Zázrak jménem lásky 16. kapitola

16. dubna 2018 v 18:53 |  Zázrak jménem lásky

Vím, trvalo to, ale povedlo se mi to dopsat ještě dneska, tak doufám, že mi to odpustíte.
Moc děkuji Bara-chan za velmi povzbudivý komentář a doufám, že se bude líbit i tento díl.
Dnes se Uru přesvětší, že není na to zas tak úplně sám.



"Co tady děláš?" vyjede po něm, když se trochu vzpamatoval. "Tokio je můj domov." odpoví nevzrušeně. "Tvůj domov je snad tam, kde je tvé dítě a přítelkyně." připomněl mu. Uru sebou trhnul, ale neodpověděl. "Fajn a co uděláš teď? Omluvíš se? Na to už je pozdě a na Keiko už nemysli. Srazilo ji tvé chování hodně hluboko. Dostávali jsme ji z toho dlouho a později se ona sama rozhodla, že už tě nechce nikdy vidět a že kvůli tobě neuroní jedinou slzu. Takže myslím, že bude nejlepší, když odejdeš." řekl naštvaně. Uru sklopil hlavu ještě níž a hypnotizoval svoje boty. "Mrzí mě to." zašeptal sotva slyšitelně. "No to by mělo. Přemýšlel jsi vůbec? Ne promiň, vypadá to, že jsi vůbec nemyslel, když ses vyspal s první holkou, cos uviděl" šlehl po něm hnusným pohledem. "A je v pořádku?" zeptal se. "Jo je, dávali jsme na ni s přítelem pozor." řekl rozmrzele. "Víš Uru, nejsem jen naštvaný, ale i zklamaný. To co se stalo, zasáhlo i mě. Vždy jsme se podporovali a já tě bral jako brášku. Teď si ale nejsem vůbec jistý, jestli tě chci ještě vidět. Měj se Uru." obešel ho a odcházel pryč.
Uru se na něho zničeně otočil, slzy musel zahnat mrkáním a sklopil hlavu. Pomalým krokem se vydal do parku, na jejich oblíbené jídlo. Úplně vzadu v parku stál malý altánek, kde se s Reitou rádi schovali a dělali klukoviny.
Lehnul si na jednu z lavic, přitáhl si sako blíž k tělu a zavřel oči. Hlavou mu bloudily myšlenky na Keiko i Reitu a na to, co se stalo. Slzy, které se mu draly už dlouho do očí, teď už nedokázal udržet a on se rozvzlykal. Plakal dlouho a usedavě, až vyčerpáním usnul.

Rei přišel domů úplně rozhozený, sotva pozdravil Aoie a už si lehal na sedačku. Aoi ho celou dobu pozoroval z kuchyně a když si lehal, přišel a posadil se k němu. Nic však neřekl a začal ho vískat ve vlasech. "Je tady. Vrátil se." zašeptal a podíval se mu do očí. Aoi chvilku nevěděl, o čem mluví, ale potom mu to docvaklo. "Je dobře, že je pryč a nemůže jí otevřít sotva zahojené rány." řekl a pousmál se. "Hele, vůbec se tím netrap. Je to idiot a i když se vrátil, budeme dělat, že ho neznáme. A Keiko k němu vůbec nepustíme." řekl, když viděl jeho utrápený obličej. Potom ho ještě políbil a usmál se. "To jsem mu taky řekl. Jen doufám, že zmizí dřív, než se vrátí." svěřil se se svými obavami. "No to si piš, že zmizí, jinak mu nějak srozumitelně naznačím, že už tady nemá co dělat." řekl a prohlížel si svou pravačku. Reitovi tak vykouzlil úsměv na tváři a přitáhnul si ho k sobě pro polibek. Aoi se k němu okamžitě přimknul a polibek prohloubil. No a to by nebyl Aoi, aby nezačal provokovat. Rukou zabloudil nejdříve pod jeho tričko a přejel mu nehty po kůži a pak zamířil k pásku a začal ho rozepínat. Ten večer spolu skončili v posteli a ráno se probudili v těsném objetí.

Ten den měli volno a tak se rozhodli jít hned po snídani na procházku. Šli směrem k náměstí, kde si sedli do jedné útulné kavárny a potom zamířili ven na sluníčko. Sedli si v blízkém parku a chytali poslední paprsky slunce na své tváře.
"Víš, když jsem byl mladší, tak jsme společně s Uruhou hráli schovku a našli úplně vzadu malý oprýskaný altánek. Nechceš se tam zajít podívat? Jsem sám zvědavý, jestli tam ještě stojí." řekl do ticha. Aoi se na něho s úsměvem podíval a přikývnul. Rei ho tedy vzal za ruku a vedl někam za křoviny a stromy. Když vyšli zpod houštiny, objevil se před nimi malý palouček. Altánku si Aoi všimnul vzápětí schovaný za stromy. "Tak tady jsem dělal v dětství asi nejvíce lumpáren." rozesmál se Rei a postavil se na jeden ze schodů k altánku. Rozpažil ruce a v ten moment ucítil medvědí objetí od Aoie, který se k němu hned přilepil. Jakmile ho objal, zarazil se, všimnul si totiž ležící postavy. Rei si všimnul, že se něco děje a otočil se směrem, kterým se díval on.

Rozšířily se mu oči překvapením, když poznal Uruhu. "Co tady děláš?" řekl s hlasem pořád poznamenaným překvapením. Uru nic neřekl. Se sklopenou hlavou se posadil a prohrábnul si rozcuchané vlasy. "Já raději půjdu, nechci rušit." zašeptal sotva slyšitelně a chtěl se prosmeknout, když ho někdo chytil za paže. "Uru, tím, že jsem řekl, že máš zmizet, neznamenalo ustlat si v parku v altánku. Myslel jsem, že si najdeš hotel." řekl a pozorně si ho prohlížel.

Uru na to nic neřekl a dál tam jen tak stál. "To opravdu teď nemáš ani na hotel nebo motel? Tady v blízkosti jsou asi tři levné motely, kde je i v rámci možností čistá postel. Tak proč jsi spal tady?" zeptal se. "Cesta sem, mě finančně celkem vyšťavila." zašeptal. "Tomu nerozumím, ty nemáš peníze?" když viděl, jak zakroutil hlavou, překvapeně ustoupil. "Hele Uru, jestli si myslíš, že ti tohle uvěřím, tak si na omylu. Tvoje přítelkyně mi totiž řekla, že vyděláváš víc, jak slušně. Tak teď nekecej, že nemáš na hotel." rozzlobeně se do něho pustil. "Už to není moje přítelkyně." posadil se smutně a dal hlavu do dlaní. "Narodil se mi syn, ale od té doby mě úplně začala ignorovat. Brala si o de mě jen všechny peníze a dostal jsem jen na svačinu, někdy ani to ne. Když jsem si chtěl malého pochovat, nedovolila mi to. Takto to šlo pořád, až na mě podala žalobu. Tu samozřejmě vyhrála a já teď musím platit vysoké výživné, můžu ho vidět jen jednou měsíčně a to, jen tehdy, kdy mi to dovolí. Úplně mě od něj odstřihla a jsem jí dobrý jen na peníze. Proto jsem se vrátil. Já…to všechno, co se stalo, mě mrzí a moc toho lituji. Taky vím, že to nejde vzít zpátky a už mi nikdy nebudeš důvěřovat. Keiko jsem ztratil v den, kdy jsem se vedle ní probudil v jedném zaplivaném pokoji. Alespoň jsem to tak cítil a moje intuice nelhala." odmlčel se. "Najdu si nějakou brigádu na druhém konci města v průmyslové zoně a už mě nikdy neuvidíte, slibuji." zašeptal zlomeně a se sklopenou hlavou se prosmekl kolem nich a zmizel mezi stromy.

Rei se za ním celou dobu díval a nevěděl, co má dělat. Na jednu stranu na něho byl naštvaný a to pořádně. Na druhou stranu je to jeho dlouholetý přítel a vždy se na něho mohl spolehnout. Teď je Uru na dně a v něm se to neskutečně pere. Aoi to na něm poznal a objal ho: "Běž za ním, teď tě potřebuje víc než cokoli jiného. Klidně ho vezmi k nám, ať se dá trošku do kupy. Povečeříme a uvidíme." šeptal mu do ucha. "Opravdu ti to nebude vadit?" ubezpečoval se. Aoi jen s úsměvem zakroutil hlavou. "Uvidíme se doma." řekl, než ho políbil a zmizel směrem, kterým odcházel Uru. Aoi jen pobaveně zakroutil hlavou. Ještě včera večer mu chtěl jednu vrazit a teď ho zve na večeři.

Doběhl ho na jedné křižovatce a okamžitě ho i s velkými protesty Uruhy zatáhnul k sobě domů. Aoi už na ně čekal. Právě byl v kuchyni a ohříval včerejší oběd. "Tak jsme tady." zavolal.

"Uru, ty půjdeš rovnou do vany. Jsou to tyto dveře a na, tady máš nějaké oblečení." dal mu do ruky tričko a tepláky. "Buď tam, jak dlouho chceš." dodal s úsměvem. Uru se snažil taky usmát, ale vyšel z toho spíš škleb. Potom se zavřel v koupelně.
Sednul si na vanu a poprvé za velmi dlouho dobu se musel usmát. Smích ho ale okamžitě přešel, když se viděl naproti v zrcadle. Rychle zchodil špinavé oblečení a nechal na sebe téct krásně teplou vodu. Ještě si umyl vlasy a potom zamířil do kuchyně.

Když vylezl asi po 20 minutách, byla nachystaná večeře. Ještě s trochu vlhkými vlasy se usadil na jednu ze židlí a hned na to, před ním přistál talíř s polévkou. Poděkoval a pustil se do jídla.
Potom si všichni tři sedli do obýváku se skleničkou vína. "Děkuji za všechno, co pro mě děláte. Tak jak jsem slíbil, zítra zmizím a …"Rei ho ale přerušil. "To nepřichází v úvahu. Spolu s Aoiem jsme o tom mluvili a dohodli jsme se, že tě v tom nenecháme. Takže, dokud si nenajdeš práci, budeš tady." rozhodnul Rei. Uru se snažil odporovat, ale nebylo mu to nic platné. Nakonec se na ty dva vděčně podíval a napil se vína.

Ten večer mluvil hlavně Rei. Vyprávěl mu, co se za celý čas stalo a nakousnul i Keiko, ale viděl na něm, že ho to ještě moc bolí a tak okamžitě změnil téma. Všichni tři ulehali s dobrým pocitem a Uru hlavně vděčným.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 16. dubna 2018 v 21:57 | Reagovat

Uruhaaaaaaa~!
Omg, já vím, že bych měla mít chuť mu nakopat ten jeho pěknej zadek, zaškrtit to jeho krčisko a hodit ho do rybníka mezi ostatní kachny, ale stejně jsem hrozně ráda, že se vrátil... Ať udělal, co udělal, pořád to není taková vypočítavá potvora, jako Kai...
Na začátku jsem se lekla, když se od něj Reita odvrátil... Nedivila bych se Keiko, kdyby mu vrazila a už na něj nikdy nepromluvila, ale Reita...  No, naštěstí to dopadlo takhle a oba se s Aoiem sebrali :) Snad se teď sebere i Uruha :)
Mimochodem, je to jenom můj pocit, nebo to dítě ani není Uruhovo, ale ta ženská potřebovala někoho, na koho to "hodit" a vyždímat prachy...? Uru by si měl podat žádost o testy DNA... a pak ji zažalovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama