Zázrak jménem lásky 2. kapitola

27. února 2018 v 14:11 |  Zázrak jménem lásky

Vím říkala jsem, že budu přidávat jen v pátek. Jelikož ale toho mám hodně napsané, rozhodla jsem se vám udělat radost a změnit to na pátek a úterý :)

Další dny probíhaly podobně. Ruki se sice snažil, ale nedokázal pohnout prstem, natož nohama. Byl čím dál mrzutější a v momentě, kdy se ve dveřích jeho pokoje objevil Reita, se otočil k oknu a ignoroval ho. Reita se ale nedal, vzal ho do náruče, a i když se prcek bránil, nebylo mu to nic platné. Posadil ho na vozík a odjel s ním cvičit.

"Tak Ruki, dneska nebudeme chodit v hrazdě, ale budeme na žíněnkách. Zkusíš si prsty nahmatat důležité body a tak si masírovat nohy." odpověděl na nevyřčenou otázku, když si všimnul jeho překvapeného pohledu. Znovu vzal prcka do náruče a posadil ho na žíněnku. Okamžitě zkřížil ruce na hrudi a dával tak najevo, že se nemíní zúčastnit. "Ruki, nedělej zase uraženého a alespoň to zkus." promluvil na něho mile. Když nepřišla žádná odezva, začal Rei sám. Vyzul si ponožku a začal si mačkat body na šlapce. Prcek se na něho celou dobu po očku díval, ale neudělal jediný pohyb. Za to si všimnul mírného úsměvu doktora a ve tváři mu mohl vyčíst, že je to příjemné.

Když se na něho Rei podíval a usmál se, pohledem okamžitě uhnul a začal znovu trucovat. Rei poznal, že ani tak ho nepřiměje ke spolupráci: "Dobře Ruki, uděláme to ještě jinak. Jestli mi dovolíš dotknout se tvých nohou, můžeš jen odpočívat. Potom mi třeba můžeš říct, jestli jsi něco cítil." hned jak to řekl, vzal jeho nohu a začal. Na prckovi bylo poznat, že ho to rozhodilo a chtěl okamžitě protestovat. Rei mu ale nedal možnost. Položil si jeho nohu na stehno a přiložil k jeho šlapce prsty. Postupně stiskal každý bod a po očku se díval na prckovi reakce. Bylo poznat, že si není vůbec jistý a taky vycítil, že sleduje každý jeho pohyb. Dovolil mu ale masáž dotáhnout do konce a to bylo pozitivní. "Tak, hotovo. Teď můžeš klidně ve volných chvílích pokračovat sám. Nechám jen na tobě a na tvém rozhodnutí, jestli to budeš dělat. Bylo by ale super, kdybys už začal pomalu něco cítit. Mohli bychom pokročit zase o kousek dál." říkal s úsměvem a mezitím ho posadil na vozík.

Vyrazili tak zpátky na pokoj, kde se cítil v bezpečí. Navíc byl rád, když za ním přišla Doktorka Hitomi a nebo Doktorka Keiko. Vždy ho totiž dokázaly rozesmát a cítil se v jejich přítomnosti velmi dobře. Posadil ho na postel a už ho nechal, aby se zakryl sám. Uklidil vozík a zavřel za sebou dveře.

Ruki za celou dobu neřekl jediné slovo a jen Reie pozoroval upřeným pohledem. Sám teď měl v hlavě spoustu otázek a celkem se to v něm pralo. Nechtěl s ním spolupracovat a už vůbec mu nebyl sympatický. Pořád ho do něčeho nutil a to přímo nesnášel. "Hned zítra mu řekne, že si přeje vyměnit doktora." rozhodl se v duchu. "Nejlepší by bylo, kdyby cvičil právě s Hitomi a Keiko."mírný úsměv na jeho tváři značil, že se už moc těší.

Den prckovi uběhl velmi rychle. Odpoledne za ním přišla Doktorka Keiko zahrát si karty a na noční službu nastoupila Hitomi, která si s ním chvilku povídala, a potom mnohem lépe usnul.

Po dalších několika týdnech snažení se prckovi povedlo pohnout palcem na noze. Reitovi to ale rozhodně říct nehodlal. Dělal totiž všechno proto, aby mohl zůstat v pokoji a hlavně, aby mu Reita dal konečně pokoj.
On ale poznal, že se něco změnilo, a když si všimnul při jednom tréninku, že pohnul palcem, neubránil se úsměvu. Před prckem ale nedal nic znát.

Dny ubíhaly a prcek se začal smiřovat s tím, že mu Reita nedá pokoj, dokud nebude chodit. Prcek se ale toho dne děsil. Tam venku na něho nikdo nečekal. Teda aby byl upřímný, měl strýce a tetu na venkově, ale s nimi moc nevycházel a když začne chodit, vlastně nemá kam jít.

Reita na něm pozoroval změny. V chování i jeho fyzické kondici. Šlo mu to totiž čím dál lépe, ale byl zamračený a zdál se mu i smutný. Viděl na něm, že se trápí, ale nechtěl na něho nějak tlačit.

Jakmile mu pomohl zpátky do postele, prcek se otočil zády k němu a zadíval se na zeď. Reita tedy vycouval z pokoje a zamířil rovnou na sesternu. Tam už seděl jeho kolega Uruha a otáčel se na tom nejpohodlnějším křesle. "Ahoj." pozdravil a žuchnul na gauč. Uru se na něho jen podíval a kývnul na pozdrav.

O chvilku později se v místnosti objevila jejich kolegyně Keiko. Pozdravila je a okamžitě zamířila k Uruhovi. Chytnula ho za bradu a přiblížila se k němu, jakoby ho chtěla políbit. Uru automaticky zavřel oči a jen čekal na dotyk jejích rtů, ten ale nepřišel. Keiko se jen usmála a s písničkou na rtech začala něco hledat v kartotéce. "To bylo jako všechno?" ozval se Uru z křesla. Keiko se na něho otočí a zvedne nechápavě obočí. "No to všechno." snažil se to objasnit Uru a máchal divoce rukama. Podle výrazu Reity, který marně skrýval smích, ale pochopil. "No počkej." zašeptá si pod vousy a prudce se zvednul z křesla. Keiko okamžitě pochopila, co má v plánu a snažila se dostat ke dveřím. To se jí ale nepovedlo. Uru jí chytnul za pas a přivinul si ji do náruče. "Mě jen tak neoblafneš, broučku." zašeptá jí do ucha, vezme za bradu a konečně políbí.
"O můj bože, můžete toho nechat." otočil Reita oči v sloup a raději odešel. Dlouho si totiž nemohl nikoho najít. A když už si někoho najde, tak hned po měsíci to skončí. Byl vlastně rád, že jim to klape, byly to jeho dlouholetí přátelé. Potkaly se na vysoké a od té doby vlastně byly pořád spolu. Nejprve bydlely všichni společně, ale potom spolu ty dvě hrdličky začaly chodit a tak se rozhodl odstěhovat do vlastního. Od té doby to s ním šlo z kopce, teda hlavně z jeho sexuálním životem. Měl pocit, že jeho hormony jsou tak otupené, že ho nemůže probrat ani striptýz.

S hlubokého přemýšlení o jeho těžkého nedostatku sexu ho vytrhnul telefon. Jakmile to zvednul a představil se, už nedostal možnost ani jednoho slova. Podle toho, co z monologu pochopil, zvou ho do nemocnice v Chicagu pomoci s jedním pacientem. Přislíbil, že si to rozmyslí a popřáním hezkého dne, zavěsil.

Přes den o tom pořád přemýšlel, ale poradit se ze svými přáteli mohl až v době oběda. Společně se sešli v sesterně a pojídaly oběd ohřátý v mikrovlnce. Reita se k nim přidal a okamžitě dostal lepší náladu. Když smích trošku ustal, blonďák začal: "Mám novinku, volali mi z Chicaga, že potřebují pomoci s jedním chlapcem." řekl a čekal na nějaké reakce. Ty se dostavily okamžitě: "Fakt, to je super." nadšeně ho objala Keiko. Uru mu taky pogratuloval: "Kdy odjíždíš?" zeptal se. "Já jim, vlastně řekl, že se rozmyslím." řekl nejistě. "Cože." vykřikly zároveň ti dva. "Co si na tom chceš rozmýšlet. Je to úžasná šance. Navíc Chicagská nemocnice je vyhlášená, je to jedna z nejlepších a je to sen každého doktora." nevěřila svým uším a začala svého dlouholetého kamaráda přemlouvat. "Jo přesně tak, takže teď jim zavoláš a okamžitě to přijmeš." ozval se Uru a už mu cpal do ruky telefon. "Ale." zkoušel protestovat. Nebylo mu to, ale nic platné. Když se pořád k ničemu neměl, promluvila pro změnu Keiko: "Hele, s Rukim si nedělej starosti. Vezmu si ho na starost a s tou malou holčičkou hrávám, když mám čas karty. Určitě jí nebude vadit, že s ní budu cvičit já a ostatní tvé svěřence si rozdělíme. Tohle je příležitost, která se neodmítá a stává se jedenkrát za život. Tak neváhej." podívala se na němu s úsměvem na tváři a pevně objala. "My to tady zvládneme, neboj." ujistil ho taky Uruha a povzbudivě se usmál.
"Udělej to co nejdřív." řekla, než odběhla za kolegou, který ji přišel požádat o pomoc. Uru už šel taky po své práci a Reita osaměl. Po chvilce se přece jenom odhodlal a zavolal tam. Měl tam přiletět už za týden a podle toho co říkal, tak to vypadá na dva měsíce. Jakmile hovor položil, začal se podvědomě usmívat. Miloval svou práci a teď byl i rád, že ho ti dva přemluvily.


Další dny ubíhaly rychle, Reita si vyřizoval povolení, podepsal všelijaké papíry u ředitele atd. Potom nastal ten den, kdy měl odlétat. Uru i Keiko musely do práce, takže na letiště musel jet taxíkem. Přesto mu to ale nevadilo. Samozřejmě, že musel slíbit, že jakmile dosedne na zem, zavolá. Někdy se musel nad starostí svých přátel usmát.










 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 28. února 2018 v 11:56 | Reagovat

Jsem ráda, že Ruki dělá pokroky :33 Jen kdyby už přestal trucovat... ale třeba se mu začne po Reitovi stýskat (doufám v to :D) Moc se mi nelíbí, že Reita odlétá pryč... ale jsem zvědavá, jak dlouho mu to tam vydrží... Ne že bych mu to nepřála, ale Ruki...  
A Uru s Keiko byli strašně cute :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama