Zázrak jménem lásky 22. kapitola

11. května 2018 v 7:05 |  Zázrak jménem lásky

Moc děkuji za komentář, udělal mi obrovskou radost :)

Keiko přijíždí zpátky do Tokia a Uru je velmi starostlivý táta :)


"Zítra se vracíš?" řekl Kai, když spolu seděly v parku. "Hm, vracím a na všechny se moc těším. Hlavně na kluky, jen doufám, že bude kuchyně v pořádku a nestal se žádný malér." zasmála se. Když se na ni Kai nechápavě podíval, dodala: "Ty dva spolu totiž maléry přímo přitahují." zasmála se. Celou dobu se na ni díval a v duchu si přál, aby se tak smála, když pomyslí na něj.

Nadešel den D a Kai ji vezl na letiště. Celou dobu nic neřekl a nevědomky jel pomaleji než obvykle. "Kaii, můžeš trochu zrychlit, ráda bych stihla letadlo." ozvala se po chvilce. Jen se na ni po očku podíval, ale opravdu zrychlil. V letištní hale našly správný vchod a nadešel čas se rozloučit.

"Tak a je to tady." usmála se na něho. "Kaii, proboha nesmutni." zasmála se, když mu zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Kai v ten moment na nic nečekal a pevně ji objal. Keiko vyjekla překvapením, ale potom mu objetí vrátila. Kai ji ale jaksi neměl tendenci pustit, když hlásily její let a tak musela použít trošku síly. "Kai byl momentálně rozpolcený, když ji viděl, jak si bere tašku do letadla a mizí ve vchodu. Ještě když mu zamávala, tak se snažil usmát, ale potom nasadil kamennou tvář. Šel k autu a zamířil domů.

Rei a Aoi na Keiko čekali na letišti a hned jak se objevila v bráně. Šli za ní a pevně objali. Keiko se trochu lekla, ale když je poznala, rozesmála se. "Broučci moji." řekla a pevně je objala zpátky. Rei ji vzal kufr a už mířily k autu.
"Tak co, jak jste se měli? Na to, jak vás znám dlouho, nějak podezřele mlčíte." řekla a oba si je prohlídla od hlavy až k patě. "Vy jste podpálili kuchyň a bojíte se to říct?" řekla první věc, která ji napadla. "Ne neboj, všechno doma je v pořádku." ozval se Aoi a usmál se na ni. "Tak co se děje?" chtěla konečně vědět. "Nic, máme pro tebe překvapení." snažil se to zachránit Rei. "Překvapení?" najednou Keiko ožila. "Jo, ale musíš si počkat až domů." přidal se Aoi a o chvilku později už vyjížděly z letiště.

Celou cestu bylo v autě veselo. Kluci jí vyprávěli, co se dělo a co zažili, ale tématu Uruha se raději vyhýbali.
"Nemáte ani ponětí, jak ráda jsem zase v Tokiu." vydechla spokojeně Keiko a spadla na sedačku. "Já myslel, že řekneš doma?" ozval se překvapeně Rei. "Víš, přemýšlela jsem." začala pomalu mluvit a na sedačce se posadila. "Tady je spoustu vzpomínek a tak jsem se rozhodla se přestěhovat. Zatím jsem ještě nezačala ani hledat byt, ale postupně bych chtěla odsud zmizet. Teď myslím z tohoto bytu." řekla se smíchem, když se oba zatvářili vyděšeně. Oba dva se ale po jejich slovech uklidnili a usmáli se na ni.

Keiko si znovu lehla na sedačku a kluky nechala udělat něco k jídlu. Hned zítra jí čekal nástup do práce, tak si potřebovala pořádně odpočinout po letu a vyprat všechny věci.
Když se objevila druhý den v práci, všichni ji přivítali objetím. Jediný Ruki věděl, že má dneska přijít, tak ji neminulo objetí ani od něj, když k němu přišla.

"Dobrý den." zavolal nadšeně, když se objevila ve dveřích. "Ahoj prcku." řekla se smíchem. Ruki se trošku zakabonil, ale hned potom se zase rozzářil. "Podívej, co ti nesu. Byla jsem v jednom knihkupectví a vzpomněla si na tebe. Myslím, že jsi mi říkal, že ji nemůžeš najít v angličtině a tak jsem ti ji přivezla." řekla a podala mu ji. Ruki ji opatrně vzal do rukou a prohlížel si ji, ze všech stran. Potom se podíval na Keiko a přitiskl si ji na hruď: "Děkuji, ani nevíte, co to pro mě znamená." řekl, slzičky v očích. Usmála se na něho a objala.
"Tak a teď šup z postele, chci vidět, jak jste s Reitou pokročili a co je potřeba ještě dopilovat." řekla a už ho hnala z postele. Ruki se jen usmál.

Sám seskočil, chvilku chytal balanc, ale potom si vzal berle a vykročil s jistotou vpřed. Keiko jen hleděla, jak rychle byl u dveří, ale taky si všimla pár chybiček. "Pojď na chodbu a tam ti pár věcí ještě poradím, aby se ti chodilo mnohem líp." řekla a otevřela mu dveře.

Nejprve se pozdravili s Reitou, který procházel kolem s malou holčičkou, potom se rozešly na druhou stranu. Poradila mu, jak správně našlapovat, aby se nespoléhal jen na berle, ale už chodil sám a taky trošku poupravily zatínání svalů. "Jo, tohle mi doktor Reita říkal pořád, ale já se to nemůžu odnaučit." řekl prcek, ale snažil se dál soustředit. Když ani po delší době to prckovi nešlo, šli zpátky na pokoj.

"Zlobíte se na mě?" zeptal se smutně. "Ne, nezlobím se, jak jsi na to přišel?" zeptala se s úsměvem, když uklízela berle. "Zmizel vám úsměv." odpověděl prcek. Potom mu to ale nejspíš došlo, protože si skousnul ret. "Vy jste myslela na doktora Uruhu, že? Proto jste se zamračila." řekl prcek. Keiko sebou škubla, až jí málem spadla berla z ruky. "Omlouvám se, nechtěl jsem vás rozhodit." okamžitě se začal omlouvat a začal se na posteli přibližovat k zadní části. Tam, kde měl nohy. "Ne to nic Ruki." snažila se usmát.

Samotnou ji překvapilo, jak to bolí, i když už je to nějakou tu dobu. Myslela, že je to za ní, že je smířená, ale teď o tom začala pochybovat. "Všechno je v pořádku." usmála se. "Dojdu zase zítra a půjdeme pro změnu do tělocvičny na hrazdu. Zkusíš si tam znovu kroky a budeme posilovat." řekla, rozloučila se objetí a zavřela za sebou dveře. Ruki se za ní smutně díval.

Rei jakmile ji uviděl vycházet, zaplul k prckovi do pokoje. "Tak co, zmínil ses?" chtěl okamžitě vědět. Prcek zakýval hlavou, ale tvářil se smutně. "Co se stalo?" zeptal se, když viděl jeho výraz. "Když jsem ho zmínil, trhla sebou, že jí málem vypadla berla. Myslím, že ještě není tak úplně smířená." řekl smutně. "Ruki, ale o to nám přece šlo?" objasnil mu to Rei. "Jak to?" reagoval překvapeně. "To je známka toho, že ho pořád miluje. Nezapomněla na něho a pořád na něho myslí." řekl s úsměvem. "Pořád to nechápu." prohlásí prcek a založí si ruce na hrudi. Rei se k němu posadí na postel a začne vysvětlovat: "Tím, že sebou trhla, znamená, že se ho není schopna vzdát. Pořád ho má v srdíčku a vypadá to, že ani v Americe k sobě nikoho nepustila. Vyprávěl jsem ti o Kaiovi?" když uviděl přikývnutí, pokračoval: "Ptal jsem se jí na to a ona mi sama řekla, že k němu nic necítí. Bere ho jako kamaráda a ani si nedovede představit, že by s ním něco měla. Navíc jsem potkal Uruhu a on taky ještě nezakopal všechny naděje. Takže vlastně proto jsem po tobě chtěl, aby ses zeptal." vyložil mu to po lopatě. "Aha, takže teď je máte v plánu dát nějak dohromady?" došlo prckovi. "Přesně tak." přitakal Rei. "Se mnou můžete taky počítat." okamžitě se hlásil do služby a zářil jako sluníčko. "Dobře beru tě za slovo." odpověděl se smíchem. "Nic jí ale neříkej, ano? Bude to jen mezi námi." řekl a přiložil si prst na rty. Prcek prudce pokyvoval a usmíval se od ucha k uchu. Rei potom odešel pracovat a prcka nechal samotného.

Keiko i Rei přišly domů společně a něčemu se hlasitě smály, když Rei otevíral dveře. Aoi právě kuchtil večeři, když přišly. "Ahoj, co tak vesele?" zeptal se s úsměvem Aoi. "Ale, vyprávěl mi, jak bojoval s jedním svěřencem. Oba dva spadli a potom se hrabali na nohy. Já to celé viděla a nemohla jsem se přestat smát." řekla ještě pořád se smíchem. "Dělá si ze mě vyloženě legraci, to jí nic neřekneš?" řekl mrzutě Rei a šel si pro objetí a polibek. "No broučku, já kdybych to viděl, tak se asi směju taky." odpověděl se smíchem. Rei se na něho hnusně podíval, šťouchnul ho do boku a odešel se raději převléct. Oba dva se na něho pobaveně dívaly, pořád s úsměvem od ucha k uchu.


Společně se na večeřely a potom si podle tradice sedly k televizi. Kluci jí vyprávěli, co se tady stalo a občas i přihodili nějaký vtípek, jak měli ve zvyku. Spát šli po celém dni neskutečně unavení.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 11. května 2018 v 15:27 | Reagovat

Na tenhle díl jsem se mooc těšila :33 Huráá, Keiko je zpátky doma :) A navíc ke Kaiovi nic necítí :) Tak, a teď už jenom aby jí řekli o Uruhovi a dali se spolu dohromady... Hmm, a hrozně se těším, až tu Uru bude jako starostlivý táta :33 Až ho uvidí Keiko, určitě nebude mít síly dát mu košem, ale rozpustí se z něj ve dveřích :33
Trochu jsem překvapená, že je Reita zase najednou "brouček" jako by se nic nestalo, a jsem z Aoie trochu nervózní... Ale hrozně se mi líbí Reitovo a Rukiho spiklenectví :33 Jen tak dál! :D
Už se těším na pondělní díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama