Zázrak jménem lásky 25. kapitola

21. května 2018 v 16:24 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji Bara-chan za komentář, udělal mi velkou radost.
Dnes trošku později než obvykle, ale stihla jsem to. Tento díl bude spíš povídací a Keiko se trochu přitíží.



Rei šel hned po obědě cvičit z Rukim. Domluvili se, že budou chodit po chodbě dvakrát denně, jelikož se mu pořád nedařilo zatínat ty správné svaly. Prcek z toho začínal být zoufalí. Nikdy neviděl Reitu se mračit a teď mu vráska na čele zůstávala po celou dobu cvičení. "Já se moc omlouvám." ozval se prcek, když se posadil na židli na chodbě. Rei se na něho nechápavě podíval a posunkem ho vyzval, ať mu to vysvětlí. "Máte se mnou stále více starostí. Já nevím, proč zatínám ty nesprávné svaly, ale prostě se to děje a já prostě…" nechal větu vyznít do ztracena. Rei se na něho usmál a rozcuchal mu vlasy. "To neřeš Ruki. Potřebuješ prostě více času. To je úplně normální." odpověděl s úsměvem. Prcek se na něho usmál zpátky, ale bylo pořád poznat, že je smutný.

Po dalších 20 minutách cvičení ho Rei doprovodil do pokoje. Prcek se uvelebil v posteli a než stačil Rei uklidit hůlky, zeptal se: "A doktorka Keiko? Jak se jí daří? Už je doma z nemocnice?". Rei se k němu posadil na postel a trošku mu poupravil duchnu, než začal mluvit: "Keiko se má čím dál líp. Teda teď mluvím o Uruhovi. Tak trošku jsme si to z Aoiem naplánovali tak, že musíme do práce a nechali jsme Uruhu, aby pro ni jel do nemocnice. To se ukázalo jako dobrý nápad, protože před chvilkou mi psal Aoi, že jí to všechno vysvětlil a teď září, jak sluníčko." rozesmál se. "Pořád ale nemá jistotu, že se k němu vrátí, i když bylo prý poznat, že nad ním ještě pořád nezlomila hůl." odpověděl s úsměvem. "Tak to je super." vykřikl prcek a skočil Reitovi do náruče. Pevně ho objal a až pak mu došlo, co udělal a okamžitě se odtáhl. Sklopil hlavu, aby nepoznal, že se červená a odmítal se mu podívat do očí. "Mě to taky moc těší." rozcuchal mu vlasy a pohladil po paži. "Teď odpočívej, zítra zase budeme posilovat v tělocvičně." rozloučil se a už ho nebylo.

Prcek si to v hlavě pořád dokola přehrával. Hlavně tu část, kdy ho směl obejmout, ale potom si uvědomil na co myslí a prudce zavrtěl hlavou. Uvelebil se do peřin a chvilku zavřel oči. Usnout se mu ale nepovedlo. V hlavě mu vířily různé myšlenky. Na Keiko a Uruhu a hlavně na Reitu. Myšlenky mu samy zabloudily právě k němu a pomalu se na sebe nabalovaly. "Jaké by to asi bylo, být v jeho náruči déle, než těch pár sekund. Probouzet se u něho. Dotýkat se ho." povedlo se mu v myšlenkách úplně ztratit, než si uvědomil, co právě provádí. Hlasitě zakňučel, jak stěně a otočil se na bok. Přitáhnul si nohy až k bradě a přehodil si přikrývku přes hlavu. V ten moment se mu svezly po tvářích první slzičky a on se rozvzlykal.
Už dávno si uvědomil, že on nikdy nepozná milující náruč. Nepotká nikoho, kdo by ho schoval před ostatními. Komu by mohl usínat v náručí. Bylo to těžké si znovu uvědomit realitu a v ten moment co to udělal, se rozvzlykal ještě víc. Usnul až někdy nad ránem.

Rei přišel domů později než obvykle. Unaveně si vyzul boty a prásknul sebou na sedačku. Aoi ho celou dobu pozoroval z kuchyně. "Těžký den?" zeptal se ho, než ho něžně políbil. "Hm. Ruki mi dělá trošku starosti. Už měl správně chodit s jednou hůlkou, ale pořád zatíná ty nesprávné svaly a ty svaly, co má mít pevnější a pružnější, ochabují." odpověděl se smutným úsměvem.

"Mám pro tebe dobré zprávy." úplně obrátil Aoi a na Reie se veselé ušklíbnul. "Keiko se jen tak do práce nevrátí-."začal mluvit, ale byl přerušen. "A to jsou podle tebe dobré zprávy?" řekl nevěřícně. "Počkej, nech mě domluvit. Mluvil jsem s Uruhou než odjel na noční a říkal a sám se nabídnul, že za Keiko bude jezdit." řekl. "Tak to je vážně super zpráva." reagoval Rei a konečně se upřímně usmál. "Ale taky říkal, že nemůže malého nechávat moc často Rinovi, protože by ho nejspíš zabil. Našel si prý přítelkyni a tak toho času taky nemá." pokračoval. "No počkej, takže-."nechal větu vyznít do ztracena. Aoi jen důležitě pokýval hlavou. "Přesně tak, bude ho brát občas sebou." potvrdil mu jeho domněnku. "A nebude to pro Keiko trochu moc rychlé? Co když se kvůli tomu bude cítit pod tlakem?" uvažoval nejistě. "No vidíš, to mě nenapadlo." mnul si palcem a ukazováčkem bradu. "Měl by jí to říct, než ho sem vezme, aby byla na to trošku připravená." řekl Rei a podíval se po Aoiovi. "Hm, asi máš pravdu." reagoval s úsměvem.

"A vůbec, jak jí je? Jedla něco?" začal z úplně jiného soudku. "Jo, snědla trochu snídaně a oběda a na večeři jsme se domluvily tak, že ji zavolám." řekl Aoi a hnal se do kuchyně, jelikož se něco začalo dít v hrncích. "Krásně to voní." konstatoval Rei, když k němu přišel. "doufám, že to bude tak i chutnat." odpověděl Aoi a přes rameno se na něho usmál. "Nachystáš prosím talíře? Za chvilku bude hotovo." poprosil ho a mezitím ochutnával omáčku.

Když měl Rei hotovo, šel probudit Keiko. Ta ale nespala a četla si. Měla obvázaný krk a pořádně sípala. "Ahoj, je hotová večeře." přisednul si k ní na postel. "Co bude dobrého?" zachraptěla. "Uvidíš." odpověděl záhadně. Pomohl ji vstát a zabalil ji pořádně do županu i deky. Keiko si nebyla moc jistá na nohách tak se o Reitu trošku opírala. "Krásně to voní." řekla, když už seděla na židli. "Bude lepší, když vůbec nebudeš mluvit. Ještě ztratíš hlas úplně." rozesmál se Aoi. Keiko se na něho jen zašklebila. Společně povečeřely a Rei jí zase pomohl do postele. Tentokrát ji ale vzal raději do náruče, jelikož na ní poznal, že je unavená a u stolu skoro až usínala.

"Děkuji." zašeptala a na Reie se usmála. Otočila se na bok a v tu ránu usnula. Rei ji ještě zakryl a s úsměvem ji pohladil po vlasech.

Aoi i Rei se další den chystali do práce. Nechtěli Keiko budit, tak ji nachystali snídani a položili ji i se vzkazem na noční stolek. Oba dva jí dali postupně pusu do vlasů a odešli do práce.
Uru se objevil kolem 9 ráno. Ten den Hira nechal Rinovi, který pracuje z domu. Domluvili se ale, že bude na telefonu, a když to bude neúnosné, dojede.

Hned jak se vyzul a pověsil kabátek, zamířil za Keiko. Ještě pořád spala, tak ji spravil duchnu a odešel do obýváku. Než si ale sednul, uvařil si kávu. Na stole v kuchyni našel ale vzkaz a tak si sednul na jednu ze židlí a začetl se:
Milí Uru,

Po těchto slovech se musel rozesmát, ale zvědavost ho hnala, aby četl dál.

S Reitou jsme se bavili o tom, že nemáš jinou možnost, než vzít občas Hira sebou. Napadlo nás, že si to Keiko může přebrat úplně jinak. Mohla by se cítit pod tlakem a nakonec to všechno smiřovaní dopadnout tragicky. Proto jsme si říkali, že bys ji měl na to připravit. Říct jí to a zeptat se. Nechceme ji vidět znovu zlomenou.

Rei a Aoi

Uru se musel usmát nad starostlivostí svých přátel, ale zamyslel se nad tou myšlenkou. Nakonec došel k závěru, že mají pravdu. Je tady velká šance, že pokud jí to neřekne, může ji ztratit.

S myšlenek ho vyrušily kroky, které směřovaly ke koupelně. Jen se na sebe usmály a Keiko zmizela za dveřmi. Uru jí mezitím udělal její oblíbený čaj, a když viděl, že se vrací, vzal hrnek a šel za ní.

Šla pomalu, krok za krokem a v duchu přemlouvala nevolnost, ať ji přepadne až v posteli. To se ale přepočítala. V půlce cesty do pokoje se svezla na zem a rychle oddechovala. "Keiko."vykřikl vyděšeně Uru a rychle pokládal hrnek na zem. Přiskočil k ní a vzal ji do náruče. Byla úplně bezvládná a ospalá. Položil ji do postele a sáhnul na čelo. Úplně hořela. Uru v ten moment zapomněl na čaj. Zaběhl do koupelny, kde namočil velké osušky a běžel zpátky. Opatrně ji sundal župan a začal ji balit od hlavy až k patě do osušek. Pyžamo měla nasáklé potem, ale teď nebyl vůbec čas ji převlékat.

Když to měl hotové, položil ji zpátky a starostlivě se na ni podíval. "Tohle mi neděl Keiko. Víš, jak jsi mě vyděsila?" zašeptal. Ona ale nereagovala. I když byla obalená, vyvstávaly jí na čele krůpěje potu. Uru ale zareagoval velmi rychle a tak teplota šla za chvilku dolů. Na Keiko bylo poznat, že se jí ulevilo a za pár minut usnula. Uru tam u ní zůstal sedět na židli se studeným čajem v rukou.


Večer všechno řekl Aoiovi i Reitovi a oba dva z toho měli velmi špatný pocit. "Jestli se vám to stane i zítra, zavezl bych ji do nemocnice. To přece není normální, aby takhle z ničeho nic vyskočila teplota." říkal jim Uru. "Jo máš pravdu. Zítra jsem doma, tak ji pohlídám, a když tak pojedeme." ujistil ho Rei. "Zavolej mi, kdyby něco, jo?" s těmito slovy se rozloučil a utíkal na autobus, protože měl nejvyšší čas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 21. května 2018 v 17:49 | Reagovat

Juu :33 Tulící se Ruki, to bylo roztomilé :33 Líbí se mi, jak pomalu přemýšlí o Reitovi :33 Snad se mu brzo podaří přijít na to, jak své svaly posílit a používat :)
A taky se mi líbí, že Keiko je s Uruhou zatím v pohodě... doufám, že se jí brzo udělá líp a nebude muset jít zase do nemocnice... nejen kvůli jí samotné, ale i kvůli tomu, jak je pěkné, když se o ni Uru stará :33 Jen mám trochu obavy, jak Keiko na Hira zareaguje, ale věřím, že to bude všechno v pohodě, jen to asi bude chtít trochu času :)
Moc se těším na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama