Všechno je jinak 12. kapitola

29. července 2017 v 18:33 |  Všechno je jinak

Právě jsem dopsala další díl, tak vás nebudu napínat a rovnou vám ho sem hodím :)

Děkuju Bara-chan :)



Hned druhý den Kai vstal, v klidu se nasnídal a až potom vyrazil ven na procházku. Musel si teď všechno promyslet a doma ho spoustu věcí rozptylovalo. Zabloudil až k řece a zastavil se blízko místa, kde byli s Rukim. Zadíval se před sebe a nechal myšlenky, ať volně plují.

V tu samou dobu byl u řeky i Aoi. Seděl na protějším břehu, na klíně notbook a vedle otevřenou učebnici. Právě pracoval na svém projektu, když si všimnul Kaie. Nevypadal na to, že ví o jeho přítomnosti a tak ho nechal být a zabral se do práce.
Kai k němu ale šlehnul pohledem a na jeho tváři se objevil děsivý úšklebek. "Tak sem chodíš, když chceš mít klid? Už dávno jsem se tě chtěl zeptat, ale nikdy nebyla příležitost. Mohlo by to ale taky znamenat, že tady někde poblíž je Sam." napadlo ho a hlavou pootočil k prázdným budovám. Usmál se, při vzpomínce na Rukiho, ale potom pootočil hlavu k Aoiovi. Díval se jeho směrem, ale nehnul ani brvou. Kai se usmál a zamířil právě k budovám. Něco mu říkalo, že právě tam najde stopy nebo samotnou Sam.

Aoi se za ním celou dobu díval, až když zmizel mezi stromy a starou rozbitou zdí, vylovil z kapsy telefon. Vytočil Naovo číslo a čekal. Zvednul to po třetím zazvonění. Vzájemně se pozdravili, ale potom začal mluvit Aoi: "Promiň, že tě přepadávám v práci, ale musím se tě na něco zeptat. Potkal jsem Kaie u řeky, tam kde jsou staré opuštěné továrny. Působil na mě divně. Jakoby něco hledal nebo o něčem přemýšlel. Potom se zadíval k budovám, ušklíbnul se a vydal se tam. Není tam Uruha a Sam, že?" nervozně vyslovil svou otázku. Na druhém konci bylo ticho. "Nao, že tam není?" zpanikařil Aoi a zvednul se na nohy. Začal sbírat noťas i učebnici a cpát to do plátěné tašky. Když bylo ticho moc dlouho, Aoiovi to došlo. "Ne, nenenenenenene. Okamžitě zavolej Reitovi, ať přijede, já zkusím dohnat Kaie a zároveň něco vymyslet." rychle řekl do telefonu a zavěsil.

Rozeběhnul se směrem, kde ho viděl zmizet, přešel přes most a potom raději zpomalil, když byl v blízkosti zídky. Opatrně se rozhlédnul, a když ho neviděl, přelezl ji. Podíval se kolem, ale nikde nikdo. Ani stopy nemohl vidět, protože už dlouho nepršelo. Nakonec se vydal k nejbližší budově a doufal, že Kaie alespoň zahlídne. Bohužel měl smůlu. Rozhodl se tedy, že půjde podél zdi dál do areálu. Snažil se jít potichu a vyhýbat se spadlým suchým větvím, aby se neprozradil.

Kai o jeho přítomnosti věděl, ale nešlo mu na rozum, proč prostě nejde přímo a rozhlíží se, jakoby to tady neznal. "On neví, kde je Sam." blesklo mu hlavou. Celou dobu ho pozoroval ze svého úkrytu a mračil se. "Špatně jsem odhadl situaci, ten kdo to ví, je Nao."dobral se závěru a okamžitě hledal telefon. Přitom doufal, že už není pozdě.

Volaný to vzal okamžitě. "Je Nao ještě na živu?" zeptal se bez pozdravu. "Je v bezvědomí, Rymu pukly nervy a dal mu celkem slušnou nakládačku. Nic jsme z něho ale nedostali." odpověděl. "Dobře, změna plánu. Nějak ho přiveďte k vědomí, za chvilku jsem tam." řekl Kai a zavěsil. Vyhledal pohledem Aoie a když viděl, že mizí v spleti budov, usmál se. Došlo mu totiž, že když se ztratí, jen tak cestu zpátky nenajde a on tak získá drahocenný čas.
Aoi se ale opravdu ztratil. Když se chtěl vrátit, nevěděl kudy se vydat a vydal ze sebe flustrovaný povzdech. "Zatraceně." zašeptal si naštvaně. Někde v dálce zaslechnul řeku a tak se rozhodl jít tím směrem. Když půjde proti proudu, dojde do města.

Hned ten nápad zrealizoval, ale neměl to vůbec jednoduché. V jednu chvíli se prodíral mezi hustými pichlavými keři a o pár vteřin později zase přes kopce písku. Když se konečně dostal k blízkosti řeky, postavila se mu do cesty vysoká cihlová hladká zeď. Bouchnul do ní pěstí, ale hned toho začal litovat, když ucítil prudkou bolest. Rozhodl se tedy jít podél zdi a zároveň doufal, že bude někde porušená a on se dostane z tohohle místa, co nejdříve.
Po asi další půl hodince, se na něho konečně usmálo štěstí. Spokojený zářivý úsměv na jeho tváři značil, že si pořádně oddechl. Proklouznul přes zeď, rozhlédl se a zjistil, že řeka je blíž, než si myslel. Prakticky stál pár metrů od ní. Otočil se směrem proti proudu řeky a měl štěstí. Cesta vypadala schůdně, tak přestal otálet a vydal se směrem do města.
Šel asi 20 minut, když si něčeho všimnul ve vodě. Přišel kousek blíž, a když viděl jen pomuchlané oblečení, chtěl se sebrat a pokračovat v cestě. Než tak ale udělal, všimnul si zaklíněné ruky, která trčela nad hladinou. Podíval se pozorněji a rozeznal celé tělo i kousek obličeje. Ten ležel na tlusté větvi, která trčela mezi kamenem a rákosím.
Zvednul malou větev a šel po kolena do řeky. Natáhnul se a pomocí větve se mu povedlo tělo i s kládou přiblížit k břehu. Tělo bylo bez známky života, ale Aoiovi to nedalo a oddělal mu mokré vlasy. Vyděsil se a začal couvat, když poznal Rukiho a žuchnul zadkem do trávy. Díval se na něho s šokem a překvapením. Nedávalo mu to vůbec smysl. Proč by zrovna Rukiho někdo zabíjel?

Po prvotním šoku se rychle vzpamatoval a okamžitě začal Rukiho táhnout na břeh. Celé tělo bylo prokřehlé a na některých místech i promodralé. Aoi se jen modlil, aby to byly modřiny. Položil ho na záda a přiložil k jeho hrudi ucho. Občas bylo slušet tlukot srdce, ale bylo hodně nepravidelné a celkem dlouhé pomlky. Okamžitě ho začal oživovat. V ten moment si všimnul zanícené rány na břiše. Trochu zvednul tričko a odhalil tak hlubokou ránu. Už sice nekrvácela, ale mohlo se tam dostat spoustu infekce z řeky. Aoi byl čím dál zmatenější, ale moc dlouho nad tím přemýšlet nemohl. Ruki potřeboval pomoc a to okamžitě. Přikryl ho svou mikinou, vzal do náruče a znovu vykročil na cestu.

Naštěstí mu už nic nekomplikovalo v cestě a on mohl zamířit rovnou do města. Když tam konečně dorazil, zamířil rovnou na kolej. Byly prázdniny, takže cestou nikoho nepotkal, jen v dálce viděl pár studentů.

Vklouznul k sobě do pokoje a položil Rukiho na postel. Svlékl mu mokré oblečení a oblékl mu svoje tričko a trenky. Když mu čistil ránu provizorní lékárničkou složenou s kapesníku a slivovice, došlo mu, že jediná osoba, která mu může pomoci je Sam. Rukiho ještě pečlivě zakryl a hned potom začal okamžitě hledat v mikině telefon a vytočil Naovo číslo. Zvednul to po čtvrtém zazvonění. "Ahoj." začal a ani nečekal na odpověď a pokračoval: "Hele vím, že je lepší, když ví co nejméně lidí, kde je Sam, ale tohle je vážná situace. Právě jsem našel Rukiho v bezvědomí a bodnou ránou na břiše. Musel tam ležet opravdu dlouho, protože má promodralé rty. Slibuju, že budu opatrný a nikdo to nezjistí." říkal potichu a zoufalým hlasem. Přitom doufal, že ho obměkčí. Z telefonu se ale ozval úplně jiný hlas nápadně podobný Kaiovému: "Ahoj Aoii."pozdravil a chvilku počkal, když uslyšel na druhém konci zalapání po dechu. Kai se usmál a pokračoval: "Musíš trošku přidat důrazu na svá slova. Nao ti jinak nic neřekne." řekl, ale zpovzdálí byl slyšet chraplavý hlas. Nebylo mu skoro rozumět, ale Aoi pár slov pochytil. Zároveň mu došlo, že teď mu nic ani říct nemůže.

"Tak Aoi, uděláme spolu dohodu. Jestli nějak přiměješ Naa mluvit, můžu potom pomoci zachránit Rukiho."řekl úplně klidně Kai. "Jak ty bys mohl pomoci ho zachránit?" vyjel po něm Aoi, ale z druhé strany bylo slyšet, jen ušklíbnutí. "Není zvláštní, že mu nepravidelně tluče srdce a to s velkými rozestupy a přitom pořád žije?" promluvil znovu Kai. Aoi se otočil na Rukiho na posteli a chvilku ho pozoroval, potom chtěl něco dodat, ale znovu začal mluvit Kai: "Máš míň času, než si myslíš. Rozhodni se rychle.".

Kai zavěsil a zadíval se na Naa. Naklonil hlavu na stranu a usmál se. "Co si mu udělal?" promluvil těžce Nao a přitom zkřivil tvář bolestí. S každým hlubokým nádechem ho píchlo u žeber. "Proč zrovna tebe to zajímá, moc jsi ho nemusel a pokud vím, vyhodil jsi ho z dílny." odpověděl na otázku otázkou. Nao se na něho podíval, ale nic neřekl.

"Tak začneš mluvit." ztratil trpělivost Kai a jednu mu vrazil sám. Nao se tou ranou skulil na bok, ale nenechal se vyvést z míry. Jen se ušklíbnul a bavil se nad rozzlobeným výrazem Kaie. V ten moment mu ale přetekl pohár trpělivosti. Napřáhl se a kopl ho do břicha. Nao bolestí vykřikl a stulil se do klubíčka, tvář zkřivenou bolestí. Kaiovi to ale nespíš, nestačilo, tak ho kopnul ještě jednou. Ta rána stačila k tomu, aby ztratil vědomí. "CS, nic nevydržíš." plivnul na něho a posadil se na nedaleký gauč. Opřel si loket o opěradlo a začal si mnout palcem a ukazováčkem bradu. Pohledem pořád pozoroval Naa.
V hlavě měl spoustu myšlenek. Taky se tam vetřela myšlenka, že mu to Nao neřekne a raději zemře. Hned ji ale zavrhnul a raději přemýšlel, jak to z něho dostat a nezabít ho.

Aoi se zklamaně posadil k prckovi na postel a srovnal mu deku. Nevěděl, co udělat, co pro prcka bude nejlepší a přitom pořád dokola přemýšlel o tom, co mu řekl Kai. Smutně si povzdechl, když mu došlo, že vlastně nemá na vybranou a bude muset přemluvit Naa. S touto myšlenkou se postavil a šel si uvařit silné kafe. Když házel do hrnku kostky cukru, objevila se kolem prcka zlatá kopule. Trochu mu kvůli tomu sjela deka a odkryla tak ránu na břiše. Aoi se prudce otočil a chvilku nevěděl, co se děje. Chtěl ho znovu přikrýt, ale potom si všimnul, že obvaz sám sjíždí z rány a zlatavé světlo je v tom místě mnohem intenzivnější, než jinde. Aoi teď už došlo, co se nejspíš děje, obmotal obvaz a trochu vyhrnul tričko. Potom odešel k oknu a zadíval se do dálky.

"Díky Sam." zašeptal a usmál se. Měl o ni strach, netušil kde je, ani v jakém je stavu. Jestli už je bříško viditelné, to malé jí sebere spoustu sil. Přece jen čeká Kaiovo dítě a tedy zlo.

"Uruho, ochraňuj ji, jak dlouho jen budeš moci." pomyslel si a napil se teď už vlažného kafe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bara-chan Bara-chan | Web | 31. července 2017 v 20:39 | Reagovat

Já děkuju za zachráněného Rukiho... a doufám, že všichni nakopou Kaiovi zadek... Ač mám svého Kaie moooc ráda, tu je to taková svině... nelíbí se mi tu... Snad to s Naem nedopadně zle a vydrží nic neříct, a Uruhovi se podaří Sam ochránit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama