Zázrak jménem lásky 1. kapitola

23. února 2018 v 10:44 |  Zázrak jménem lásky

Tak první díl, mé nové povídky. Budu vydávat každý pátek, abych měla dostatek času na další díly :) Jsem tak klidnější a píše se samo :)Tak si ji užijte a za nějaké názory nebo postřehy budu moc ráda .)



Ruki jel s rodiči navštívit babičku a dědečka a jako vždy se mamka s taťkou hádaly. Dal si tedy do uší sluchátka, trochu přidal na hlasitosti a zahleděl se z okna.

Táta ale v té nejhorší fázi hádky přestal dávat pozor a přejel křižovatku na červenou. V tu samou dobu vjel do křižovatky i kamion. Auto okamžitě smetlo a začalo dělat kotrmelce přes vozovku. Kamion začal brzdit a tak se náprava začala točit na stranu. Tím pádem smetla další auta. Když se všichni zastavily, rozhostilo se hrobové ticho.
Všichni přihlížející se na to dívaly s hrůzou v očích a nebyly schopni pohybu. Potom se ale rozeběhli k autům a začaly je dostávat ven.

K autu Rukiho se rozběhlo hned několik chlapů a jedna žena. Rukiho mámě se už pomoci bohužel nedalo. Táta dýchal velmi mělce a každou chvilku kolaboval. Chlapy silou otevřeli dveře a okamžitě ho vytáhli. Prcek na tom byl taky celkem špatně. Měl ošklivou ránu kousek nad spánkem a v roztržených džínech byla vidět bílá zlomená kost. Druhou nohu měl zaklíněnou pod sedadlem.

O okamžik později už slyšely záchranku. Prcka vyprostily profesionálové a okamžitě ho naložili do sanitky a odjeli. Stejně tak i tátu.

Během jízdy táta několikrát zkolaboval, ale kousek od nemocnice už mu pomoci nedokázali. Prcka okamžitě zavezli na sál. Doktoři tam strávili několik hodin, než se ho povedlo stabilizovat. Potom ho zavezli na pokoj.
Kolem něho bylo spoustu přístrojů a každou chvilku tam přišla sestřička ho zkontrolovat. Ruki se ale vůbec nelepšil, spíš to vypadalo, že to vzdal a drží ho při životě jen ty prokleté přístroje. Kdykoliv za ním doktor přišel, kroutil nad tím hlavou. Podle výsledků, by už měl být při vědomí nebo alespoň nějak komunikovat. Ruki ale pořád nereagoval a to vůbec na nic. Doktoři začínali být bezradní.

Uběhl skoro rok, když se Ruki pohnul a stiskl doktorovi ruku. Doktor se zadíval na jeho uvolněnou tvář a potom i na přístroje. Linka ukazující činnost jeho srdce se ustálila a dostala pravidelnosti. Vzal ho za ruku a ucítil další stisknutí. Po dlouhé době se usmál, zapsal si něco do papírů a nařídil častější kontroly.

Keiko jedna z doktorek, která dostala Rukiho na starosti a fyzioterapeutka. Každou půl hodinku ho vzala za ruku a zkoušela, jestli pořád vnímá stisk ruky a slyší její hlas. Zároveň se s ním domluvila, že dvě stisknutí je ano a jedno stisknutí je ne. Každý den viděla pokroky, ale pořád spal a to se jí nelíbilo.

Po dalších dvou měsících, kdy s doktory komunikoval jen stiskem ruky, se začal probouzet. Nikdo v tu chvíli v pokoji nebyl. Ruki pomalu otevíral oči, ale prudké světlo ho donutilo oči zase zavřít. Oči si promnul prsty a až potom je znovu otevřel. Potom se začal rozhlížet a poznávat místnost, ve které ležel.

O chvilku později přišel doktor a ptal se ho na různé otázky. Ruki byl sice chvilku po probuzení ospalí, ale snažil se odpovědět. Když se doktor chystal odejít, ozval se: "A co moji rodiče, jsou v pořádku? Můžu je vidět?" upřel na něho oči plné naděje. Doktor se na něho podíval a Rukimu zatrnulo. Okamžitě dostal špatný pocit. "Co se stalo? Budou v pořádku?" dožadoval se odpovědi. Doktor si bez jediného slova sednul k němu na postel. V duchu si dával dohromady těch pár vět, co mu řekne, ale přesto mu bylo jasné, že to šetrně sdělit nedokáže.

A měl pravdu. Už po první jeho větě, Ruki panikařil. Pral se v něm vztek, lítost, pocit bezmoci. Napadaly ho myšlenky tipu "Co teď budu dělat? Jak to všechno zvládnu? Budu moci dokončit školu? Co teď vlastně se mnou bude?" Doktor ho po ujištění, že bude v pořádku, nechal o samotě. Sestřička mu přišla dát léky na uklidnění a až potom se prcek zadíval z okna a o vteřinku později se mu po tvářích začaly kutálet slzy.

V noci nemohl usnout a pořád mu myšlenky šrotovaly hlavou. Nejvíce se děsil chvíle, kdy bude muset opustit nemocnici.
Ruki se stále lepšil, jizvy pomalu srostly, ale s nohama pohnout nedokázal. Měl čím dál mrzutější náladu. Na doktory byl zlí, někdy je dokonce ignoroval. Doktor, který ho měl na starost, se ale nemínil vzdát.

Když za ním doktor přišel a řekl mu, jak teď budou postupovat, vyletěl jak čert z krabičky. "To ne, nesouhlasím. Běžte pryč a nechte mě v klidu, nejlépe umřít." vypěnil prcek. Otočil hlavu k oknu a začal ho naštvaně ignorovat. Doktor se na něho jen smutně usmál a odešel.

Šel přímo do sesterny. Zaklepal a po vyzvání vkročil dovnitř. "Dobrý den.". "Dobrý den, Keiko. Nevíte, kde najdu Reitu?"na moment se zamyslela, ale potom mu popsala, kde by měl být, ale netušila, jestli už s holčičkou skončil. Doktor jen kývl a zmizel.

Reitu našel přesně tam, kde říkala. Právě se bavil s malou holčičkou a nejspíš ji povzbuzoval. Měla totiž sklopenou hlavu a natahovala na pláč. Když přišel blíž, zaslechnul pár slov a musel se usmát. "Opravdu to s dětmi umí." pomyslel si.
"Dobrý den, neruším vás?" upozornil na sebe. Okamžitě se na něho otočil a usmál se. "Ne nerušíte, právě končíme." otočil se zpátky na holčičku a povzbudivě na ni koukne. "Podívej se na mě." když se mu podívá do očí, Rei se usměje. "Poslouchej, vím, že to zvládneš. Budeme spolu trénovat každý den, a když mi trošku pomůžeš, za chvilku si budeš hrát s ostatními dětmi." holčička se pousměje a zakývá hlavou na souhlas. Rei ji tedy vzal z vozíku do náruče a opatrně položil do postele. Zamával jí, když odcházel a přidal se k doktorovi.

"Můžu vám nějak pomoci?" řekl a podíval se na doktora. Znali se jen od vidění, ale věděli o sobě. "Ano, teď si jsem dokonce jistý, že jste ten pravý." Rei se na něho podíval, ale nic neřekl. "Určitě jste slyšel o klukovi, který přežil autonehodu na dálnici. Jeho rodiče, takové štěstí neměli." Jen pokýval hlavou, že o něm ví. "Chtěl jsem vás poprosit, abyste za ním zašel, a když tak si ho vzal pod svá křídla. Věřím, že si s ním poradíte." pronesl prosbu. Rei se zatvářil nejistě a promnul si čelo. Už teď měl spoustu práce a svým svěřencům se chtěl věnovat na sto procent. "Já nevím, už teď mám osm svěřenců a …". "Já vím, máte toho hodně, alespoň se za ním ale zastavte a uvidíte. Nutit vás samozřejmě nebudu. Rozhodnutí je jen na vás." podal mu ruku a usmál se. Potom se rozloučil. Věděl, že podívat se půjde. Teď aby ho neodradila prckova nálada nebo řeči.

Druhý den se k němu šel opravdu podívat. Představil se jako Reita, ale Ruki se na něho zamračil a snažil se ho neposlouchat. "Ruki jsem tady, abych ti pomohl a …"nestačil svou myšlenku dokončit. Skočil mu totiž do řeči prcek: "Běžte pryč." Rei se ale nevzdával. "Poslouchej Ruki, máš celý život před sebou. Můžeš toho ještě spoustu dokázat a …"prcek se na něho hnusně podíval a spustil: "No to určitě, víte, co chci? Chci, abyste mi dal pokoj. Chci, abych se už neprobudil. Chci, abyste odešel a už nikdy se nevrátil." Rei zesmutněl, ale nehodlal se jen tak vzdát. "Ruki, jsi mladý a…". "Bla bla bla to už jsem slyšel. Navíc už vidím, jak se o mě poperou, když nemůžu chodit. Běžte s těmi vašimi řečmi do prdele." zakřičel. Rei si smutně povzdechl, ale opravdu odešel.

Další den ale přišel zas. Přistoupil k posteli, vzal za přikrývku a oddělal ji. Posadil ho na kraj postele a chviličku počkal, až se mu přestane motat hlava. Potom ho přesunul na vozík. Samozřejmě se to neobešlo bez nadávek, škrábání a dokonce Reitovi jednu vrazil. Nebylo mu to ale nic platné. Stejně ho Rei odvezl z pokoje rovnou do tělocvičny.

Tam zastavil u dřevěné hrazdy. Zavolal si na pomoc kolegu a potom přistoupil zezadu k Rukimu. Chytnul ho pod pažemi a postavil ho na nohy. Kolega odsunul vozík a Rei si prcka opřel o hruď. Chvilku mu trvalo, než se vzpamatoval, ale potom… : "Co si sakra myslíte, že děláte? To nemůžete, je to nezákonné, určitě je to nezákonné. Nestudoval jsem sice práva, ale tohle, tohle přece nemůžete." Rei jakoby ho ale neslyšel a pokračoval ve svém plánu. Položil obě jeho ruce na dřevěná madla a trošku se naklonil dopředu. Trošku to ale přehnal a tak si ho musel přidržet za boky. Prckovi nezbylo než se držet, ale poznámky na osahávání si neodpustil.

"Tak Ruki teď zkus udělat krok." "Chci zpátky do pokoje." prsknul. Rei se ale nevzdával: "Ruki." zkusil to klidným hlasem. Prcek si jen povzdechl, ale trucovat nepřestal. Když Rei poznal, že s ním nehne, zkusil to ještě jinak: "Alespoň to zkus, potom tě odvezu zpátky." řekl a čekal na jeho reakci. "Opravdu?" zeptal se pro jistotu. "Ano Ruki." ujistil ho. Prcek odevzdaně vydechl a začal se soustředit na své nohy. Ty ale ne a ne poslechnout. "Nejde to." zaprskal vztekle prcek.
Trápil se tam asi dalších 20 minut, než Rei usoudil, že to pro dnešek stačí. Pomohl prckovi zpátky na vozík a odvezl do pokoje. Z vozíku ho vzal do náruče a položil do postele. Otočil se a bez jediného slova odešel. Prcek se na něho celou dobu díval a mračil se. Když za ním zaklaply dveře, otočil se zády ke dveřím a zahleděl se z okna.

"Tak jak to šlo?" uhodil na něho kolega Uruha, když se objevil ve dveřích ordinace. "No nejdříve mě pokousal, poškrábal a nakonec mi vrazil." usmál se. "Fakt? Nevěřil jsem, že má ten prcek takovou páru." upozornil a začal se smát. "Neudělal ale ani krok." povzdechl si o dost smutněji. "Neboj, zlepší se to." povzbudivě ho poplácal po rameni a zmizel za dveřmi.
Rei se pohodlně uvelebil na židli a hlasitě vydechl. Zavřel unaveně oči a o prckovi přemýšlel. Rozhodl se ale, že se jen tak nevzdá a prcka rozchodí.







 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 23. února 2018 v 22:41 | Reagovat

Tak nejdřív mi srdce udělalo kotrmelec... chudák Ruki... T__T Bylo mi ho hrozně líto, když se konečně vzbudil a hned taková rána a k tomu ještě že nemůže chodit...
Ale pak jsem se totálně rozpustila u představy Reity s malou holčičkou... :33 A pak i s tím Rukim, líbí se mi, že to s ním nevzdává, přestože je na něj Ruki takto protivný... I když dost jsem koukala, že se do něj tak pustil s kousáním, škrábáním a dokonce mu vrazil :D Mh, měla bych být víc smutná, ale musím se při té představě usmívat...
Jsem zvědavá na další díl, jestli Ruki začne dělat pokroky anebo jestli se začne proti Reitovi ještě víc zatvrzovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama