Zázrak jménem lásky 19. kapitola

30. dubna 2018 v 7:00 |  Zázrak jménem lásky

Dneska se mi povedlo napsat další díl v termínu.
Poděkování patří Bara-chan. Já vím, opakuji se, ale její komentáře mě vždycky tak potěší, že si nemůžu pomoci. Budu samozřejmě ráda, za každý váš komentář a názor. Třeba i negtivní :)
Trošku se děj posune a Aoi začne dělat problémy.


Keiko zamířil hned druhý den ráno nejprve za Mikawou. Došlo jí, že je lepší, když se s ním domluví a taky potom mnohem lépe spolupracoval.

Potom zašla za ostatními svěřenci. Dneska byl v nemocnici blázinec a tak se do tělocvičny s malou holčičkou nedostala. Nakonec to vyřešily tak, že cvičily na pokoji pomocí židle a naplněných plastových lahví od limonády. Bylo jí hned vysvětleno, že jí to nosí rodina. "Dneska má mamka přijít." říkala nadšeně. Keiko se na ni jen usmála a trošku jí musela zpravit lahve, aby cvičila ty správné svaly.

Za Mikawou se dostala až před obědem. Zaklepala, otevřela dveře a vkročila dovnitř. Seděl na posteli a upřeně se na ni díval, když šla k němu. "Tak broučku, může jí?" když viděla jeho nejistý výraz, usmála se. "Neboj, pomůžu ti a mám taky pomocníka." ukázala na vozík. "Pojď, dej nohy opatrně dolů." navigovala ho. Oddělal deku a posadil se na okraj postele. Potom se na ni podíval. "Dobře, teď pomalu sklouzni dolů, až se ti nohy budou dotýkat postele." řekla a jednou rukou ho vzala pod paži, aby se cítil lépe. Mikawa hodně pomaličku sklouzával, jelikož nevěřil, že se na svých nohou udrží. Potom ale ucítil, pevnou zem pod nohama a trošku sebou trhnul. Keiko okamžitě zpevnila stisk a usmála se na něho. "Tak podrž se postele a chvilku stůj na místě." pokračovala a trošku se od něho oddálila, ale přitom stála pořád dost blízko, aby ho zachytila při případném pádu.

"Jde ti to moc dobře." pochválila ho. Mikawa se na ni nejistě usmál a pořád se křečovitě držel postele. "Teď těsně vedle tebe postavím vozík a já ti pomůžu si do něj sednout, ano?" když uviděla přikývnutí, usmála se. Poodběhla k vozíku a rozložila ho, potom se postavila zpátky k němu. "Teď dej ruku na jednu stranu vozíku a zapři se. Když tak udělal a zjistil, že vozík neodjede, byl přece jen trošku jistější. Udělat ale krok bokem, aby si mohl sednout, byl nadlický výkon. Keiko mu tedy trošku pomohla, když ho popostrčila za koleno. Mikawa se potom jen posadil a vítězoslavně se usmál.
"No vidíš, že to jde." řekla vesele Keiko. "Ale budete celou dobu u mě, ano?" ubezpečoval se. "Ano, budu celou dobu u tebe." slíbila mu.

Do tělocvičny dorazily akorát. Jelikož všichni co cvičili, se rozprchávali do svých pokojů se připravovat na oběd. "To nám to ale dobře vyšlo. Alespoň budeme mít klid." zašeptala mu do ucha. Pozdravila kolegyni, která právě vycházela se svým svěřencem a zamířila k žíněnkám. "Dneska to nebudeme přehánět, za chvilku je oběd a tak budeme jen posilovat. Hlavně tedy nohy a ruce." řekla mu svůj plán. Odběhla pro závaží a činky a vrátila se zpátky k němu. "Nejprve zkusíme nohy. Já ti dám pryč stoupádka, posaď se rovně a dej nohy na zem." když tak udělal, Keiko pokračovala. "Super. Teď zkus jednu nohu narovnat před sebe." Popsala mu první krok. To ale bylo pro Mikawu těžké i když se soustředil. "Nejde to." vztekal se. "Ukaž, pomůžu ti." klekla si k němu a vzala ho za kotník a za lýtko. "Teď to zkus znovu." řekla. Zkusil tedy nohu zvednout. "Zatínáš špatné svaly. Musíš se soustředit i na lýtko a stehno. Tak, přesně tak to má vypadat." řekla vesele Keiko, když se mu povedlo zatnout ty správné svaly a noha se trošku nadzvedla. "Opravdu to jde, paní doktorko." řekl a málem na vozíku skákal radostí. Keiko se na něho usmívala a užívala si jeho úsměv. "Tak, teď zkusíme druhou nohu a půjdeme zpátky na oběd. Co říkáš?" když viděla přikývnutí, pustily se do práce.

Procvičily i tu druhou nohu a potom zamířily zpátky na pokoj. Do postele už celý unavený sotva vyšplhal, ale zářivý a šťastný úsměv mu nezmizel. Zjistil totiž, že to jde a má zpátky naději, že bude zase chodit.

"Paní doktorko?" ozvalo se, když skládala vozík. Otočila se na něho a naznačila, že poslouchá. "Vy za chvilku odlétáte zpátky do Tokia, že?" Keiko se smutně usmála a kývla hlavou. "Přál bych si, abyste tady mohla zůstat." řekl smutně. Keiko si k němu sedla na postel a usmála se. "Víš, můj život je v Tokiu, miluju to město a mám tam i práci a rodinu." řekla a pohladila ho po vlasech. "Jo já vím. Jen, když tady nebudete, kdo se mnou bude cvičit? Budu si s ním rozumět, tak jako s vámi?" řekl své myšlenky nahlas. "Neboj, nesvěřila bych tě nikomu, kdo by to neuměl s dětmi." odpověděla. "Teď se pořádně najez, vydal jsi spoustu energie." řekla se smíchem a zároveň už někdo klepal na dveře s obědem. Keiko mu ještě zamávala a sama zamířila do jídelny. Ani si to pořádně neuvědomila, ale měla pořádný hlad.

Odpoledne už uběhlo velmi rychle. Právě, když vycházela z nemocnice, zazvonil jí telefon. "Ahoj Reii. Jak se máš? Moc ráda tě slyším." promluvila jako první. Rei se okamžitě rozpovídal, ale zněl jinak, než obvykle. "Rei počkej." přerušila jeho monolog. "Nechceš mi něco říct? Stalo se něco?" řekla mile. Na druhém konci bylo ticho. "Reii, jsi tam, slyšíš mě?" zeptala se pro jistotu, když ticho trvalo nějak moc dlouho. "Jo jsem tady." ozvalo se smutně. "Víš, s Aoiem jsme se hnusně pohádali a já teď brouzdám po nábřeží. Chtěl jsem tě slyšet, protože ty mi vždy dokážeš spravit náladu." řekl a zadíval se do dálky. To ale nemohla vidět. Keiko se okamžitě vybavil rozhovor s Setame, ale zakroutila nad tím okamžitě hlavou. "Poslouchej, to se zase přežene. Já s Uruhou jsme se taky pohádaly až do krve, ale stejně jsme se usmířily a jely jsme zase dál. Dej tomu čas a uvidíš, že to bude dobrý." snažila se ho povzbudit. "Jenže ty jsi neslyšela, co řekl." pomyslel si Rei a musel hodně mrkat, aby zahnal slzy.

Sednul si na jednu z laviček a zaklonil hlavu, aby se mohl podívat na hvězdy. Poslouchal, jaké dělá pokroky se svými svěřenci a přitom si dokázal vybavit její úsměv. Uprostřed monologu, ale najednou přestala mluvit a smutně si povzdechla. "Reii, já…ráda bych tě objala, tak jako vždycky. Hele mám nápad." její hlas se zvednul a byl mnohem veselejší. "Představ si, že teď sedím vedle tebe a objímám tě." zasmála se. Rei se taky neubránil úsměvu. "Rei teď běž zpátky domů a promluvte si. Aoi už určitě vychladnul." navrhnula. "Dobře Keiko, dám na tebe." skoro až zašeptal a dal tak najevo, že se mu tam vůbec nechce. "Aoi tě miluje a nenechá tě jen tak odejít. Na to jste spolu už moc dlouho." dodala a odmlčela se. Reiovi se vybavila situace, co se stala mezi ní a Uruhou. Taky spolu byly dost dlouho. Keiko jakoby věděla, o čem přemýšlí, řekla: "Hele na nás s Uruhou se neohlížej. To je jiná situace a vy si to určitě vyříkáte.". "Dobře, vždyť už jdu." řekl teď už veseleji Rei a otočil se na patě. Po pár větách se rozloučily a každý zamířil ke svému domovu.

Rei se snažil po cestě domů vymyslet nějaké věty, které by mohli pomoci při usmiřování. Nic ho ale nenapadlo, snad jen to, že jakmile otevře dveře, tak se na něho vrhne a zkusí usmiřovací sex. "To by mohlo zabrat." říkal si v duchu. "No a po sexu si to pěkně vyříkají. To budou oba dva uvolněnější a Aoi nebude mít špatnou náladu." rozhodl se a už jistějším krokem zamířil k domu.

Schválně zazvonil, aby musel jít Aoi otevřít. Když se tak stalo, vrhnul se mu kolem krku a chtěl políbit, ale Aoi ho od sebe odstrčil. Prudce narazil zády do dveří, div si nevyrazil dech a ublíženě se na něho podíval. "Usmiřovací sex ti nepomůže." řekl hnusně a šel zpátky na sedačku.

Rei se pomalu vzpamatoval, vyzul si boty a posadil se k němu. "Chtěl bych si o tom promluvit." řekl, ale od Aoie žádná odezva nepřišla. "Aoi prosím, přece spolu nebudeme mluvit, jen proto, že jsme se pohádali. Pojďme si to vyříkat." snažil se ho přimět k řeči. "Já už ti řekl všechno, co jsem chtěl. Dneska už na další řeči nemám náladu. Jo, a abych nezapomněl, zastavil mě ředitel, že chce s tebou mluvit a rovnou si ustel na gauči. Tebe už u sebe nechci." řekl jakoby nic. Rei ucítil bodnutí u srdce. Sklopil hlavu a snažil se ten tíživý pocit rozdýchat. Spíš to bylo ale mnohem horší.

Rozhodl se tedy, že se půjde osprchovat. Ve sprše si potom mohl dovolit se rozplakat na plno. Stulil se do klubíčka a nechal na sebe dopadat kapičky horké vody. Když otevřel sprchovací kout, všude byla pára, ale on toho nedbal. Byl myšlenkami úplně mimo realitu a tak si nevšiml, že je malá kaluž před koutem. Uklouznul a narazil hlavou o umyvadlo.
Zbudil se asi za hodinu na gauči obalený v dece. Hlava mu nepředstavitelně bolela, a když si na ní sáhnul, měl zalepené čelo. Snažil se posadit a uvědomit si, co se vlastně stalo, ale raději zůstal ležet, jelikož jeho žaludek se nebezpečně zhoupnul. Usnul až někdy nad ránem





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 30. dubna 2018 v 9:33 | Reagovat

Teda, Mikawa se opravdu činí a jde mu to :33 To mám radost :33 Už ale nemám takovou radost z Aoie, co Reitovi řekl tak hnusnýho, a kvůli čemu se mohli pohádat? A pak ještě pošle Reitu na gauč v jeho vlastním bytě, no to je teda sprosťák... Něco mi říká, že v tom má prsty Kai, ale... No, jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí o.O
Jen doufám, že Reita si nic neudělal a vyvázl jen s boulí... A taky jsem zvědavá, jestli přeci jen zahlodalo Aoiovi a podíval se po něm, anebo jestli ho v koupelně našel Uruha...
Tak, a už se nemůžu dočkat pátku :D :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama