek s kávou, který tam nechal Aoi ráno. Postavil se pomocí jednoho madla na šuplíku a už se natahoval po plastovém panáčkovi, který byl připnutý ke klíčům. Uru hned, jak to uviděl vyskočil a malého vzal do náruče. "Co já dneska s tebou budu dělat?" povzdechl si a zase ho posadil na deku.

Keiko se v tomto momentě vracela z koupelny. Zastavila se a chvilku je pozorovala, než se znovu rozešla do postele. "Nemáš hlad?" všimnul si ji Uru a už mířil do kuchyně. Než ale stačil dát hrnec na sporák, ozvala se rána a drnčení strun. Hiro v nestřeženém momentě zavítal zase rovnou ke kytarám. Keiko k němu přišla a vzala ho do náruče. Už ale nečekala, že se o ni opře a začne si cumlat palec. Uru i Keiko se na sebe podívaly. Uru měl trochu vyděšený výraz, ale jakmile uviděl Hira, jak je spokojený, usmál se. Zamíchal polévku a než se ohřála, nachystal talířky. O chvilku později servíroval na stůl.
Uru si vzal Hira k sobě a posadil si ho na klín. Dal mu kolem krku bryndáček a začal ho krmit kávovou lžičkou. Sobě si občas taky dal, ale většinu snědl Hiro. V místnosti bylo hrobové ticho přerušované cinkáním příborů. Keiko se na ně celou dobu dívala. Uru vypadal spokojeně a malý mu byl hodně podobný. Celou dobu přemýšlela nad tím, jestli si někoho našel nebo je sám. Uru byl z této situace nervozní. Po očku se po Keiko celou dobu díval a odhadoval, co si právě myslí. Mezitím ještě vymýšlel neutrální téma konverzace. Než ale stačil něco vymyslet, Keiko dojedla. "Děkuji za oběd." zašeptala a usmála se. V ten moment jím projela obrovská radost. Tento úsměv totiž vždycky mívala, když byly spolu. Uru se jen usmál a dál se věnoval malému.

Když dojedl, utřel mu pusu ubrouskem, zdělal bryndáček a vzal ho do náruče. Hiro se trochu zklidnil a teď se snažil dát svou malou pěstičku celou do pusy. Uru ho opatrně položil na sedačku, kterou ráno rozložil, zakryl ho lehkou dekou a položil se k němu. Šeptal mu jednu z básniček, co měl vyzkoušené, že po nich malý usne a hladil ho na bříšku. Hiro se chvilku vrtěl a něco si pro sebe mumlal, ale po chvilce opravdu usnul. Uru chvilku bojoval s tím, že půjde uklidit nádobí, ale usnul dřív, než se dokázal odhodlat.

Uru se zbudil asi o hodinu později. Nejdříve pohledem vyhledal Hira a když viděl, že spokojeně oddechuje. Převalil se na záda a promnul si oči. Až potom si všimnul, že někdo řádí v kuchyni. Opřel se o lokty a nechápavě hleděl na Keiko, která právě utírala a uklízela nádobí. Ještě zkontroloval malého, než se pomalu zvednul a zamířil k ní. Bez jediného slova si vzal utěrku a pomohl jí.

"Jak se cítíš?" zeptal se starostlivě a celou si ji prohlídnul. "Teď už mnohem líp, léky nejspíš zabraly." odpověděla šeptem a usmála se na něho. "Měla bys ale ležet a ne řádit v kuchyni, co když ti zase nebezpečně stoupne teplota." začal s argumenty. "Jsi tady se mnou ty, takže tohoto se nebojím." zašeptala mile a zašklebila se na něho. Uruhovi málem vypadl hrnek z ruky, když to uslyšel a trochu zrůžověl. "Ale přesto bys na sebe měla dávat pozor." řekl se sklopenou hlavou, spíš pro sebe. Keiko to ale slyšela a něžně se usmála.

Společně uklidily celou kuchyň a hned potom už Uru Keiko hnal do postele si odpočinout. Chvilku protestovala, ale Uru byl neúprosný. Když chtěla znovu argumentovat, vzal ji nečekaně do náruče a chystal se ji do postele odnést. Keiko vyjekla a chytla se ho pevně kolem krku. Hiro se v ten moment trochu zavrtěl, hlasitě vydechl a spal dál. Uru i Keiko se na sebe podívaly a potichu se začaly smát.


V ložnici ji opatrně položil do duchen, přikryl ji až po bradu a pohladil po vlasech. Až potom si uvědomil, co udělal a omluvně se usmál. Keiko si všimla jeho smutného výrazu, ale nijak ho nezastavila. Až za sebou zavřel dveře, tak se pohodlně lehla zády ke dveřím a v ten moment usnula.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 4. června 2018 v 12:38 | Reagovat

Awww~ Uruha s Hirem byli k sežrání :33 Hiro malý, zvědavý neposeda, úplně jsem si to dokázala představit a musela jsem se usmívat a rozplývat i nad Uruhou :33 Jsem moc ráda, že to Keiko přijala - nebo mi to tak aspoň připadá - a zdá se mi to, nebo to mezi ní a Uruhou trošku jiskří? :33 (Ono odolat Uruhovi, když lítá za malým, zabraňuje katastrofám a ještě se i o ni tak hezky stará, se snad nedá odolat :33)
Je mi ale hrozně líto Rukiho, a vůbec toho, že musí Reita odejit T.T Celé to není fér a ten ředitel je idiot, když si nechá odejít jednoho z nejlepších zaměstnanců... No, pořád má Rei ještě měsíc a říkám si, že se může stát cokoli - Od stažení výpovědi, až po propuštění prcka (třeba do Reitovy osobní péče :D :33)
Moc se těším na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama