Zázrak jménem lásky 24. kapitola

18. května 2018 v 7:00 |  Zázrak jménem lásky

Děkuji za komentář, udělal mi obrovskou radost :)
Uru se konečně dokope to Keiko vyklopit :)


Uru uvařil čaj a zamířil zpátky k Keiko. Jakmile otevřel dveře, zůstal stát na místě. Něžně se usmál a chvilku se díval na její tvář, než se potichu přiblížil. Položil hrnek na stolek a sedl si k posteli. Opřel si ruce o madračku a jednou rukou jí začal opatrně výskat ve vlasech. Keiko se trošku zavrtěla a na jejich rtech se objevil jemný úsměv. Potom znovu tvrdě usnula. Uruhovi se vybavila vzpomínka, kdy byla Keiko nemocná a jak se o ni staral. Musel odvrátit tvář, jelikož mu z očí začaly pomalu padat slzičky. "Nevzdám se tě." zašeptal. "Všechno ti vysvětlím a budu doufat, že to pochopíš a odpustíš mi, i když mám teď u sebe malého Hira."zašeptal a dal jí pusu kousek nad spánek. Potom odešel do obýváku a usadil se na sedačce. Rukávem si utřel oči a usmál se.

Aoi a Rei domů nijak nespěchali, i když jim bylo jasné, že Uru musí stihnout poslední Autobus. Když otevřeli dveře, uviděli Uruhu na sedačce. Kousal si nehet a nepřítomně se usmíval. Ani pořádně nezaregistroval, že přišli. Rei se k němu potichu přiblížil a zamával mu před nosem. Trhnul sebou a podíval se na něho. Jeho úsměv se ještě rozšířil. "Takže jsi jí to všechno vysvětlil?" napadlo okamžitě Aoie, když ho uviděl se usmívat. "Vlastně ně, usnula prakticky hned, jak jsem ji položil do postele. Spíš jsem si něco uvědomil. Já se jí nedokážu vzdát, je součástí mě samého a já prostě…si nedokážu představit, život bez ní." řekl. "No konečně." prohlásil Rei a šťouchnul ho do ramene, Uru se upřímně rozesmál.

"Měl bys jí to ale všechno vysvětlit co nejdřív." uhodil na vážnější notu Aoi. "Jo já vím, zítra mám až noční, tak během dopoledne přijedu a budu doufat, že mě pochopí." povzdechl si a nervozně zatěkal očima po těch dvou. "Určitě to pochopí, vždyť za nic nemůžeš." okamžitě ho ujišťoval Rei. Uru se jen usmál. Při pohledu na hodiny se ale trochu vyděsil. Už měl být dávno na cestě na zastávku. Rychle se s nimi rozloučil a zaklapnul za nimi dveře.

Rei se okamžitě vrhnul Aoiovi kolem krku a dal velkou mlaskavou pusu. Aoi si ho přitáhnul k sobě za pas a políbil ho o poznání vášnivěji. "Jsem moc rád, že si to uvědomil." prohlásil Rei a položil si hlavu na jeho rameno. Odpovědí mu bylo silnější objetí.

Hned druhý den Uru opravdu přijel. Přešlapoval nervozně přede dveřmi a jak si se neměl k tomu, aby zazvonil. Aoi ho ale viděl přicházet a tak mu po chvilce otevřel. "Copak, opustil tě optimismus a odvaha?" rýpnul si, ale dočkal se jen malého nejistého úsměvu. "Tak pojď dál a neboj." řekl milým hlasem a vtáhnul ho dovnitř. "Právě dosnídala a chystá se znovu lehnout. Nejlepší příležitost. Ještě jí prosím zabal pořádně do deky, aby jí nebyla zima." říkal, když si obouval boty. "Já si musím jen odskočit." řekl na vyřčenou otázku. Povzbudivě ho poplácal po ramenou a vyklouznul ze dveří. Uru si jen povzdechl, zavřel dveře a vkročil do obýváku.

Jakmile tak udělal, uviděl Keiko jak bojuje z dekou. "Počkej, pomůžu ti." řekl a přistoupil k ní. Deku nejprve s pod ní vytáhnul a potom ji pečlivě obalil celé tělo, že jí čouhala jen hlava. Keiko se jen na něho usmála. "Chceš uvařit čaj?" zeptal se, než se posadil. Jen kývla.

Po chvilce už se vracel s horkým čajem v jejím nejoblíbenějším hrníčku. Posadil se vedle ní a zadíval se na její profil. "Asi máš spoustu otázek." ozval se po chvilce do ticha. Keiko se na něho podívala teď už zpříma a prohlížela si jeho tvář. "Chtěl bych ti to všechno vysvětlit, jestli mi to teda dovolíš." zadíval se jí do očí, ale po pár vteřinách to nevydržel a oči sklopil. Keiko se chvilku rozmýšlela, jestli vůbec chce, vědět, co se stalo nebo jak to byo. Potom si ale říkala, že mu dá alespoň šanci a řekla: "Tak do toho." vyzvala ho a pohodlně se opřela, v rukou hrnek s čajem.
Uru se nadechl, vydechl a chtěl začít, jen mu nešla do úst slova a tak pusu zase zavřel. Pevně zavřel oči, nadechl se a konečně začal vysvětlovat. Slova mu šla z úst sama a taky je nechal. Říkal to, na co právě myslel a snažil se tomu dát nějaký řád.

Začal tím, co se stalo v baru. Řekl jí, že si ji spletl s jinou holkou a potom jak se vedle ní probudil, šel do hotelu a vymýšlel, jak jí to říct. Potom o malém, které se objevilo. O matce toho dítěte, která se rozhodla ho úplně odstřihnout a dokonce požádala soud, aby se s ním vůbec nemohl vídat. Jak potom dojel a potkal Reitu, který mu pomohl a nechal tady přespat, než se vzpamatuje a najde si místo.

"V té době jsem byla v Chicagu?" přerušila ho. Uru jen pokýval hlavou. "Proto byl Rei tak nesvůj, když jsem mu volala?" zeptala se překvapeně. "Ano, nevěděl, jestli by tě znovu nesrazilo dolů a tak se rozhodl mlčet o tom, že jsem tady." odpověděl. Po chvilce ticha, kdy se posilnil čajem, pokračoval: "Musím ti říct ještě něco." začal, ale jak rychle začal, velmi rychle skončil. Netušil, jak jí to říct, ale musel. "Keiko, já má to dítě u sebe. Jednoho dne jsem potkal tu holku s kočárek na ulici a ona mi ho dala. Dokonce jsem dostal papír, že jsem jeho opatrovník. Ona si našla přítele z Paříže a stěhovala se tak a řekla mi, že malý je jen břímě. Že když jsem si ho udělal, ať se starám. V ten moment jsem byl hodně zmatený. Předtím mi zakázala se s ním vídat a teď mi ho dává jen tak z ničeho nic. Když jsem přišel v ten den domů, myslel jsem jen na tebe. Malý nemá ještě ani půl roku a nemá z toho rozum, ale mě bylo jasné, že ti to musím říct. Nechtěl jsem tě potom potkat na ulici s kočárem. Kluci mi hodně pomáhala, když jsem musel do práce a hlídali ho a taky mě dokopali k tomu, ti to říct." nechal větu vyznít do ztracena a poprvé za celou dobu co mluvil, se na ni podíval. Keiko hleděla z okna a popíjela čaj.

V hlavě si všechno znovu a znovu přehrávala a netušila co na to říct, nebo jak reagovat. Zadívala se na tu hromádku neštěstí vedle sebe a píchlo jí u srdce. "On vlastně vůbec za nic nemohl." blesklo jí hlavou. "Asi teď budeš chtít čas si to všechno srovnat." promluvil do ticha. "Asi ano." odpověděla mu Keiko. "Jen chci, abys věděla, že na tebe počkám, jak dlouho budu muset." řekl a usmál se. Usmála se zpátky a znovu se napila čaje. Právě teď si uvědomila, že je moc unavená a že se jí zavírají samovolně oči. Uru si toho všimnul. Vzal jí bez jediného slova hrnek a než stačila protestovat, vzal ji do náruče. Zašklebil se na ni a odnesl do postele. Zakryl ji ještě duchnou a pohladil po vlasech, jak měl ve zvyku. Než přinesl z obýváku čaj, usnula. Potichu tedy zavřel dveře a usadil se na sedačku.


Aoi na sebe nenechal dlouho čekat a rovnou se objevil i s obědem. Ohřál ho na pánvičce a společně usedli ke stolu. "Tak co, řekl jsi jí to?" vyzvídal. "Hm." odpověděl s úsměvem. "A?" okamžitě ožil Aoi. "Řekla mi, že si potřebuje srovnat a promyslet, potom dá vědět." odpověděl. "Tak že jinými slovy znamená, že to s tebou nevzdala a pořád k tobě něco cítí." srovnával si to v hlavě Aoi. Když ale uviděl Uruhuv výraz a široký úsměv, věřil, že se ti dva, zase k sobě vrátí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 18. května 2018 v 13:47 | Reagovat

Já jsem tak ráda, že se Uru sebral a všechno jí řekl :33 A taky jsem ráda, že ho Keiko vyslechla, snad si uvědomí, co pro ni Uru znamená, a dá mu šanci :33 Nechá se od něj opatrovat, to mi přijde jako dobré znamení :) Moc se těším na další díl, jsem zvědavá, jak se k tomu Keiko nakonec postaví a až uvidí i Hira :33 (Když už nic jiného, pohled na Uruhu s dítětem by ji mohl obměkčit :) A třeba by zachtěla i svoje :D) A taky se těším, co na to prcek, až budou s Reitou zase intrikařit :D Pokud tedy bude potřeba :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama