Zázrak jménem lásky 17. kapitola

23. dubna 2018 v 7:05 | Týna |  Zázrak jménem lásky

Já vím, já vím, nestíhám, ale mám dobrou výmluvu. Učila jsem se na přímačky na vysokou a musela vyřídit pojištění za nemocenskou, tak jsem létala z Brna do Milotic a zpátky. Teď už to mám volnější a tak budu přidávat pravidelněji :)

Poděkovat musím v první řadě Bara-chan, která mi vždy nějaký způsobem dokope napsat další díl.
V tomto dílku bude hlavně Uru a jeho uvědomění. Je trošičku kratší než jste zvyklí, ale je tam všechno, co jsem chtěla :)

Mějte krásný den.



Kai a Keiko se sešli druhý den později odpoledne. Nejdříve zamířily do kavárny, kde si daly zákusek a dobrou praženou kávu a potom zamířily do parku. Posadily se na jednu z laviček z výhledem na město a každý z nich si užíval to ticho a klidnou atmosféru.

"Víš Keiko." hned ale zase zmlknul, když jí začal zvonit telefon. Tiše si povzdechl a zadíval se před sebe. "Ahoj Rei." pozdravila vesele. Kai sebou trhnul a koutkem oka se na ni podíval. Nic však neřekl. "Jak se máš a co prcek. Povídej?" chtěla vědět všechno. Rei začal vyprávět: "Ruki už se ptal, kdy přijedeš, ale už se se mnou alespoň baví. I třeba o knížkách." zasmál se do telefonu. "A jak válčíte s Aoiem. Doufám, že tě nenechává samotného v kuchyni." nedalo jí to a musela si trošku rýpnout. "Keiko."ozvalo se dotčeně, potom byl ale slyšet smích. "Aoi je to nejlepší co mě potkalo." odpověděl a z jeho slov Keiko vycítila, že je zamilovaný až po uši.

Najednou se ale odmlčel. Právě totiž přišel z práce Uru a Rei najednou nevěděl co říct nebo udělat. Jen se na něho tedy usmál a kývnul hlavou na pozdrav. Uru hodil na stůl do obýváku papíry z práce a šel se převléknout. Rei, který seděl v jenom z křesel se raději přemístil do kuchyně za Aoiem a sednul si za stůl. Aoi právě řádil v kuchyni a dodělával omáčku. "Něco se stalo, nikdy jen tak nemlčíš?" ozvalo se mu do ucha. "Ne nic se nestalo, jen jsem se posadil do kuchyně." odpověděl a vzápětí uslyšela veselé hlasité pozdravení od Aoie. "Keiko tě taky moc zdraví." vyřídil mu vzkaz se smíchem.
Uru, který právě vyšel z pokoje, se zarazil v půli pohybu a upřeně se zadíval na Aoie. Všimnul si ho a skousnul si ret. Rychlý pohled na Reie mu prozradil, že ho to mrzí a omluvně se na něho podíval. Uru sklopil hlavu, aby nebyl vidět jeho výraz a posadil se do jednoho z křesel.

"Dneska máš volno?" slyšel Uru. "Jo mám, jsem v parku s Kaiem a chystáme se někam na jídlo.". "S Kaiem?"vyjel po ní překvapeně, ale potom si uvědomil, že to řekl moc nahlas a podíval se po té hromádce neštěstí. Viděl, že sebou moc trhnul a sklopil hlavu ještě níž. Prsty si hrál s jedním papírem a působil, že je mimo realitu. Aoi si toho pohledu všimnul a smutně se na něho usmál.

"Poslouchej, já i Aoi jsme tě před ním varovali a ty uděláš pravý opak." začal jí nadávat. Keiko jen poslouchala a nic neříkala. "Reii."začala, ale byla okamžitě přerušena. "Já to myslím dobře, nechci, aby ses znovu trápila a Aoi moc dobře ví, jaký je. Mnohem líp, než mi dva dohromady. Jen mi prosím slib, že na sebe dáš pozor." když uslyšel kladnou odpověď, rozzářil se jak sluníčko.

"Vyřiď prosím prckovi, že to už uteče jako voda a budu zpátky. Mám tady na starost podobný případ, taky se mnou nemluví." rozesmála se a Rei se jen usmál. "Hele musím končit, začíná mi bublat v bříšku hlady." rozesmála se znovu. Rei jí ještě připomněl, aby na sebe dávala pozor a potom to položila.

Rei si smutně povzdechl a zadíval se do obýváku na Uruhu. Chvilku se rozmýšlel, jestli má za ním jít. Přece jen všechno slyšel a určitě si udělal svůj obrázek. "Uru já… ."začal, když si k němu sedal na sedačku, byl ale přerušen. "Je dobře, že někoho má a není sama. Přeju jí to." řekl klidně a vyrovnaně, ale přitom posledním slově se mu trošku zatřásl hlas. "Proč ti to jen nevěřím. To, že jsi sebou cukl, když jsem řekl jeho jméno. Ty ji pořád miluješ, že?" řekl trochu naštvaně Rei. V ten moment se Uru neudržel a vychrlil ze sebe to, co ho nejvíce trápilo za posledních pár dní, kdy je zpátky: "Ano Rei, miluju ji. Byly jsme spolu pět let a Keiko je úžasná holka. Tak trošku jsem si myslel, že by mě neodmítla, kdybych ji požádal, aby si mě vzala." hodil po něm malou krabičku a když ji otevřel, uviděl nádherný prstýnek s bílého zlata. "To jsem koupil, když jsme se pohádaly. Chtěl jsem ji nechat trošku vydusit a vrátit se večer. Rozebrat to a usmířit se. Jenže jsem to přehnal s pitím a potkal tam tu holku. Nebyla tak hezká jak Keiko, ale přes alkohol jsme to neviděl a když jsem jí oslovil Keiko, jen se usmála. Dostala mě do postele jen proto, že jsem si myslel, že mě hledala. Až ráno jsem zjistil, že nejsem doma a vedle mě neleží osoba, kterou miluji. V ten oment jsem se rychle zvednul, obléknul a zmizel. Nedokázal bych se Keiko podívat do očí, dotknout se jí a tak jsem tam zůstal. Musel jsem si to v sobě všechno srovnat, pořádně si uvědomit, co jsem udělal. Vymyslet, jak to říct Keiko. Ano vím, pokazil jsem to. Úplně všechno a tak trošku doufám, že mě možná časem, jednoho dne přestane nenávidět." jeho slova Reitu bolela. Vůbec netušil, že ji chce požádat o ruku. Celou dobu co mluvil, tak plakal a Rei pochopil, že to co udělal, nebyla jeho vina. Myslel si, že ho našla Keiko a tak šel dobrovolně. Rei celou dobu otáčel krabičku v ruce a mlčel. Aoi si sednul vedle něho a krabičku si z jeho rukou vzal. Když ji otevřel, s úžasem otevřel pusu. "Můžete si ho nechat, mě už k ničemu není." řekl potichu a zabouchnul se v pokoji. "Schováme mu to, co říkáš? Člověk nikdy neví, co se může stát." řekl Aoi a usmál se na něho. Rei jen pokýval hlavou v němém souhlasu.


"Víš, vůbec jsem netušil, že to chce udělat." hrál si z prsty ve svém klíně. "Myslíš, že se třeba časem, někdy k sobě vrátí. Byly spolu tak dlouho." zeptal se Aoi. "To nevím, jen doufám, že je Keiko natolik chytrá, že si nic nezačne s tím idiotem." odpověděl. Uruhu z pokoje už nedostali a tak se najedli sami a posadili se k televizi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 23. dubna 2018 v 11:43 | Reagovat

Juu, už jsem se nemohla dočkat :33 Nemáš za co, občas už jsem asi i otravná... :D Nebo je to ještě ok? :D

Tak teď je mi té potvory fakt líto, až se mi z toho chce brečet... Dobře, nejenom chce, ale i malá slzička ukápla... Chudák Uru, tak se mu to zamotalo T__T Doufám, že Keiko nezapomene na těch pět let a pořádně se rozmyslí, dá Uruhovi šanci a vyslechne ho, anebo jí to Reita s Aoiem vyslepičí... Každopádně doufám, že Kaie prokoukne a nenechá se jím zmanipulovat...
Jsem moc zvědavá na pokračování :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama