Únor 2018

Zázrak jménem lásky 2. kapitola

27. února 2018 v 14:11 Zázrak jménem lásky

Vím říkala jsem, že budu přidávat jen v pátek. Jelikož ale toho mám hodně napsané, rozhodla jsem se vám udělat radost a změnit to na pátek a úterý :)

Zázrak jménem lásky 1. kapitola

23. února 2018 v 10:44 Zázrak jménem lásky

Tak první díl, mé nové povídky. Budu vydávat každý pátek, abych měla dostatek času na další díly :) Jsem tak klidnější a píše se samo :)Tak si ji užijte a za nějaké názory nebo postřehy budu moc ráda .)


Téma týdne: Energie

18. února 2018 v 16:20 Nezařaditelné
Energie je něco, co nevidíme, ale cítíme. Občas je nám mizerně a občas svou energií až okolí otravujeme.
Můj bráška je třeba od přírody hyperaktivní a někdy už mi leze krkem. Pořád musím přemýšlet nad tím, kde tu energii pořád bere, ale nemůžu se dobrat konce J

Každý si dobíjí baterky jinak. Já třeba mám ráda psaní, ale i si ráda zajdu na procházku do přírody, a když jsem u rodičů, tak procházku se psem nikdy nevynechám. Někdy se jdu podívat do knihkupectví, kde klidně strávím několik hodin. To je moje specialita, ještě když si domů donesu nějakou pěknou knížku. Uvařím si čaj, zabalím do své oblíbené deky a začtu se.
Občas si i pustím nějaký pěkný film. Mám své favority, kde mě dobijí jen herci, a od srdce se zasměji. U některých těžších filmech si zas spoustu věcí uvědomím, ale vždy si úžasně odpočinu.

Třeba film tohle je náš svět, kde hraje Viggo Mortensen. Nádherná zelená nebo Pelíšky. Ty miluju, jsou vtipné, ale i smutné zároveň a obsazení herců je fenomenální J

Další věc, které se nevěnuji moc často, ale mám to ráda je kreslení nebo taky automatická kresba. Je to sice jen čmárání pastelkami po papíře, ale zároveň ze sebe člověk dostává spoustu věcí a to mě na tom baví. Když je mi opravdu mizerně, beru pastelky a čmárám. Potom ten papír hodím do krbu, kde taťka dělá oheň a on se spálí. Když to budete zkoušet a celý papír bude tmavý nebo budete vykreslovat stres, hněv, zlobu, žárlivost atd. , papír spalte. Uleví se vám.

Tak to je asi můj způsob, jak vnímám energii. Budu ale ráda, když mi napíšete, jak to vnímáte vy. Jak si dobíjíte baterky? Máte nějaký oblíbený způsob?

Zázrak jménem lásky prolog

18. února 2018 v 15:57 Zázrak jménem lásky

Ruki má se svými rodiči nehodu. Jak bude pokračovat životem. Bude mít dost síly se zvednout ze dna? A jakou roli sehrají doktoři a zvlášť jeden fyzioterapeut? Dokáže si uvědomit, co vlastně chce a bojovat o to?

Tak co jsem slíbila, to plním. Další můj, řekněme výtvor je na světě. Doufám, že se vám bude líbit a necháte mi tady nějakou tu kritiku :)



On s těma rukama musí pořád něco dělat :D

16. února 2018 v 10:05 The Gazette
No prostě náš usměvavý brouček






Tentokrát Rei a Uru

13. února 2018 v 12:46 The Gazette
Já vím, dávám sem samé animky. Omlouvám se, ale mám i dobré zprávy. Jsem asi v polovině nové povídky a přemýšlím, že ji začnu zveřejňovat :D jen chybí spatlat obrázek :)
Teď ale k samotné animce, miluju tyto momentky :)




Tumbler

Aoi a Uru-san

8. února 2018 v 11:01 The Gazette
Tuhle animku prostě nelze nemilovat...


Smutek, slzy a sklamání

5. února 2018 v 10:31 Studnice mé duše
Znáte ten pocit, kdy se vám chce plakat, ale prostě nemůžete? Teď se mi to stává celkem často. Možná to bude i tím, že jsem neplakala několik let nebo prostě plakat nepotřebuju. Slzy ale na tvářích cítím, když se ráno probudím a zdá se mi nějaký sen. Když myslím na něco smutného, prostě tam někde ve mně slzy jsou, ale nedokážu je dostat na povrch.

Mám taky většinou problém mluvit o tom, co chci. Bojím se svěřovat, jelikož mám s tím špatné zkušenosti už od základky. Není to tak, že nevím, co chci, jen to prostě neříkám nahlas. Rodiče mě většinou podrží. Babička se ale celkem negativní človíček a já mám vždy strach, že mi to prostě zastaví. Proto jsem měla strach říct jí o operaci nebo teď když se chystám na vysokou. To jí nemůžu říct už vůbec. Má totiž velký záběr a je prostě, jak to jen říct, silná osobnost. Navíc mi nikdy nevěřila a to celkem zabolí. Zvlášť, když udělá takové to odfrknutí a blbě se usměje. Nakonec mě obejme a mé nadšení opadá. A když si myslí, že ji neslyším, tak mamce řekne: "Myslíš, že je to dobrý nápad?" to zamrzí, zvlášť, když jsem její první vnučka.

Nechápu čím to je, ale když se moje rodina dozvěděla, že se chci učit japonštinu, začalo se to zvrtávat. Pár dní na to mi Kantor odjel za prací a měl přijít jiný. Jenže nepřišel. Možná to bude tím, že jsem se dostatečně nezajímala, ale prostě zastavilo mě to. Nehodlám se ale jen tak vzdát a začala jsem se znovu učit. Hodila jsem všechno za hlavu a snažím se pokračovat a dělá mi to obrovskou radost. Takový ten pocit, že si základní znaky pamatuju. Je to fakt boží pocit. Už delší dobu sním, že se tam někdy podívám a tajně doufám, že se to splní.

A další moje blbá vlastnost. Odbíhání od tématu :D stává se mi to celkem pravidelně a mám problém i u povídek. Vždy se mi to ale povede nějak ukočírovat a nakonec skončí vždy, tak jak chci. I když svým vlastním způsobem :D

Potřebovala jsem se prostě vypsat a je mi teď už zase o trošku líp J

Uru a Ruki-san

3. února 2018 v 11:31 The Gazette
Nikdy jsem si nevšimla, jak jim to vlastně spolu sluší :)




Všechno nejlepší Ruki-san

1. února 2018 v 11:24 The Gazette


Přeju ti všechno nejlepší, ať ti to pořád tak dobře zpívá a s kapelou to dotáhnete ještě hodně daleko :)