Zázrak jménem lásky 12. kapitola

2. dubna 2018 v 7:00 |  Zázrak jménem lásky

Děkuji moc za komentář Bara-chan :)
Jak si užíváte Velikonoce? Já je mám pracovní, takže doufám, že je oslvujete pořádně i za mě :)
Výlet pokračuje a znovu se objevuje Kai :)


Cestu zpátky do vesničky využil k vyprávění příhod z jeho dětství. Hlasitě se smály, a když přišly k autu, rozhodly se jít podívat ještě kousek za vesnici a projít se.

Když šli kolem jednoho dumu, uviděly sedět na lavičce kluka. Nějak mu nevěnovaly pozornost a prošly kolem. "Aoi? Aoii, díky bohu, našel jsem tě." pověsil se mu ten kluk kolem krku a přitiskl se k němu. Aoi chvilku nevěděl, která bije, ale potom rozpoznal vůni a zamračil se. Hrubě mu oddělal ruce a odstrčil ho. Díval se mu zpříma do očí a mračil se. "Co tu chceš." vyštěkl na něho a Reie si přitáhnul k sobě. Kai se na něho zamračil, ale potom se co nejkrásněji usmál na Aoie a spustil: "Víš je sobota a tak jsem si udělal výlet. Nejprve jsem tě chtěl najít v Tokiu, ale potom jsem si řekl, že navštívím svou babičku a zítra před odletem tě zkusím najít. Nečekal jsem, že na tebe narazím tady." odpověděl. Keiko pendlovala z Aoie na Kaie a prohlížela si je. Rei se na něho zkoumavě díval s hlubokou vráskou na čele a prohlížel si ho od hlavy až k patě. Potom mu to ale došlo: "To je ten idiot, co mu dělal ze života peklo. Podkopával mu nohy, bral sešity, a když bylo bláto, vždy skončil v kaluži." teď už se na něho mračil, jak bůh pomsty a Aoie si držel blízko u sebe.

"Nepředstavíš nás?" tázavě se na Aoie podíval. "Myslím, že to ani nebude potřeba. Právě odcházíme." promluvil studeně a obešel ho. Keiko Reie i Aoie následovala, ale neodpustila si vyslat malý úsměv směrem na Kaie. Pomalu se za nimi otáčel a mračil se. Rozhodl se to ale nenechat jen tak a rozešel se pomalým krokem za nimi.

"Myslím, že jsi nám nedopověděl jednu z tvých příhod." vzpomněl si vzápětí Aoi. "Vlastně jo." a už vyprávěl dál. Cestou přišly k malým rýžovým políčkům a zadívaly se do dálky. "Hele ještě jsme nic nevyfotily a byl by hřích tohle nezdokumentovat." začala Keiko vytahovat foťák a aranžovat ty dva tak, aby byl za nimi krásný výhled. Kai je pozoroval zpovzdálí a celou dobu se usmíval.

"Počkejte, pomůžu vám." ozval se hlas za Keiko. Trhla sebou, jak to nečekala a otočila se. Byl tam ten kluk, kterého potkaly. "Ty už jsi tady zase?" rozzlobený Aoiovův hlas protnul to ticho kolem. "Běžte za nimi a přitulte se k Aoiovi." řekl Keiko a chvilku musel počkat, než se postavila na své místo. "Tak a teď sýr." usmál se Kai a v okamžiku je vyfotil. "Ještě raději jednou, Aoi se nějak mračil." doporučil s úsměvem, a pohledem na něho, když se chtěla jít Keiko podívat. Vrátila se tedy a Kai udělal i druhou fotku.

"Nechtěl jsi navštívit babičku?" zeptal se naštvaně a bral mu z ruky foťák. "Já už ji navštívil." řekl s úsměvem a nahnul hlavu na stranu. "Tak to je super. Přeju šťastnou cestu zpátky." řekl Aoi studeně a rozešel se společně s ostatními směrem, odkud přišly. "Odjíždíte zpátky do Tokia? Moc by mi pomohlo, kdybyste mě vzaly alespoň na zastávku. Tam už se nějak dopravím na letiště." řekl a dohnal je. Aoi chtěl okamžitě něco namítnout, ale potom si řekl, že to bude lepší. Alespoň se může ujistit, že opravdu odletěl. "Fajn." souhlasil naštvaně.

Přišly k autu, kde se Aoi posadil za volant, vedle sebe měl Reitu a Keiko s Kaiem seděly vzadu. "Odkud znáte Aoie?" vyslala zvědavou otázku ke Kaiovi. "Chodili jsme spolu, než se přestěhoval do Tokia." odpověděl popravdě a zadíval se Aoiovi vzadu na vlasy. Vycítil jeho pohled a jen na vteřinku mrknul do zpětného zrcátka. Potom se ale zase věnoval vozovce.
"Já jsem mimochodem Kai."podal ji ruku. "Keiko."úsměv mu oplatila a dostala od něho pusu na tvář. "Když už se k Aoiovi nedostanu takhle, tak alespoň přes tu holku." pomyslel si.

Celou cestu si ti dva povídaly. Aoi se na ně v zpětném zrcátku mračil a ještě přišlápl plyn, aby už měl Kaie z krku.
Ve městě zamířil na autobusové nádraží, kde věděl, že jede autobus přímo na letiště a zastavil na parkovišti. "Tak sbohem." řekl Aoi ledově a pohledem ho vyhazoval z auta. Kai se na ten pohled jen usmál. "Moc mě těšilo Keiko."usmál se na ni a dal ji na rozloučenou pusu na tvář. Mávnul na rozloučenou i Reitovi a na Aoie se snažil usmát co nejkrásněji. Vystoupil z auta a zamířil do hlavní budovy. Když odjížděly, ještě se za nimi otočil a šibalsky se usmál. "Teď už vím, že se tě nedokážu jen tak vzdát. Ještě se uvidíme Aoi." zašeptal si sám pro sebe.

Aoi celou dobu jízdy domů nepromluvil a mračil se. Rei s Keiko se ho snažily rozptýlit, aby přišel na jiné myšlenky, ale on byl myšlenkami úplně mimo.
"Nechceš nám říct, co se stalo?" nevydržela to Keiko. "Je to můj ex-přítel." řekl stroze. Rei s Keiko se na sebe podívaly, ale nic neřekly. Po chvilce ticha se rozmluvil: "Skončil jsem to já a nejspíš se s tím nesmířil. Proto je tady.". Rei jen pokýval hlavou, jakože rozumí.

"Doufám, že už ho nepotkám. Jo a taky se mi nelíbilo, jak se bavil s tebou Keiko." podíval se do zpětného zrcátka. "Znám ho, měl přede mnou několik holek. Není tak milí, za kterého se teď vydával. Dokáže lidi kolem sebe využít a potom je odkopnout. Dej si na něho pozor, slib mi to." požádal ji a upřel na ni pohled. Keiko se na něho dívala s překvapením, ale mlčky jen pokývala hlavou. Opřela se o sedadlo a zadívala se z okna. Aoi z toho všeho měl špatný pocit, zvlášť se setkání s Kaiem. Rei se díval na jeho profil a přemýšlel, co řekl.

Domů přijely úplně v tichosti. Keiko zamířila rovnou do kuchyně připravit nějakou večeři a Rei s Aoiem se posadili na sedačku v obýváku. Právě Aoi se uvelebil hlavou v klíně Reie a smutně vydechl. Výskal ho ve vlasech a mračil se. Netušil totiž, jak bude Kai o Aoie bojovat a čeho je vlastně schopný. Děsil ho fakt, že ho ztratí.
V hlavě si přehrával, co Aoi v autě řekl a i to, co řekl Keiko. Zadíval se na ni, jak vaří a musel se usmát. Občas ji našel, jak pláče schoulená na sedačce. Je teď hodně zranitelná, a jestli je pravda, co říkal Aoi o Kaiovi, nesmí dovolit, jí ublížil. Rozhodně by jí to srazilo na kolena.

Svou pozornost znovu zaměřil na Aoie. Vzal ho za jednu ruku a propletl si s ním prsty, potom mu dal ještě malou pusu nad spánek a usmál se, když se Aoi ošil. On se mu podíval láskyplně do očí a usmál zpátky.
"Hlídej ji, když nebudu moci já, ano?" promluvil do ticha Aoi. Rei se na něho jen usmál a kývnul.


Kai se objevil v Tokiu hned další týden. Celou tu dobu přemýšlel o Aoiovi a jeho přátelích a spřádal plány. Potom mu přišla na mysl Keiko: "Hezká ta holka byla." uvažoval v duchu. "Jako součást plánu…"musel se široce usmát, když dostal dobrý nápad a hned se ho jal rozvíjet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 2. dubna 2018 v 19:45 | Reagovat

Ten Kai je taková potvora... ten se teda nezdá, a tak mi ho bylo předtím líto... Snad se Keiko nenechá zblbnout anebo se dokonce nechat poštvat proti Aoiovi a Reitovi... Něco mi říká, že to bude ještě zajímavé, nechám se překvapit :) Ale tajně doufám, že Kai dostane rozum...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama