Zázrak jménem lásky 21. kapitola

6. května 2018 v 10:18 |  Zázrak jménem lásky

Děkuji za komentář, udělal mi velkou radost :)
Objeví se znovu osoba, kterou nikdo nečekal a Uru bude tátou se vším všudy.



Aoi přišel z práce v dobré náladě. Usmíval se od ucha k uchu, a když se vyzouval, dokonce si broukal. Rei se na něho díval s hlavou nakloněnou na stranu a nevěděl, co si má myslet. "Ahoj." ozval se jako první Rei. "Ahoj. Je něco k jídlu, mám strašný hlad." a už se díval do ledničky, co by tak zakousnul. "Ty jsi měl návštěvu?" zeptal se, když si všimnul krabice od pizzy. "Jo byl tady Uruha, dlouho jsme se neviděli a tak jsme pokecali." odpověděl po pravdě. Aoi na to nic neřekl. "Jak ses měl v práci?" zeptal se Rei. "Klasika, operoval jsem několik lidí z bouračky. Teď mi nezbývá než doufat, že mi uprostřed noci nezavolají. Byl to poměrně smutný pohled. Mezi nimi byly i tři malé děti." odpověděl o poznání smutněji. Pochybuju, že se jim něco stane, vždyť si je operoval ty?" řekl bez okolků. Aoi se na něho podíval s širokým úsměvem a trošku se začervenal. Nic ale neřekl.

"Uru zavolá Keiko, jak se vrátí. Slíbil mi to." řekl do ticha Rei. "Fakt?" nevěřil svým uším. "Hm, moc jim to přeju. Jsou spolu dokonalý pár, a když mi řekl, že ji chtěl požádat o ruku, řekl jsem si, že je trošku popostrčím." řekl s šibalským úsměvem. Aoi se rozesmál: "Se mnou můžeš taky počítat. Pomůžu jakkoli a kdekoli." řekl a v hlase měl zvláštní pod ton. Reiovi z toho naskočila až husina a podíval se mu do očí. Aoi neuhnul a usmál se.

"Pojď." řekl znenadání Aoi. Chytnul ho za ruku a táhnul do ložnice. Když uviděl, kam jdou, spadnul mu kámen za srdce. Potom se ale zarazil: "Počkej, ty už se nezlobíš?" zeptal se v momentě, kdy ho Aoi strčil na postel. Neodpověděl, zalehnul ho a vpil se mu do rtů. Rei mu v ten moment obmotal ruce kolem krku a polibky mu vracel. Tu noc strávili v těsném objetí.
Uru šel pomalu domů z autobusu, když si před sebou všimnul osoby, kterou myslel, že už nikdy neuvidí. Přišel až k ní a rovnou na ni vyjel: "Co tady chceš?". Ona se usmála a nahnula hlavu na stranu. "Já myslela, že uvidíš rád svého syna." Odpověděla. Uru se podíval na chlapečka a trochu vyměkl, ale pořád se mračil. "Asi jsi nepřijela jen tak." začal. "Ne nepřijela. Tady máš papíry od soudu a tady máš Hira."řekla a dala mu ho do náruče. Hiro se mu položil na rameno a cumlala mu tričko. "Co jsou to za papíry?" zeptal se a začetl se do nich. "No je to souhlas soudu, že ho budeš mít v péči. Se vším všudy. Já si našla přítele v Paříži a stěhuji se tam. Hiro je pro mě jen břímě. Říkala jsem si, udělal sis ho, tak se starej." odpověděla a chtěla odejít. "No počkej, nemůžeš mi jen tak bez varování říct, tady máš malého, starej se. Soud i ty jsi mi zakázala se s ním vídat. Teď ale doneseš papír a přímo od soudu a jen tak mi to oznámíš?" řekl rozhořčeně. "Přesně tak." řekla. "Hele, je to taky tvoje dítě, tak se starej. Stejně za všechno můžeš ty." zlo z ní přímo sálalo a Uru tyto slova dokonale umlčela. Chtělo se mu smát a přitom brečet. Cítil se rozpolceně a netušil, co bude dělat. "Sbohem." řekla, nastoupila do auta a zmizela za zatáčkou. Uru se za ní díval, dokud nezmizela. Strčil si papíry do zadní kapsy, vzal cestovní tašku a zamířil domů. Nic jiného mu taky nezbývalo.

Když malého pokládal na sedačku a zakrýval ho dekou, spustily se mu samovolně po tvářích slzy. Díval se směrem z okna a jednu ruku měl na nožičce Hira, aby měl jistotu, že nespadne.

Netušil, co bude dělat. Zítra musel do práce, byt vůbec není uzpůsobený pro malé dítě, a co tomu řekne jeho spolubydlící? Co když ho i s ním vyhodí na ulici. Tyto myšlenky a i spousty dalších se mu honily hlavou.

Zarachotil ve dveřích klíč. V ten moment se prudce otočil a uviděl se vyzouvat svého spolužáka. Zarazil se uprostřed futer, když ho viděl se slzamy na tvářích a malým na sedačce. Uru to na něho všechno hned vysypal. Co se stalo, koho potkal a že malý bude u něho už napořád. "Netuším, co budu dělat. Neutáhnu sám nájem a malý taky spolkne spoustu peněz. Já…prostě…"rozhazoval zoufale rukama. Spolužák se na něho chvilku díval a pak řekl: "Zavolej Reitovi. Ten pracuje na služby. Já ti taky pomůžu, když budu mít volno a když najdeme systém, jak to bude fungovat, všechno bude OK." řekl a snažil se uklidnit. "Na a zavolej mu hned teď. Všechno mu vysvětli, tak jako mě a uvidíš, že nebude váhat a pomůže i s Aoiem."strčil mu telefon do ruky.

Uru se ještě chvilku rozmýšlel, ale potom mu přece jen zavolal. Řekl mu všechno, co se stalo, a jen doufal, že mu pomůže.
Rei chtěl hned přijet. Aoi musel zítra do práce, tak se domluvili, že pojede jen on. "Chceš přijet hned teď?" vypadlo nevěřícně z Uruhy. "No jasně, zítra musíš do práce a myslím, že i Rin ne?" zeptal se. "To ano, ale…". "Žádný ale, nechci slyšet žádný protesty. Chytnu poslední autobus a přijedu, taky se potřebuješ vyspat, a když mě Hiro pozná už večer, nebude mít problém a nebude plakat." řekl rozhodně. "Hele Uru hlavně klid, zvládneme to." ujistil ho. "Čekej mě tak za hodinu." řekl jen a položil to.

Uru se zadíval na Rina teď už s úsměvem na tváři. "Přijede ještě teď." odpověděl na nevyřčenou otázku. "Ha, vidíš, já to věděl." řekl se smíchem. "Všechno bude dobrý, uvidíš." řekl už klidněji a usmál se na něho.
Rei opravdu přijel, jak slíbil. Objal ho a hned chtěl vidět malého. "Už spí, u mě." odpověděl. "Můžu?" zeptal se, než otevřel dveře. Jen pokýval hlavou.

Spal na zádech, malé ručičky měla v pěstičkách a spokojeně oddechoval. "Máš nějakou deku?" zašeptal Rei. "Jo tady." podal mu deku ze židle. Složil ji na dlouhý obdelník a položil ji na kraj postele. "Aby se neskutálel a nespadl. Tohle ho nepustí." odpověděl na nevyřčenou otázku. Potom opustili pokoj a sedli si na sedačku.

"Víš, že ti malý úplně změní život?" řekl do ticha Rei. Rin se posadil k nim a donesl skleničky a víno. Každému nalil a sám si jednu vzal a pohodlně se usadil do křesla. "Jo já vím." zašeptal. "Ty myslíš na Keiko co?" poznal na něm. Uru na něho prudce otočil hlavu a upřel na něho svůj pohled. Rei chtěl něco říct, ale Uru ho předběhl. "Nemůžu jí zavolat, zvlášť když teď budu mít malého." řekl. "Myslím, že by to Keiko pochopila." ozval se Rin. Uru se na něho jen usmál. "Hele teď nebo později to stejně zjistí. Já bych jí to raději řekl, abych předešel trapasům. Můžete se potkat kdekoli. Myslím, že by se hodně divila, kdyby tě uviděla s kočárem." řekl Rei. "Hlavně bych jí řekl, co se stalo v tom baru, že sis myslel, že je to ona. Ty vlastně za nic nemůžeš. Možná se s malým bude chvilku smiřovat, ale potom to bude dobrý." přidal se Rin. "Nechám si to projít hlavou." řekl. "Ty si hlavně poskládej několik vět, co jí řekneš." řekl Rei a propaloval ho pohledem. Znal ho a většinou, když řekl tuto větu, tak tomu dotyčnému nezavolal, nebo neudělal, to co slíbil. Potom se už bavili o různých věcech.


Když se rozhodli jít spát, Uru rozložil sedačku a ustlal si na ní. Rei se uložil k malému na kraj postele, aby nespadl, a kdyby v noci plakal, utišil by ho. No a Rin zamířil k sobě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 6. května 2018 v 12:03 | Reagovat

Jéé :33 Takové pěkné překvapení, díl už v neděli :33
Teda, ta potvora... hlavně by si měl Uru ty papíry překontrolovat a ujistit se, že je všechno v pořádku, aby za pár měsíců nepřišla a zase mu ho nesebrala... A chápu Uruhu, že teď nechce Keiko volat, aby to nevyznělo, že potřebuje jenom opatrovnici... Keiko by měl podle mě zavolat Reita, všechno jí po pravdě vyklopit a domluvit jim schůzku...
A Aoi mi teď přijde taky jako potvora... Nejdřív je na Reitu nasraný, kvůli nějakým pomluvám, a pak se mu ani neomluví a už ho tahá do postele? Toto chování teda... to mi přijde tak akorát do vztahu s Kaiem, poslední dva díly si začínám říkat, že by se k sobě asi hodili víc...
Jsem zvědavá, co kolem něj ještě vypluje na povrch, a taky jsem moc zvědavá na Keiko a Uruhu... Tak moc bych jim přála, aby se dali dohromady... :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama