Únor 2018

On s těma rukama musí pořád něco dělat :D

Pátek v 10:05 The Gazette
No prostě náš usměvavý brouček






Tentokrát Rei a Uru

Úterý v 12:46 The Gazette
Já vím, dávám sem samé animky. Omlouvám se, ale mám i dobré zprávy. Jsem asi v polovině nové povídky a přemýšlím, že ji začnu zveřejňovat :D jen chybí spatlat obrázek :)
Teď ale k samotné animce, miluju tyto momentky :)




Tumbler

Aoi a Uru-san

8. února 2018 v 11:01 The Gazette
Tuhle animku prostě nelze nemilovat...


Smutek, slzy a sklamání

5. února 2018 v 10:31 Studnice mé duše
Znáte ten pocit, kdy se vám chce plakat, ale prostě nemůžete? Teď se mi to stává celkem často. Možná to bude i tím, že jsem neplakala několik let nebo prostě plakat nepotřebuju. Slzy ale na tvářích cítím, když se ráno probudím a zdá se mi nějaký sen. Když myslím na něco smutného, prostě tam někde ve mně slzy jsou, ale nedokážu je dostat na povrch.

Mám taky většinou problém mluvit o tom, co chci. Bojím se svěřovat, jelikož mám s tím špatné zkušenosti už od základky. Není to tak, že nevím, co chci, jen to prostě neříkám nahlas. Rodiče mě většinou podrží. Babička se ale celkem negativní človíček a já mám vždy strach, že mi to prostě zastaví. Proto jsem měla strach říct jí o operaci nebo teď když se chystám na vysokou. To jí nemůžu říct už vůbec. Má totiž velký záběr a je prostě, jak to jen říct, silná osobnost. Navíc mi nikdy nevěřila a to celkem zabolí. Zvlášť, když udělá takové to odfrknutí a blbě se usměje. Nakonec mě obejme a mé nadšení opadá. A když si myslí, že ji neslyším, tak mamce řekne: "Myslíš, že je to dobrý nápad?" to zamrzí, zvlášť, když jsem její první vnučka.

Nechápu čím to je, ale když se moje rodina dozvěděla, že se chci učit japonštinu, začalo se to zvrtávat. Pár dní na to mi Kantor odjel za prací a měl přijít jiný. Jenže nepřišel. Možná to bude tím, že jsem se dostatečně nezajímala, ale prostě zastavilo mě to. Nehodlám se ale jen tak vzdát a začala jsem se znovu učit. Hodila jsem všechno za hlavu a snažím se pokračovat a dělá mi to obrovskou radost. Takový ten pocit, že si základní znaky pamatuju. Je to fakt boží pocit. Už delší dobu sním, že se tam někdy podívám a tajně doufám, že se to splní.

A další moje blbá vlastnost. Odbíhání od tématu :D stává se mi to celkem pravidelně a mám problém i u povídek. Vždy se mi to ale povede nějak ukočírovat a nakonec skončí vždy, tak jak chci. I když svým vlastním způsobem :D

Potřebovala jsem se prostě vypsat a je mi teď už zase o trošku líp J

Uru a Ruki-san

3. února 2018 v 11:31 The Gazette
Nikdy jsem si nevšimla, jak jim to vlastně spolu sluší :)




Všechno nejlepší Ruki-san

1. února 2018 v 11:24 The Gazette


Přeju ti všechno nejlepší, ať ti to pořád tak dobře zpívá a s kapelou to dotáhnete ještě hodně daleko :)