V moci černých andělů 1. kapitola

28. října 2015 v 10:00 |  V moci černých andělů
Ahojte všichni, rozhodla jsem se zveřejnit první díl nové povídky. Doufám, že bude líbit a zanecháte nějakou odezvu. Jakmile bude malá odezva, nebudu přidávat díly pravidelně, ale podle nálady. Je to drastické opatření, ale nedáváte mi na výběr.


Osamocený dům na mírném kopci nad malou vesničkou se vyjímal do tmy. Z dálky působil strašidelně a všichni obyvatelé se mu vyhýbali velkým obloukem. Stará velká zdobená brána vrzala ve větru.

Nikdo nevěděl, koho je ten dům. Nikdo neviděl nikoho vcházet ani odcházet. Dům byl zahalen tajemstvím.

Celá vesnice se bála chodit k tomu domu, protože věřili, že je prokletý. Po čase si lidé na dům zvykli, ale nepřestali se mu vyhýbat. Zdržovali se jen ve vesnici.

Majitel domu byl Park Jung Soo, ale nikdo ho nikdy neviděl. Cesta, která k němu vedla, byla prašná a zarostlá, v hlubokém lese. Stromy byly u sebe tak blízko, že bylo snadné tuto cestu ztratit.

Park Jung Soo měl tedy pěkný výhled na celou vesnici i kraj. Věděl o každém obyvateli i pohybu ve vesnici.

Jen obyvatelé věřili, že dům je po staletí prázdný, ale to se mělo rychle změnit.

První změnu obyvatelé zaznamenali, když se od domu donesl skřípavý zvuk otevírající se brány. Skřípot lezl až do morku kostí a tak si všichni obyvatelé zakrývali pevně uši. Vyděšeně se dívali k domu, kde se právě rozsvítilo světlo v jednom okně. Celá vesnice tu noc, byla na nohách a dělala všechno proto, aby se pořádně zabarikádovali.

Jen jeden kluk stál uprostřed náměstí a díval se k domu. Kolem něho běhali lidé a vyděšeně křičeli. Ten kluk se jmenoval Reyowook. Měl 18 let, hnědé vlasy, hnědé oči a vysokou vypracovanou postavu. "Wooku pojď už, to necítíš ve vzduchu to napětí?"zakřičela na něho Hyorin jeho sestra. Stála ve dveřích společného domu a mávala na něho. Hyorin měla hnědé dlouhé vlnité vlasy. Hnědé oči a štíhlou postavu. Reyowook se tedy neochotně otočil a jako očarovaný zamířil k domu. "Co tě to napadlo? Musíme rychle zabezpečit dům a uklidnit mámu, zase sebou na posteli hází."řekla vyděšeně a konečně ho vtáhla do domu.

Společně pevně chytili mámu, aby sebou přestala házet. Nakonec se jim to povedlo a ona začala klidně oddechovat. Jejich máma byla totiž dlouhodobě nemocná, měla časté halucinace a byla velmi podezřívavá.

"Pojďte prosím za mnou."natáhla k nim máma ruce a oni si sedli k její posteli. Bylo na ní vidět, že se velmi přemáhá, aby zformulovala slova. "Slibte mi, že se k tomu domu nepřiblížíte. Prosím slibte mi to."zachraptěla a upřela na ně svoje oči.

Hyorin okamžitě přikývla a usmála se na ni. Wooky na moment zaváhal a očima střelil po okně. Potom ale bez jediného slova kývl. Máma se jen na oba usmála a po chvilce usnula.

Wooky uložil i svou mladší sestru a postavil se k oknu, kde mohl vidět na starý dům. Něco ho tam táhlo, ale on nedokázal přesně určit co.

Druhý den brzo ráno si sbalil malý baťůžek a naposledy se podíval na Hyorin i svou mámu. Dal jim pusu na čelo a zmizel ve dveřích. "Omlouvám se, ale vím, že tam jít musím. "zašeptal do ponurého rána a vydal se klikatou cestou směrem k domu.

Hyorin se probudila asi o hodinu později. Protáhla se, jak to měla ve zvyku a otevřela pomalu oči. V pokoji ale bylo nezvyklé ticho. Protřela si hřbetem ruky pořádně oči a rozhlédla se.

Reyowook už v tuto dobu rachotil s kamny a dával postavit hrnec s vodou. V tu ránu se Hyorin úplně probudila a běžela ještě v pyžamu do kuchyně. Sáhla na kamna, ale byly studené. Přišla ke kuchyňskému oknu a podívala se zamračeně ven. Pohled jí padnu na dům na kopci. V ten moment se jí vybavil okamžik, kdy Wooky zaváhal, když mluvili s mámou. V ten moment jí to došlo. Během chvilky se oblékla, obula a vyběhla do studeného rána. Běžela, co nejrychleji mohla, a i když jí docházeli síly, vždy jí myšlenka na svého bratra donutila utíkat ještě rychleji.

Když byla asi 100 metrů od domu, uviděla postavu vycházející schody k domu. "Wooky nedělej to."zakřičela znovu, když Wooky nereagoval. Hyorin proběhla bránou, jako střela a když doběhla až k němu, chytla ho za ruku. Nevšimla si pána v obleku a cylindru ve dveřích domu. Jakmile se dostala na schody, brána se s skřípotem zavřela. Hyorin vyděšeně couvla a podívala se směrem k ní neschopna jediného pohybu. Wooky mezitím vyšel dalších pár schodů. Hyorin se za ním znovu rozeběhla a tentokrát ho k sobě otočila čelem. "Wooky, tady nemáme co dělat, pojďme raději pryč."řekla vyděšeně a rozhlížela se kolem.

Wooky se na svou sestru zadíval prázdným pohledem a mocným škubnutím se jí vysmekl. Hyorin to nečekala, tak ztratila rovnováhu a spadla hlavou na kámen vedle schodiště. Ztratila vědomí. Bezvládné tělo leželo na studené zemi. Vítr si líně pohrával s jejími vlasy a pán v černém obleku se usmíval. Wooky se otočil bez jediné emoce zpátky ke vchodu a vyšel těch pár posledních schodů. Zastavil se až těsně u pana Parka a mírně se na pozdrav uklonil.

"Zdravím tě, půjdeš dál?"řekl mile a pokynul mu rukou. Wooky bez váhání vkročil dovnitř. "Dáš si čaj?"zeptal se majitel, když ho zavedl do moderně zařízeného salonku. Jen kývl a dál si prohlížel knihy, které leželi na stole.

"Ty se nebojíš o svou sestru?"prolomil opět ticho Jung Soo a podal mu šálek čaje. "Já nemám sestru."řekl úplně klidně Wooky. "Správně ty nemáš sestru."zopakoval Leeteuk a vesele se usmíval.

"Kibume."zavolal do útrob domu. Za chvilku se objevil ve dveřích sotva 20tiletý kluk a hluboce se uklonil. "Máme návštěvu, připrav pokoj."řekl a zašklebil se na něho. Kibum se mírně usmál a zase zmizel.

Leeteuk se posadil za stůl a opřel si hlavu o své ruce. Oči pořád upřené na Wookym. Pomocí myšlenek vyslal zprávu svému synovi Sungminovi a těšil se na jeho překvapený výraz. Za okamžik už stál ve dveřích a prohlížel si hosta od hlavy až k patě. "Á Mine konečně jsi dorazil."řekl vesele, zvednul se a objal ho. Wooky se otočil za hlasem a vyčkával. "Pojď se seznámit s mým synem Woky."řekl a ještě ho pobídl rukou. Wooky k němu přišel a mírně se uklonil. Sungmin se na něho usmál a stisk mu nabízenou ruku. "Tati, co ta holka na cestě k domu. Zavazí a nevypadá v celé té krásné okrasné zahradě dobře."ozval se znovu Sungmin a podíval se po svém otci. Leeteuk se mírně zamračil, jak zapřemýšlel, ale potom řekl: "Ukliď ji někam, třeba vyhoď za zeď."řekl a mávl rukou na znamení, že je mu to jedno.

Sungmin se jen usmál, kývl a zmizel ve dveřích. "Určitě musíš být unavený, ukážu ti tvůj pokoj."pokynul Wookymu rukou Leeteuk a společně se odebrali nahoru. Zavedl ho do toho nejvzdálenějšího pokoje a zavřel za ním dveře. Hned potom se vrátil do salonku a s hrnkem v ruce pozoroval Sungmina. Právě totiž nesl Hyorin k bráně, která se před ním sama otevřela, a on ji hodil kousek za první stromy. Otočil se zpátky k domu, a jakmile vešel na zahradu, brána se za ním sama zavřela.

Leeteuk se spokojeně usmál a sedl si znovu za svůj stůl. Promnul si spokojeně ruce a spřádal další plány. Sungmin se o chvilku později objevil ve dveřích a sedl si naproti svému otci. "Jak jsi ho sem vůbec dostal? Vždycky odolával tvé síle?"prolomil ticho Sungmin. Jeho otec se mírně usmál a naklonil hlavu na stranu. "Povedlo se mi dostat do jeho hlavy. Přečetl jsem si všechny jeho myšlenky a taky jsem tam pár vložil. Potom už stačilo čekat. Musím ale přiznat, že to vůbec nebylo jednoduché. Tento klučina se ale hodí ze všech nejvíce pro náš plán. Je chytrý, vnímavý a odvážný. Stačí ho jen zasvětit a on udělá všechno za nás."řekl a ďábelsky se rozesmál. Sungmin se k němu po chvíli přidal.










 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 28. října 2015 v 19:11 | Reagovat

WOW...četla jsem to se zatajeným dechem. Zlý Teukie, el líbí se mi takový. A Minnie je jeho syn?
A zajímá mě, co za ně Wookie bude dělat. Určitě to bude nějaká levárna...
Moc se těšim na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama