Květen 2017

Všechno je jinak 5. kapitola

29. května 2017 v 10:00 Všechno je jinak

Tak další díl je na světě. Děkuji za komentář a věřím, že se pobavíte i u tohoto dílu.

Všechno je jinak 4. kapitola

26. května 2017 v 10:00 | Týna |  Všechno je jinak

Tak další dílek. Je celkem pro mě těžké psát dál, protože nevidím žádnou odezvu. Polepšite se, že? Potěšíte jak autora, tak se další díly budou psát mnohem líp :)


Tady mu to neskutečně sluší

22. května 2017 v 19:49 The Gazette
Fotka uživatele Venomous Cell.

Should I have Soba*ー🤔?
_____________
*Type of Japanese noodles, Zaru Soba is actually a cold dish and perfect for hot summer days (maybe that's why he's thinking about it...)



Všechno je jinak 3. kapitola

19. května 2017 v 10:00 | Týna |  Všechno je jinak

Tak přidávám další díl. Napsané jsem to měla hned, sama jsem se u toho usmívala a doufám, že se u toho budete bavit, tak jak já u psaní.

Smutek

18. května 2017 v 11:00 | Týna |  Studnice mé duše
Pravda a lež

Dvě rozdílné věci a přitom tak stejné
Lež není pravda
Pravda není lež
Pravda je štěstí
Lež je smutek

Nic mezi tím.

Všechno je jinak 2. kapitola

15. května 2017 v 10:00 | Týna |  Všechno je jinak

Tak další díl. Objeví se další známé postavy a trochu se posune děj.
Pěkné čtení.

Všechno je jinak 1. kapitola

12. května 2017 v 10:00 Všechno je jinak

Tak první díl je rozjezdoví. Přesto doufám, že se vám bude líbit :) Nebudu to zbytečně prodlužovat a rovnou popřeju pěkné čtení.

Všechno je jinak Prolog

8. května 2017 v 11:19 Všechno je jinak
Tak další povídka na světě. Ne ještě celá, ale pokusím se ji co nejrychleji dopsat. Obrázek zatím nemám, ale dodám. Teď malá předmluva, na co se můžete těšit.


Účastníci děje: Kai, Ruki, Aoi, Reita, Uruha, Nao, Tora a dívka
Varování: asi žádné, možná časem
Děj: Je to o partě kamarádů na vysoké škole. Prožívají spolu strasti učení, lásek i života. Co když je ale všechno jinak? Co když je to jen hra, kterou režíruje jeden z nich? Dostane je tam kde potřebuje nebo mu jeho plány zhatí?

Pochybnosti a myšlenky na budoucnost

7. května 2017 v 12:11 Studnice mé duše
Ahoj broučci, teď mám celkem těžké období. Čekám na rozhodnutí z maturitní zkoušky a zároveň jsem se učila na přijímačky na vysokou.

Je to boží pocit, mít konečně všechno za sebou. Ta tíha, kterou jsem cítila je pryč a já se cítím lehká, volná, spokojená. Je toho ještě víc, ale teď to nedokážu formulovat do slov, rozumíte J
Téma k maturitě z němčiny jsem měla Můj vzor (delší slohovka) a napsat kamarádovi do Rakouska. Myslím si, že se na to dalo napsat a nebylo to zas tak těžké. Četla jsem ale hodně kritiky na slohovky v češtině. Nevím, jaké tam byly témata, ale všem co maturovali, držím palečky, ať jim to vyjde.

Další moje zkouška, můžu říct životní, byla přihláška na vysokou. Právě včera jsem dělala přijímačky z TSP. No po pravdě, mě něco už od rána říkalo, že je něco špatně. Nejdříve jsem v čase, kdy jsem měla vyjíždět, vracela pro propisku a peněženku. Potom jsem zjistila, že je u nás výluka a nejezdí tramvaje, takže jsem jela autobusem a cesta tím pádem trvala déle. Ve městě jsem se ještě měla setkat se sestrou, ale to už jsme nestihli. A aby toho nebylo málo, tak jsem si špatně přečetla adresu, kde jsem měla dělat zkoušku. Po Brně je nespočet budov Masarykovi univerzity a já jsem samozřejmě zabloudila. Bohužel se mi nepovedlo dojít na zkoušku včas (přišla jsem o 20 minut později). Teď mě to mrzí, ale zase říkám. Co se má stát stane se a asi jsem letos na vysokou jít neměla. Určitě to ale nevzdávám a přihlásím se příští rok. Mám určitě o čem přemýšlet a taky si vyřešit další svoje věci.

Třeba moje nepozornost. Zjistila jsem totiž, že v práci si pozornost udržím lehko. Musím myslet na spoustu věcí, všímat si věcí a lidí kolem sebe. Když ale přijdu domů, moje pozornost se nějaký záhadným způsobem vytrácí. Třeba si čtu inzeráty a já prostě myslím na něco úplně jiného. Dívám se na slovíčka do němčiny, hraju hry, kdy si rozšiřuji slovní zásobu, ale moc dlouho to nikdy nevydržím. Jsem z toho celkem zoufalá, protože i ta přihláška, adresa, kde se dělali přijímačky, jsem kvůli mé nepozornosti nedělala.

Víte ale co je zajímavé, přišla jsem sice pozdě, ale já v sobě měla vnitřní klid. Vůbec mě to nerozhodilo. Když o tom tak přemýšlím, nějak jsem přijímačky nehrotila. Učila jsem se, to ano. Dívala jsem se na okruhy atd, ale nešrotila jsem se měsíc dopředu.

Tak nějak se mi podařilo dostat na papír, všechny moje myšlenky, pochyby a jsem za to ráda. Tento článek plánuju dlouho, ale nevěděla jsem jak začít. Teď je to konečně venku, Jupííííííí J
Mějte se krásně.

Vaše Týna