Letní čas 3/3

14. dubna 2015 v 7:00 |  Oneshot

Procházela jsem složky z povídkami a narazila jsem sérii Letní čas. Zjistila jsem, že jsem vám nezveřejnila poslední díl, tak to chci napravit. Pěknou zábavu a komentáře by mně moc potěšily.




Jako první se zbudil Kiseop. Pozoroval spícího klučinu v jeho náruči a mračil se. Cestičky na jeho tvářích mu připomínaly událost z předešlého dne. Chtěl vidět zase ten jeho typický krásný úsměv a jiskřičky v očích.

Kevin se zavrtěl, jakmile ucítil dotyk v jeho vlasech, ale oči neotevřel. Víc se opřel do jeho ruky a přitiskl se k němu ještě blíž. Kiseop se jenom usmál a dál ho výskal ve vlasech.

"Měli bychom vstávat."zašeptal mu do ucha a pohladil ho po líčku. "Ještě pět minut."zamumlal Kevin a zavrtal se hlouběji pod deku. Kiseop se ale jen tak nedal a stáhnul z něho deku.

Kevin se okamžitě, jak ucítil kolem sebe chlad, stulil do klubíčka a nespokojeně zamručel. Pomalu otevřel jedno oko, ale hned ho zase zavřel, protože ho do oka bodlo prudké světlo.

Na druhý pokus se mu to už povedlo a podíval se po svém kamarádovi. "Nechce se mi na snídani, bude tam."zašeptal Kevin a zase se odvrátil. Kiseop v ten moment zvážněl a upřel na něho svůj pohled. Potom si k němu přilehl blíž, položil hlavu vedle jeho hlavy a paží ho objal kolem pasu. "Nemusíš se ničeho bát, budu pořád u tebe. A kdyby si přece jenom něco zkusil, dostane ode mě přes držku. To ti slibuju."zašeptal mu do ucha odhodlaně.

Po jeho slovech se Kevin konečně pohnul a otočil hlavu směrem k Kiseopovi. Podíval se na něho a usmál se."Vážně bys to pro mě udělal?"zeptal se v očích malé jiskřičky. Jen kývl a přitáhl si ho k sobě mnohem blíž.

Po chvilce strávené v objetí se Kiseop opatrně odtáhl. Kevin se nespokojeně zavrtěl a vydal ze sebe zvuk připomínající velblouda. S velkou nevolí se nechal vytáhnout z postele a společně se vydali na snídani.

Čím byli blíž schodů a kuchyně, začínal být Kevin nervoznější. Kiseop to vycítil a tak mu povzbudivě stiskl ruku a přes rameno se na něho usmál.

Když dorazili do kuchyně, všechny přítomné pozdravili a usedli vedle sebe. Eli je celou dobu nespouštěl z očí a taky si všiml spojených prstů.

"Ty se neposadíš k Elimu, Kevine? Po tak dlouhé době tě přijede navštívit a ty ho ignoruješ."prohlásí zklamaně jeho máma a hlavou kývne k Elimu.

Kevin se vyděšeně podívá po Kiseopovi s velkou prosbou v očích. Potom se ale podívá po mámě a řekne: "Včera jsme měli menší výměnu názorů a jsem na něho pořád naštvaný."máma na jeho slova jen kývla a nechala to být. Kevin si jen potichu oddechl a podíval se vítězně po Kiseopovi. Jenom se na něho usmál a dál se věnoval snídani.

Snídaně probíhala v tichosti. Nikdo nepromluvil a každý si přemýšlel o tom svém. To ale nemělo dlouhého trvání. Eli se z ničeho nic postavil a odkráčel ke Kevinovi do pokoje. Všichni se na něho zmateně dívali a zakroutily hlavou.

Kiseop se po očku podíval po Kevinovi, zdálo se ale, že si Eliho nepřítomnost ani nevšiml a dál žvýkal rohlík.

"Kevine měl bys jít za ním."řekla do ticha jeho máma. Podíval se na ni a nahodil kyselý ksicht. "Vážně musím?"řekl hlasem jasně značící nevoli. Máma jen kývla hlavou a Kevin se ač nerad zvednul ze židle. Kiseop k němu vyslal povzbuzující pohled a usmál se. Naznačil rty větu "Budu blízko." A otočil se zpátky ke své snídani. Kevinovi tedy nezbývalo než vyrazit nahoru.

Došel až ke dveřím svého pokoje a tiše je otevřel. Eli ležel na posteli a díval se upřeně do stropu. Kevin vešel do pokoje, zastavil se asi uprostřed, ale dveře nechal otevřené.

Eli na něho otočil hlavu a propíchl ho smutným pohledem. "Myslel jsem, že na mě počkáš?"zašeptal do hrobového ticha. "Miluji tě, Kevine, na tom se nic nezměnilo."dodal a otočil hlavu zpátky. Kevin nevěděl co říct, tak raději mlčel.

Po nesnesitelném hrobovém tichu, které bylo v pokoji, se znovu ozval Eli: "Proč nic neříkáš, to mě už nemiluješ?"po další menší pomlce pokračoval: "Aha, takže asi ne, že? Potkal jsi toho Kiseopa a na mě sis ani nevzpomněl, co?"To už začínal křičet a v očích se mu objevily slzy.

Kevin stál uprostřed pokoje a měl sklopenou hlavu. "Kevine dám ti jednu otázku a chci abys na ni odpověděl tak jak to opravdu cítíš. Miluješ mě?"řekl, sedl si a čekal na odpověď.

Kevin se mu podíval do očí, ale po pár vteřinách hlavu zase sklopil. Křečovitě zavřel oči, hluboce se nadechl a zase vydechl a zakýval hlavou v záporném gestu.

Eli na posteli posmutněl a rychle zamrkal, jak ho pálily slzy. "Rozumím."odpověděl a postavil se na nohy. "Děkuju ti za všechno, co jsem s tebou mohl prožít."řekl smutně, vzal si svoje věci a odešel.

Kiseop ho potkal na schodech, když šel nahoru. Eli ho prudce drcnul do ramene, že odletěl na nejbližší zeď a ani se neotočil. Jen nad ním zavrtěl hlavou a raději se rozeběhl.

Našel ho ve svém pokoji se smutným obličejem. "Co se stalo, nestalo se ti nic?"okamžitě na něho vychrlil otázky. Kevin se mu vrhnul bez jediného slova do náruče a pevně se k němu přitisknul. Kiseop ho objal zpátky a zabořil hlavu do ohbí krku.

Takhle stáli dlouho, než se Kiseop odtáhnul a podíval se na něho. Zajel mu prsty do vlasů a pokračoval dál po líci až k bradě. Pomalu mu zvednul hlavu, aby mu viděl do očí a mírně se usmál. "Rozešli jsme se."zašeptal Kevin.

Kiseop ho místo odpovědi pevně objal a široce se usmál. "Ty mě ale neopustíš, viď?"zašeptal Kevin do jeho ramene. "Ne já tě neopustím, slibuju."řekl pevně Kiseop a přitáhnul si ho k sobě těsněji.

Ten den se dali dohromady jako pár a užili si spoustu legrace. Kiseop se pár dní na to od rodičů dozvěděl, že se dostal na svou vysněnou školu. Teď už mu ke štěstí nechybělo vůbec nic. Cítí se jak nejšťastnější člověk na světě.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 14. dubna 2015 v 20:15 | Reagovat

Jsem moc ráda, že to dopadlo šťastně. Teda v případě Kevina a Kiseopa. Ale Eliho mě bylo tak nějak líto.
Bohužel s tím nic nenadělám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama