Zázrak jménem lásky 23. kapitola

14. května 2018 v 7:05 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji za komentář Bara-chan. Udělal mi obrovskou radost.
V dnešním díle se znovu objeví Uru a bude zachraňovat. Koho, to už si musíte přečíst :)


Ráno se vypravovala do práce jen Keiko, jelikož Rei i Aoi měli volno. Jí to ale vůbec nevadilo a už se dokonce i těšila.
Prcek už na ni kolem poledne čekal. Na nic nečekal a hned, jak ji uviděl ve dveřích, odhodil duchnu a už se chystal seskočit z postele. Keiko nestihla ani pozdravit a už čekal na berle, opřený o postel. Zasmála se a s širokým úsměvem pomohla prckovi chytnout balanc a vykročit z pokoje.

V tělocvičně ho úsměv postupně opouštěl. U hrazdy se mu vůbec nevedlo dobře. Pořád zatínal ty nesprávné svaly. Když ale posilovaly, bylo to mnohem lepší. Viděl ten rozdíl od minula a unesl na nohách mnohem větší závaží. Začal se znovu usmívat od ucha k uchu a dával Keiko najevo, že má obrovskou radost. Pěšky potom šly zpátky do pokoje. Když se potom uvelebil v peřinách, usmál se na ni. "Já vím, máje ještě hodně práce, ale dneska se mi dařilo ne?" řekl za Keiko. Musela se usmát, když jí došlo, že jí čte myšlenky. "Moc dobře, jen musíme zapracovat na nohách." řekla s hlavou na stranu. Prcek mohutně přikývnul a usmál se. Keiko se rozloučila a šla dál pracovat.

Rei i Aoi strávili den s malým Hirem. Uru musel zase na ranní, musel nechat malého chvilku Rinovi a potom, než odešel, musel jim všechno vysvětlit Rin. Uru jim každou přestávku volal a ubezpečoval se, že je všechno v pořádku. Kluci z něho měli občas i srandu, ale Uru stejně ještě zavolal, než opravdu odešel z práce.

Kluci byli právě s malým v parku. Rei ho měl v náručí a ukazoval mu rozkvetlé keře Sakury, když k nim přišel Uru. Hiro hned jak ho uviděl, chtěl za ním. "No, že jsi táta, nezapřeš." řekl se smíchem Aoi, když pozoroval Reie, jak mu ho předává. V obličeji měl trochu zklamaný výraz. Uru se jen usmál a zároveň cítil, jak se o něho malý opřel a žužlal si palec.
"Jak jste se měli?" zeptal se a přitom se díval na malého. Odpověděl ale Aoi: "Skvěle, malý je zlatý dítě a všechno ho zajímá. U mě, ale moc být nechtěl, spíš u Reie, ale já ho krmil." pochlubil se. Uru se na něho usmál. "Právě jsme si chtěli dát svačinku." přidal se Rei a posadil se na malou deku. Vytáhnul přesnídávku a podal ji Uruhovi. On si sedl naproti, malého si posadil před sebe a začal ho krmit.

Aoi a Uru si otevřeli krabičku s nakrájenými jablky a taky posvačili. Když malý začal být protivný a unavený, šli domů.
Uru malého přebalil a uložil ho do právě nově sešroubované postýlky, kterou měl vedle postele. Okamžitě usnul. Potom šel zpátky ke klukům a Rinovi, kteří se posadili v obýváku.

"Tak co, už spí?" zeptal se Rin. "Hmmm, pořádně jste ho utahali, takhle rychle ještě nikdy neusnul." řekl Uru se smíchem. "No to víš, máme talent na děti." zasmál se na něho Aoi. "Děkuji kluci, nevím, co bych si bez vás počal." uhodil na vážnější notu. Všichni se na něho jen usmáli.

"Slyšel jsem, že přiletěla Keiko."změnil téma Rin a podíval se po Reitovi. "Jo přijela, vypadá spokojeně, ale unaveně. Prý tam měla podobný případ, jak byl Ruki."řekl a po očku se podíval po Uruhovi. Ten ucucával víno a díval se na své ruce v klíně. Bylo ale na něm vidět, že poslouchá.

"Měl bys jí zavolat." řekl nekompromisně Rin a zadíval se na něho. Uru sebou škubnul, ale ani se na něho nepodíval. "Vždyť ani neví, že jsem tady. Já…"svou větu ale nedokončil. "Uru, Keiko to pochopí, možná bude chtít čas, ale nakonec přijde." řekl mu už asi po sté Aoi. Uru se ale pořád k ničemu neměl. "Dobře Uru, už tě necháme, ale děláš velkou chybu." řekl něžně Rei. Ten večer se rozcházeli do svých pokojů v melancholické náladě. Každý si přemýšlel nad tím svým.
Rei i Aoi zamířili posledním busem domů a celou cestu neřekli jediné slovo. Až potom před dveřmi od bytu Rei zastavil Aoie, když chtěl odemknout. "Myslíš, že to vzdal? Že už ji nechce vidět?" zeptal se. Aoi zakroutil odmítavě hlavou. "Ne, myslím, že se bojí. Podívat se jí do očí, být v její přítomnosti. Uvažoval jsem nad tím, že je nějak dáme dohromady. Můžou se třeba potkat na ulici nebo tak." odpověděl šeptem. "To je super nápad, v posteli to můžeme doladit, co říkáš." navrhnul Aoi a něžně ho políbil. Rei se na něho jen usmál.

Když vkročili dovnitř, seděla Keiko na sedačce a popíjela čaj. V bytě bylo úplné ticho. "Ahoj." pozdravili sborově a rozesmáli se. Keiko se na ně jen usmála. "Co se stalo?" zeptal se starostlivě Rei. "Ale nic, šíleně mě rozbolela hlava, tak jsem si vzala prášek. Pořád ale nezabírá, i když jsem se to snažila zaspat. Tak čekám, až to trošku ustane a já konečně usnu." odpověděla. Rei jí ještě sáhnul na čelo a měla ho horké. "Běž si lehnout. Přinesu ti ještě jeden prášek." řekl a odešel do kuchyně uvařit jí ještě čaj.

Po cestě do její ložnice se jí ale zatočila hlava a ona se svezla na zem. "Keiko."zvolal vyděšeně Aoi a okamžitě byl u ní. "To bude dobrý." snažila se znovu postavit, ale Aoi jí to nedovolil. "Vždyť celá hoříš?" spíš konstatoval, když jí vzal do náruče. "Rei musíme snížit její tělesnou teplotu, dones prosím namočené ručníky ve studené vodě. Uděláme zábal." řekl. Rei na nic nečekal. Odběhl do koupelny, kde namočil dvě velké osušky a přiběhl za Aoiem do ložnice. Aoi mezitím oddělal deku, kterou si tiskla k tělu a s Aoiovou pomocí jí do osušek zabalili. Keiko bylo moc špatně, než aby odporovala a tak jen ležela.
Když jí teplota trošku klesla, zabalili jí do deky a odvezli do nemocnice. Byla jí diagnostikována těžká chřipka. Pár dní dokonce musela zůstat v nemocnici, aby jí to nesedlo na plíce a ona nedostala zápal plic. Po čtyřech dnech mohla jít domů. Dostala silná antibiotika a musela být v posteli.

Jenže nastal problém. Oba dva Rei i Aoi museli jít do práce a nemohli si vzít dovolenou a tak volba padla na Uruhu. Rei mu ten samí den zavolal a všechno vysvětlil. "A je v pořádku." okamžitě se strachoval a rychle si nazouval boty. "Je hodně slabá, takže nedokáže sama jít domů. Můžeš prosím pro ni přijet a postarat se o ni, než dojdeme. Potom budeme mít dovolenou nebo se u ní střídat." poprosil ho. "No jasně, už nasedám do auta. Jen mi řekni nemocnici." Řekl, a když mu to Rei řekl, zavěsil. Rin ten den pracoval z domu, takže mu slíbil, že malého pohlídá. Rei si sám pro sebe mnul ruce a usmíval se od ucha k uchu.

Uru přijel před nemocnici asi o 15 minut později. Zaparkoval a šel na oddělení, kde ležela. Zaťukal na dveře, které mu poradila recepční, a už si podával ruku s doktorem. "Dobrý den." odpověděl na pozdrav doktorovi. Keiko si všimnul dřímat za doktorem na lůžku. "Jste Keiko přítel?" Uru chvilku nevěděl co říct, ale nakonec řekl, že ano. Vypsal s doktorem pár papírů. Podepsal se a zamířil za ní. Keiko se na něho upřeně dívala a těžko skrývala překvapení. Překvapil ji hlavně svým příchodem a potom ještě, jak lehce odpovídal na jeho otázky ohledně jí.

Jakmile uviděla, že míří k ní, chtěla se posadit a dojít do auta po svých, ale zatočila se jí hlava a začala jí znovu bolet. Uru na nic nečekal. Vzal jí beze slova do náruče a otočil se na doktora. "Ještě papíry." řekl mile. "Dejte je prosím jí." odpověděl s úsměvem. Potom se rozloučily a Uru s Keiko vyšly z nemocnice. Když byly u auta, opatrně Keiko postavil na nohy a pevně objal kolem pasu, aby nespadla. Pomohl jí do auta a rovnou se přes ni protáhnul, aby jí zapnul pás. Lehce se na ni usmál, když zavíral dveře a sedl si na místo řidiče. Keiko se na něho celou dobu dívala, opřená hlavou o sedadlo. Celou dobu jízdy, bylo ticho, až na pár nadávek, které unikly Uruhovi z pusy. Keiko se jen lehce usmála, ale nic neřekla.

Když byly na místě, dal si klíče do kapsy a znovu ji vzal do náruče. Odemknul si a zamířil po schodech nahoru.

Když už se vyzouval, moc se předklonil a málem ji ze své náruče vyklopil. Keiko se ho ale pevně chytla kolem krku a druhou položila na jeho hruď. Opatrně prošel futrama a zamířil do ložnice. Když ji pokládal, dívaly se vzájemně do očí. Uru ji položil do přikrývek, ale ruce spod její těla neoddělal. "Vrátil ses." zašeptala. Uru se smutně usmál, ale pořád se jí díval do očí. "Vždy si na blízku, když je mi nejhůř. Teď jsi taky přijel." pokračovala. "Přijel bych pokaždé." odpověděl a pustil ji. Sklopil oči a najednou, jakoby se začal bát, že přijdou otázky. Zakryl ji až po bradu a díval se, jak si hledá pohodlnou polohu pro spánek. "Přinesu ti čaj." zašeptal a pohladil ji po vlasech, tak jako pokaždé, když byla nemocná. Potom odešel. Keiko se za ním celou dobu dívala, dokud nezmizel ve dveřích. Zavřela oči, jelikož jí bolely a pořád jí nesnesitelně bolela hlava a ani nevěděla jak, usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 15. května 2018 v 0:12 | Reagovat

Ooooo :33 Tohle se mi líbí :33 Teda, ne že by se mi líbílo, že Keiko tak onemocněla, to jí vůbec nepřeju, ale jsem ráda, že to aspoň tak vyšlo a Uru se o ni může starat, a vlastně se konečně zase potkali :) Teď jsem jen zvědavá, jak bude reagovat na malého...
Ale líbilo se mi, jak se o něj starali Reita s Aoiem :33 A představa, jak Uruha krmí špunta přesnídávnkou, je na rozpuštění :333
Jsem zvědavá a moc se těším na další díl :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama