Zázrak jménem lásky 14. kapitola

9. dubna 2018 v 17:54 |  Zázrak jménem lásky

Vím, přidáno později než obvykle,a le nakonec jsem to stihla.
Zápletka se zamotává. Keiko odjíždí a prcek a Reita spolu kují pikle.


"Paní doktorko? Můžu mít otázku?" ozval se prcek, když už byl zpátky v posteli. "Jistě." přitakala s úsměvem Keiko. "Kdo to byl? Myslím…já myslel, že chodíte s doktorem Uruhou?" řekl nejistě. "Myslím Ruki, že zrovna do tohoto ti nic není." utnula to okamžitě. "Já vím, jen mě to překvapilo. Nechala jste si dát pusu na tvář a obejmout, od úplně cizího člověka." pokračoval. "Zítra se znovu uvodíme ano? Teď už jen odpočívej." řekla s úsměvem a prckovu otázku úplně přešla. Ruki se usmál zpátky a smutně si povzdechl. Pohled toho kluka byl mrazivý a ke Keiko se mu vůbec nehodil.
Ten den se za ním zastavila až večer, kdy jí končila směna. "Paní doktorko? Chci se vám omluvit, že jsem tak vyzvídal. Bylo to de mě nepřijatelné a navíc, je to vaše soukromí. Ještě jednou se omlouvám." řekl smutně. Keiko si k němu přisedla na postel a objala ho. "Omluva se přijímá. Už se tím netrap." koukla na něho s úsměvem.

Když odcházela, znovu se do ticha ozval prckův hlas. "A doktor Uruha se vrátí? Celkem jsem ho měl rád, a když jste nebyla v práci, hrával se mnou karty. Chybí mi ten jeho humor." říkal se smíchem. Prcek ale netušil, že tím Keiko otevře ještě pořád čerstvě hojící ránu. "On už nepřijde, našel si práci jinde." řekla chladně, ani se na něho neotočila a bez rozloučení odešla. Prcek se díval na zavřené dveře a přemýšlel.

"Paní Keiko se mu zdála rozhozená, když odcházela a… . Co když je to důsledek té jejich hádky? Co když se rozešly a já teď svými slovy dal ránu do živého." říkal si v duchu. "Zatraceně, zatraceně to jsem nechtěl." smutně se usmíval. Hned v ten moment se ale rozhodl, že jakmile bude mít šanci promluvit si z doktorem Reitou, tak se ho na to zeptá.

Dostal příležitost za další dva dny. Jako obvykle s Keiko chodil po chodbě, když ji zavolal kolega. Posadila tedy prcka na nejbližší židli a odběhla. Ruki se rozhlížel po chodbě a v duchu doufal, že se v nejbližší době objeví Reita. Nakonec byly jeho prosby vyslyšeny. Reita právě vycházel z pokoje na pravé straně a když šel kolem, oslovil ho: "Pane Reito?". Otočil se a na prcka se usmál. "Chceš zavést zpátky do pokoje?" reagoval a přisednul si k němu. Zakroutil hlavou v záporném gestu: "Právě jsme s doktorkou začaly." odpověděl. "Já jen jsem zvědavý, kde je doktor Uruha. Dlouho jsem ho tady neviděl." zeptal se. Rei se na něho smutně usmál a sklopil hlavu. "Víš Ruki, Keiko a Uruha už spolu nejsou. Rozešly se po té hádce. Keiko potom měla dovolenou a v té době na tom byla opravdu špatně. Měl jsem o ni obrovský strach. Uruha teď čeká rodinu s někým jiným a našel si tam i práci. On už se nevrátí." říkal potichu a až mile. Prcek z toho byl v šoku. Nečekal, že je Uru až takový a taky mu pomalu dávalo smysl chování Keiko. "Mrzí mě to." zašeptal Ruki. "Jo to mě taky, byl jako můj bráška. Teď se snažím Keiko chránit a dávat na ni pozor." řekl smutně. "Vy to nevíte?" zeptal se překvapeně. "A co?" zeptal se se zájmem. "Přišel za ní nějaký chlap a na přivítanou jí dal pusu na tvář. Prej ji chtěl ještě vidět, než odjede. Prohodily jen pár slov a potom odešel. No a v ten moment vrazil do vašeho přítele Aoie, který po něm okamžitě vyjel. Vypadal i na to, že ho odtud vykope." říkal a díval se mu do očí. "Vůbec se mi nelíbil. Něco v jeho pohledu mě děsilo a myslím, že Keiko ublíží." dodal.

Reita zatínal ruce v pěst, až mu bělaly klouby a mračil se. "Pane doktore. Já myslím, že bychom měli Keiko varovat. Mám ji moc rád a nechci, aby byla znovu smutná." položil mu ruku na paži. "Jo to já taky nechci." uvolnil ruce a znovu se na něho podíval. "S Aoiem už jsme zkoušeli jí něco naznačit, jenže ona jakoby neslyšela. Je celkem tvrdohlavá, víš." v ten moment se mezi nimi rozhostilo ticho. "Tak mě napadá, když neposlouchá mě s Aoiem, tak bychom mohli dát hlavy dohromady a něco vymyslet společně. Keiko si potom možná dá říct." navrhnul mu. Ruki byl tím nápadem natčený a mohutně pokyvoval hlavou. "Dobře, zítra mám noční, tak za tebou přijdu. Dneska to všechno proberu s Aoiem a uvidíme." domluvili se a pak šel Rei po své práci.

Den znovu utekl jako voda a Rei se chystal domů. S Aoiem se potkali až venku před budovou. Keiko ten den končila také, ale ty dva předběhla a šla ještě nakoupit. Tak měl Rei čas nastínit plán Aoiovi.

"Myslíš, že je to dobrý nápad?" zapochyboval. "Ty přece taky nejsi rád, když je v její blízkosti a sám ses prý přesvětšil, že ji vyhledává a už si i tykají. Mě osobně se to nelíbí a myslím, že jí manipuluje, aby se dostal k tobě. Navíc znovu nedovolím, aby byla smutná, tohle by ji srazilo mnohem níž." vysvětloval své pocity. Aoi ho celou dobu pozoroval a mírně se usmíval. Chápal ho a to velmi dobře. "Dobře tedy, ať je po tvém. Zítra se domluv s Rukim a uvidíme, jestli se to povede.

Celý večer proběhl se smíchem a domácí pohodě. Zítra se Aoi vypravil do práce a společně s Keiko odešly. Reita ještě tvrdě spal a ani necítil polibek od Aoie do vlasů. Keiko se mu jen tiše smála, ale jakmile si všimla Aoiova pohledu, sklaplo jí.
Kai se neukázal o víkendu a ani ten další a kluci začínali být nervozní. Měli strach, co vymyslel a co chystá. Neukázal se ani za dalších 14 dní a tak trošku povolili na ostražitosti. Keiko se o něm nezmínila, ale taky jim neřekla, že si s ním každý večer píše. Důvodem, proč se neobjevil, byla práce a hlavně fakt, že se stěhoval. Nezapomněl ji pozvat na kolaudaci, ale potom si vlastně uvědomil, že to není ten nejlepší nápad. Už kvůli Reitovi a Aoiovi.

Osud jim ale přál a Keiko dostala od ředitele dopis. Stálo v něm, že poletí na pracovní cestu do Chicaga. Hleděla na to s otevřenou pusou a hned šla za ředitelem, aby jí podal nějaké vysvětlení.

Zaklepala a po vyzvání otevřela dveře: "Dobrý den. Já, dostala jsem dopis a nějak nechápu… ." začala přiškrceně. "A co na něm nechápete?" chtěl vědět ředitel a podíval se na ni s úsměvem. "No, mám jet na pracovní cestu do nemocnice, kde byl 3 měsíce doktor Reita. Proč tam teda nejede on?"zeptala se. "No protože vy jste společně s Reitou nejlepší doktoři, co tady mám a chci vám umožnit získat zkušenosti i v zahraničí. Navíc, zopakovat si angličtinu určitě nepohrdnete, ne?" dodal a nahnul hlavu na stranu. Keiko trošku zrůžověla a kývla hlavou. "Dobře tedy. Zítra se tady stavte a podepíšete nějaké papíry. Počítám, že tam budete tak měsíc. Potom vás budu potřebovat zase zpátky." doplnil ještě nějaké informace a propustil ji.

Keiko šla pomalu na oddělení, v ruce dopis. Pomalu si všechno rovnala v hlavě a pomalu se jí úsměv rozšiřoval.

Okamžitě začala hledat Reitu, aby mu tu novinku řekla. Našla ho v sesterně rozvaleného na křesle. "Reito, Reito mám úžasnou novinku, skočila mu do klína a strčila pod nos dopis. Rei se zatvářil nejprve vyděšeně, ale potom se rozesmál. Dopis si převzal a začal číst. Když pochopil obsah, nejprve zezelenal a potom byl bílý jako stěna. Keiko jakoby to ale nevnímala a usmívala se, jak měsíček na hnoji a nakonec ho objala. "Máš radost? Budu tam, kde jsi pracoval ty." brebentila dál, ale Rei jakoby ji neslyšel. Přemýšlel totiž, jestli v tom nemá prsty Kai, ale zdálo se mu to nepravděpodobné. Navíc v té době může klidně potkat Kaie a bude to mít o to jednoduší. Keiko ale pevně objal a usmál se na ni na důkaz, že má radost.










 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Black Strange Black Strange | Web | 9. dubna 2018 v 18:19 | Reagovat

Úžásné

2 Bara-chan Bara-chan | Web | 9. dubna 2018 v 22:52 | Reagovat

Tak teď jsem ultra napjatá, jak to s Keiko dopadne... Zní to, jako by v tom měl prsty opravdu Kai, ale nejsem si jistá... Doufám, že mu Keiko jen tak nesedne na lep, popřípadě se znovu potká s Uruhou a její srdíčko nedovolí, aby si Kaie pustila blíž...
Ale líbí se mi, jak se Ruki otevírá Reitovi a už spolu i kují pikle :33 Jen tak dál :D :33
Těším se na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama