Přijde někdy moje láska až k tobě?

11. září 2015 v 7:00 |  Oneshot

Nemám ponětí, jak mě toto napadlo, ale házím vám to sem. Zvědavost, jak na to budete reagovat byla silnější než já. Za komentáře budu moc ráda.


"Ahoj Kataríno."pozdravil svou dlouholetou kamarádku Petr, jakmile k ní doběhl. Objali se na přivítanou a bok po boku vykročili ke škole. Byl konec podzimu, takže všichni aniž by si to uvědomovali se šli schovat před zimou a prudkým větrem do školy.

Cestou si vypravovali, co zažili o víkendu. "Neuvěříš, co se mi stalo."řekl nadšeně Petr a trochu si nadběhl před Katarínu. "No tak už mě nenapínej."povzbuzovala ho. "Potkal jsem svého kamaráda, který se přestěhoval do Koree. No a on mě navrhnul, že po maturitě můžu odletět do Koree s ním. Uvolnilo se tam místo manažera u jedné skupiny a on vedení navrhnul mě."řekl nadšeně a roztáhnul ruce v domnění, že ho obejmu. S nadšením a s jiskřičkami v očích mě pozoroval, jak postupně měním výrazy ve tváři. Nakonec jsem se na něho nadšeně usmála a vletěla mu do náruče. Zabořila nos do jeho teplé bundy a v ten moment, kdy si byla jistá, že ji nemůže vidět, zavřela oči a její úsměv uvadl. Pokoušeli se o ní i slzičky, ale ty úspěšně zahnala.

Celou zbylou cestu do školy byla zamlklá a přemýšlela, jaké to tady bez něho asi bude. Petr skákal nadšeně před ní a vždy, když se na něco zeptal, jen se usmála, protože na nic jiného neměla sílu.

Po maturitě si celá parta zašla do místního podniku. Byla to taková rozlučka s Petrem a ostatními, kteří odjížděli do zahraničí na vysokou. Teď jsme měli poslední možnost být spolu.

Druhý den odpoledně jsme jeli s Petrem na letiště, kde už na něho čekal jeho přítel Tomáš. Jakmile jsme ho našli, nastal čas se rozloučit. Petr všechny na rozloučenou objal. Nakonec si nechal Katarínu. Ji objal velmi pevně a zabořil nos do jejich vlasů. Katarína trochu překvapeně vyjekla, ale potom ho objala zpátky. "Už musíme jít."ozval se Petrův přítel Tomáš. "Jo já vím."odpověděl šeptem, že mu bylo sotva rozumět a konečně se od ní odtáhnul. Naposledy se na všechny usmál a společně s Tomášem zamířil směrem k přepážce a kontrole. Všichni ostatní mu ještě naposledy zamávali, než zmizel v místnosti před odletem.

Hned jak se Tomáš s Petrem usadili na židličky, Tomáš na něho uhodil: "To kvůli té dívce jsi souhlasil s Koreou, aniž by sis to rozmyslel? Myslím tu dívku, kterou jsi objal jako poslední a taky nejdéle."zeptal se a upřeně se zadíval na jeho profil. Petr sebou škubnul, ale nic neřekl. "Proč si jí nikdy neřekl, že ji miluješ?"uhodil na něho. "Má přítele, a kdybych jí to řekl, všechno by se pokazilo."zašeptal a sklonil hlavu ještě níž. Nechtěl aby viděl slzičky, které se mu draly do očí. "Jsi pako."prohlásil Tomáš a nechal to raději být.

Tomáš ho zavedl k němu do bytu a potom se šel hned seznámit s kluky. Dostal na starost skupinu U-Kiss. S kluky si hned sednul a časem si získat jejich důvěru i respekt.

Po třech letech, kdy jim Petr manažeroval, měli kluci vystoupit v Německu. Hned jak se to dozvěděl, chtěl napsat přátelům, že by je velmi rád viděl. Potom si to ale rozmyslel, smutně si povzdech a naťas zase zavřel. Vzpomněl si totiž na Katarínu, a jak se s ní před třemi lety loučil. Uvědomil si, že další takové loučení, by už nezvládl.

O chvilku později do dveří vrazili kluci a pomocí jejich vtípků mu vykouzlili úsměv na tváři.

V den odletu do Německa byl Petr ještě víc nervozní než kluci z U-Kiss. Jakmile přistáli, Petr zajistil klukům ubytování a sám se svalil na prázdnou postel. Zavřel na chvilku oči, ale když ho začala přemáhat únava, raději vyskočil na nohy a začal probírat všechny papíry, co měl nachystané na stolku.

Večer se všichni sešli na večeři. Pár minut potom, co se usadili za stůl, se v jídelně objevila Katarína a spol. Usadili se úplně do zadu a začali večeřet. Jídelnou se rozléhal jejich smích a dobrá nálada.

Petr ji jich všimnul hned a zarazil se v půli pohybu. Pohledem doprovázel Katarínu i celou skupinku až ke stolu a mračil se. Najednou se mu všechno vrátilo, hruď ho nepříjemně bolela a on si nevědomky na tom místě zmáčknul pevně tričko, až mu zbělaly klouby. Vyskočil na nohy a rychlým krokem odešel. Kluci na něho jen nechápavě hleděli, jak mizí za dveřmi. Vkročil do pokoje, kde se okamžitě svalil na postel a rozvzlykal se. Nos zabořený hluboko v polštáři.

Tomáš si jich taky všimnul, pozoroval Katarínu smutnou bezvýraznou tváří a přemýšlel.

Jakmile Katarína dojedla, zvedla se a odešla do svého pokoje. Cestou zavadila pohledem o Tomáše a zarazila se v půli pohybu. Tomáš se k ní vydal pomalým krokem s pohledem zabodnutým v těch jejích. Katarína se na něho pořád překvapeně dívala, ale po čase se jí povedlo vzpamatovat a mírně se usmála. Všimnul si, že z nějakého důvodu jsou její oči smutné.

"Chci, abys věděla, že nemám rád, když je někdo v mém okolí smutný, zvlášť nejlepší přítel. Proto jdu za tebou."chvilku se odmlčel a potom pokračoval: "Petr odjel jen kvůli tobě."plivnul jí do obličeje a čekal na nějakou reakci. Katarína na něho ale jen vyvalila oči, nic ale neřekla. "Ty jsi to nevěděla? Řekl mi, že už nevydrží vidět tě v náruči někoho jiného. Miluje tě dlouhých 6 let. Ale vždy mu záleželo jen na tobě a tvém štěstí a proto se sám trápil. Jen jsem myslel, že bys to měla vědět."s těmito slovy se rozloučil.

Katarína za ním upírala smutný a přitom překvapený pohled. Po jeho slovech, jí začalo docházet spousta souvislostí. Byl jí totiž pořád nablízku. Byl u ní vždy první, když se potřebovala vyplakat, vybít nebo si jen povídat. "Já jsem idiot."řekla si v duchu a pevně zavřela oči. Otočila se směrem ke schodům a pokračovala pomalým krokem do svého pokoje. Práskla sebou do postele a přitáhla si kolena až k bradě. Zavřela oči a přestala vnímat okolní svět.

Druhý den se Katarína vzbudila s velkou bolestí za krkem. Promnula si ho dlaní, zamračila se a přitom se posadila na posteli. Po chvilce se vzpamatovala, zcivilizovala a vyrazila na snídani.

Bylo celkem brzo, takže v jídelně ještě nikdo nebyl, kromě jednoho člověka, Petra. Katarína se zastavila uprostřed dveří a rozmýšlela se, jestli má vkročit nebo odejít. Zalétla očima k švédskému stolu a zase zpátky na Petra. Takhle přelétala očima ještě chvilku, když se nakonec rozhodla sednout k jednomu stolu a začala snídat.

Petr si ji všimnul hned, ale nijak nedal najevo, že se ji chystá oslovit. Tomáš mu totiž prozradil, že jí všechno řekl. Teď ale neměl vůbec odvahu jít za ní a pozdravit ji.

Oba dva tedy seděli, každý na druhé straně jídelny a v hrobovém tichu snídali. Nakonec to ale Katarína nevydržela a přisedla si k němu ke stolu. Petr sklopil hlavu a hypnotizoval ubrus. "Ahoj."začala šeptem Katarína. Petr nereagoval. "Ráda tě zase vidím."promluvila do ticha jídelny znovu, ale žádné reakce se nedočkala. "Tomáš mi všechno řekl. Proč jsi odjel a tak. Proto jsi mi byl pořád na blízku?"zeptala se. Petr ale pořád zarytě mlčel. "Měl bys vědět, že s Kryštofem, už dávno nejsem. Podváděl mě s Katkou."řekla.

Naklonila hlavu na stranu a čekala, že ještě něco řekne, ale když se k ničemu neměl, postavila se na nohy a udělal pár kroků směrem z jídelny. Zastavila se, ale a znovu se na něho otočila. Rychlým krokem k němu přiběhla, vzala ho za bradu a tím ho donutila podívat se jí do očí. Měl v nich slzy. Katarína se mu chvilku dívala do očí, ale potom se dotkla svými rty těch jeho. Když se oddálila, chvilku se mu dívala do očí. Petr na ni hleděl s překvapením a šokem.

Katarína si to ale vysvětlila po svém, smutně se na něho usmála a se slzičkami v očích utíkala přes jídelnu. Petr se ale rychle vzpamatoval, prudce se zvednul ze židle a rozeběhnul se k ní. Chytil ji za ruku a otočil si ji k sobě. Jednou rukou zaplul do jejich vlasů a druhou si ji přitáhnul za pas k sobě. Podíval se jí hluboce do očí a v dalším momentě už ji něžně líbal.

Katarína se v jeho objetí uvolnila a ruce zkřížila za jeho krkem. Po dlouhé době se zase usmála.

Ve dveřích stáli překvapení všichni kluci z U-kiss a až za nimi se usmíval od ucha k uchu Tomáš. "No konečně."zašeptal si pro sebe.

Od té doby byli spolu. Petr Tomášovi poděkoval za to, co pro ně udělal a od té doby jeho tvář zdobil jen úsměv.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 12. září 2015 v 21:53 | Reagovat

Jůůů...to bylo moc hezké :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama