Zázrak jménem lásky 15. kapitola

13. dubna 2018 v 10:30 |  Zázrak jménem lásky

Nejprve chvi poděkovat Bara-chan a Black strange za komentáře. Udělaly mi obrovskou radost.
Dnes to bude o Keiko a jejím odjezdu a objeví se staronová postava :)



Keiko odlétala za týden, ale rozhodla se začít balit už teď. Reita i Aoi mohli jen pozorovat, jak si všechno skládá do kufru a nevědomky se mračili.

Nadešel den D a Keikův odlet. Kluci jeli na letiště s ní, a jakmile začali hlásit její let, smutně se na ni usmáli. "Ale no tak kluci, budu pryč jen na měsíc." řekla pobaveně, když viděla jejich obličeje. Oba dva pevně objala, a když odcházela, tak na nich ještě zamávala.

Reita se za ní ještě dlouho díval a mračil se. "Postará se o sebe, neboj." zašeptal mu do vlasů Aoi a tlakem na jeho zádech naznačil, že by měli jít. "Mě se to nelíbí, v Chicagu je i Kai. Co když se potkají a zmanipuluje ji proti nám." řekl mu své obavy. "Jak ji znám, tak se nenechá. Keiko není holka, co by sebou nechala mávat." řekl s úsměvem. "Spíš začínám mít strach o Kaie."rozesmál se a povedlo se mu nakazit i Reitu.

Hned jak přistála a dostala se do haly, zavolala klukům, že přiletěla v pořádku a přivolala si taxi. Do nemocnice to nebylo daleko, tak tam hned zajela a sešla se s ředitelem.
Naštěstí se dohodli hned na místě a zítra začne její první den. Dostala klíče od bytu, kde bydlel i Reita a unavená zamířila rovnou do postele.

Druhý den začal celkem zmateně. Keiko se na chodbách několikrát ztratila, ale naštěstí potkala svou kolegyni. Dovedla ji na oddělení a cestou se stihly spřátelit.

Hned první den dostala na starost 4 prcky a okamžitě za nimi zašla se představit. Nejprve zašla za malou holčičkou. Usmála se na ni a stačilo pár slov, aby obě zjistily, že si budou rozumět. Potom ještě zašla za dvěma chlapci a potom ještě k jednomu. Byla varována, že nekomunikuje, dívá se celý den do prázdna a nevyvíjí žádnou snahu začít chodit.
Zaklepala, otevřela dveře a vkročila dovnitř. "Ahoj." pozdravila a přiblížila se k jeho posteli. Trhnul sebou a otočil se na ni. V ten moment se do ní zabodly dvě studené tmavě hnědé oči. Potom se otočil zpátky k oknu. "Jsem Keiko a teď spolu budeme bojovat a pracovat." začala mluvit, když ji přerušil jeho hlas: "O de mě nečekejte, že vám pomůžu. Teď budu rád, když odejdete, chci být sám." řekl ledově. Keiko nahnula hlavu na stranu a usmála se. "Dobře, tak zítra se těším." řekla vesele a za moment uslyšel klapnutí dveří.

Zamířila okamžitě do sesterny a vytáhla jeho složku. Začala v ní listovat a pročítat si diagnozy. "Fyzicky byl zdraví a i psychicky, tak proč se nechce vyléčit.?" zašeptala si sama pro sebe. Kolegyně, která právě procházela kolem se u ní, se zastavila a nahlédla přes rameno: "Díváš se do složky Makawy?"ozvalo se nad ní. Keiko sebou trhnula a podívala se na ní. "Co se mu vlastně stalo, proč je tady?" zeptala se. "No našli ho zbitého pod mostem, obě nohy měl zlomené a i nějaká žebra. Všechno se naštěstí zahojilo. Ale při prvním pokusu se postavit na zlomené nohy spadl a od té doby to nechce zkusit. Myslím, že má strach." řekla smutně. "A rodina? Přítelkyně? Kamarádi? Chodí za ním někdo?" chtěla vědět. "Ne, od té doby, co je v nemocnici, za ním nikdo nebyl. Jeho rodině jsme dali vědět, co se stalo, ale jeho otec řekl něco v tom smyslu, že nemá syna a že je to omyl." Keiko se po jejich slovech na ni nevěřícně podívala. "Aha." reagovala. "Copak?" ozvala se znovu, když uslyšela její povzdechnutí. "Ale nic, trošku mi připomíná mého svěřence v Tokiu. Úplně to zabalil a teď chce vždy vědět, kdy zase přijdu. Tak trošku doufám, že se mi to povede i s Makawou."usmála se. "No tak to hodně štěstí." usmála se na ni kolegyně.

Konec směny se toho dne přiblížil až moc rychle a už se balila domů. S kolegy si zašli ještě do jedné vinárny. Tak jak dneska se nenasmála snad ještě nikdy.

Do bytu se dostala až kolem půlnoci. Rychle proběhla koupelnou, a jakmile se jí hlava dotkla polštáře, usnula.
Zítra znovu vstávala do práce. Až ji samotnou překvapilo, jak energicky vyskočila z postele. Oblékla se, proběhla koupelnou a rozhodla se, že se projde. Cestou si ještě koupila kávu.

Tak jako první den, zašla nejdříve za malou holčičkou pocvičit. Dva malý kluci už na ni taky čekali a s nimi byla i v tělocvičně. No a teď ji čekal Makawa. Zaklepala na dveře a vešla. Seděl na posteli a četl si. Přistoupila k němu a sedla si na postel u jeho nohou. "Ahoj." upozornila na sebe. Makawa se na ni podíval a zase sklopil oči ke knížce. "Nechceš mě alespoň trošku poznat, než mě zavrhneš do samotného pekla." řekla s úsměvem. Žádná reakce. "Poslouchej, jsem tady jen na měsíc, tak si na mě vlastně zvykat nemusíš. Chci jen s tebou vycházet." dodala. "Dobře." řekla, když zase nepromluvil. "Nemusíme vůbec mluvit. Jen mi dovol vzít do rukou nohu a já budu cvičit. Nemusíš hnout brvou." když ani potom neodpověděl, prostě odhrnula duchu a odhalila tak jeho nohy. Vzala jednu pod patou a začala mu prohmatávat body u prstů. Makawa sebou trhnul a hnusně se na ni zadíval. Keiko jeho pohled cítila, ale nedala to najevo.

Když skončila na jedné noze, přesunula se na druhou stranu postele a začala mu masírovat druhou nohu. Makawa ji celou dobu propaloval pohledem, ale nic neřekl. Usmála se na něho, když skončila, zvedla se, rozloučila a zamířila ke dveřím. "Zítra mám volno, tak mě můžeš proklet, abych byla nemocná." řekla se smíchem a zavřela za sebou dveře. "Až potom co odešla, dovolil si Makawa smutně usmát. Dlouho se díval na dveře a přemýšlel.

Keiko spokojená sama se sebou si sedla v sesterně do křesla a pořádně se protáhla. Na chvilku si dovolila zavřít oči a jen odpočívat. Moc dlouho jí to ale nevydrželo. Do místnosti totiž přišli ostatní a okamžitě ji vtáhli do víru smíchu a dobré nálady.

"Tak jak se dařilo s Makawou?"zeptala se kolegyně. "No celkem to ušlo. Dovolila jsem si na něho sáhnout, tak mě celou dobu propaloval pohledem. Jo a myslím, že mě proklínal." řekla se smíchem. Kolegyně se taky rozesmála a pokývala hlavou. "Já mám normálně strach tam jen vkročit, natož se ho dotknout." řekla se smíchem jiná kolegyně.
Večer když se převlékala a šla domů, přemýšlela nad Makawou. Vypadal jako sympatický kluk, ale v jeho pohledu byl smutek.

Zamyslela se na tolik, že se jí povedlo do někoho vrazit. Ten dotyčný ji obmotal ruku kolem pasu a dával pozor, aby nespadly. Když se na něho konečně podívala a chtěla omluvit, poznala v něm Kaie. "Ahoj." řekla překvapeně a dál měla ruce na jeho hrudi. Kai taky nedal nijak najevo, že ji chce pustit. Usmál se na ni a dal jí na přivítanou pusu na tvář. "Nečekal jsem, že tě tady potkám." promluvil do ticha. "No to jsme dva." odpověděla se zmatením, ale už s úsměvem. "Jsem tady pracovně asi na měsíc." odpověděla na nevyřčenou otázku. Kai jen pokýval hlavou. "Můžu tě pozvat na večeři, určitě jsi ještě nejedla? Navíc vypadáš celkem utahaně." opatrně jí naznačil. Keiko ho dloubla pod žebra, že musel udělat krok stranou, ale oba dva se smály.

Vešly do první pěkné restaurace a posadily se až dozadu, aby je nemohl nikdo rušit. Potichu si povídaly a úplně přestaly sledovat čas. Musela je až upozornit jedna servírka, že za chvilku budou zavírat. Tak se zvedly a pomalým krokem vyšly do ulic.

"Měla bych jít raději domů, jsem úplně grogy." protnula ticho mezi nimi. "Jasně doprovodím tě." řekl mile Kai a rozešly se na druhou stranu.

"Tak jsme tady." oznámila Keiko a postavila se pod schody ke vchodu. Kai se podíval nahoru na barák a usmál se. "Můžeme se vidět i zítra?" zeptal se, než stoupla na první schod. "No nevím, jak pracuješ" odpověděla otázkou. "Zítra mám nějaké vyřizování a potom volno, tak odpoledne bychom se mohly sejít, co říkáš?" nevzdával se. "Tak jo?" řekla s úsměvem, odemkla si a vplula dovnitř. Kai se široce usmíval, dal ruce do kapes a vyrazil ke svému bytu.


Reita se právě chystal zavolat Keiko, když si všimnul známé osoby přímo před sebou. Zastavil se, otevřel a zase zavřel pusu a nevěřícně si ho prohlížel. Měj zplihlé delší vlasy, hlavu sklopenou, na sobě sako a pod ním pomačkané černé tričko a kalhoty taky vypadaly, že se několik týdnů nepraly. Takového ho vůbec neznal a tak na něho koukal, jak na zjevení. "Ahoj." ozvalo se unaveně a smutný strnulý úsměv mu napovídal, že zrovna teď není jeho šťastné období. "No ahoj." odpověděl mu pořád ještě v šoku Rei.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 14. dubna 2018 v 0:43 | Reagovat

Staronová osoba, hned jsem musela přemýšlet kdo to je, a ty nás necháš napínat ještě do dalšího dílu! Ááá, myslíš, že to čekání vydržím? :D Řekni, je to Uru...? A určitě má pořád rád Keiko...? (Reita by jí o něm hned mohl říct..)
Abych pravdu řekla, vůbec se mi nelíbí, že Keiko sedá Kaiovi na lep a baví se s ním... Doufám, že ho brzo prokoukne...
Jinak Makawa mi taky hned připomněl Rukiho :D Tak snad to s ním půjde taky dobře :)
Těším se na další díl :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama