Změna k lepšímu 11. kapitola

14. června 2014 v 14:57 |  Změna k lepšímu pov

Jak jsem se tak dívala, kdy jsem zveřejnila poslední díl, tak je to velmi dávno. Rozhodla jsem se tedy všechno napravit a hodit sem další díl. Doufám jen, že si budete pamatovat o čem to vlastně bylo a nezanevřete na mně :)



Near ji hledal snad úplně všude. Běhal z místnosti do místnosti, dokonce byl i v kuchyni, ale ona nikde. Našel ji až v odlehlých učebnách. Seděla schoulená do klubíčka a tiše plakala. Near ji okamžitě pevně objal. Naomi se nechala, potřebovala teď něčí náruč. Po chvíli vytáhl z kapsy mobil a naťukal esemesku Mattovi. Ten tady byl do 5 minut. "Obejmi prosím Naomi a zkus jí uklidnit, ano? Já si musím něco vyřídit". Matt si tedy sedl k Naomi a pevně objal. Nechal její hlavu sklouznout na jeho rameno a slzy dopadat na tričko. Pevně se k němu natiskla a rozvzlykala se. Matt ji celou dobu hladil po zádech a říkal konejšivá slůvka do ucha. Po pár minutách tvrdě usnula. Ten si toho všiml až po chvíli. Opatrně ji zvedl do náruče a zamířil na druhou stranu budovy, k pokojům.

Položil ji na svoji postel a opatrně zakryl dekou. Chvíli se na ni díval, jak spí a bojoval s myšlenkou, že ji políbí. Nakonec podlehl a začal se k ní přibližovat. Byl od ní jen pár milimetrů, když ho odvaha opustila. Smutně si vzdychl a odkráčel z pokoje.

Near mezitím doběhl do společenské místnosti a vytáhl telefon. Našel číslo, zmáčkl zelený telefonek a přiložil k uchu. Po pár zazvonění se ozval L hlas. Vydal ze sebe neurčitý zvuk a čekal, až Near začne. "Ahoj L, nechci, abys Naomi jakkoli vyhledával. Teď je na tom možná ještě hůř, než předtím. Bude nejlepší, když zapomeneš naši adresu a nebudeš se pohybovat kolem našeho bytu. Teprve před nedávnem se začala znovu upřímně smát a jen co přijdeš, je všechno při starém"začal svůj proslov. "Neare prosím, to neříkej. Bolí to. Vím, Naomi jsem ublížil, ale chci to napravit. Nedokážu bez ní žít"řekl plačtivým hlasem. "Na to jsi měl myslet dřív", uzavřel to Near a zavěsil. Dal telefon zpátky do kapsy a vyletěl z místnosti za Naomi a Mattem. Netušil, že Matt celý rozhovor slyšel, byl totiž schovaný za dveřmi. Dostihl ho až u jídelny. "Neare počkej", zavolal na něho. " Co tady děláš, máš být přece s Naomi?". "Naomi mi usnula v náručí, tak jsem ji odnesl do našeho pokoje. Near se jen usmál. "Díky Matte"řekl vděčně. "Nemáš vůbec zač". V hrobovém tichu dorazili zpátky na hřiště. Tam se rozdělili, Matt šel zpátky ke stánku s pitím a Near ještě poctil svou přítomností zbylé stánky, u kterých se ještě nestačil zastavit.

Kolem 6 hodiny se hosté začínali rozcházet. Děti pomalu skládali stánky a vesele si sdělovali své zážitky. Matt byl od té doby, co se s Nearem vrátili, ve špatné náladě. Musel pořád přemýšlet nad tím, co říkal Near do telefonu L ve společenské místnosti. Byl s toho zmatený. Vypadalo to, že jsou spolu šťastní. Muselo se mezi nimi něco stát, zeptám se Neara, možná mi to řekne. Usmyslel si a začal s úklidem stánku. Když všechny stánky byli uklizené, děti se nahrnuli dovnitř a s vidinou jídla, zamířili rovnou do jídelny. Tam už pro ně byl nachystaný velký stůl s těmi největšími dobrotami. Matt se rozhodl se Neara zeptat po večeři, když budou všichni ve společenské místnosti. Dojedl večeři a zamířil ven z toho neutichajícího hluku v jídelně. Cestou se ještě zamračil na dvě osmileté dívky, které se přetahovali o kus dortu. Vzal jim talířek a rozpůlil ho na dva stejné díly. Dostal od dívek pusu na tvář a se šťastnými úsměvy běželi ke stolu. Matt se na ně jen pobaveně usmál. Jakmile dorazil do společenské místnosti, sedl si do jeho oblíbeného křesla a přestal vnímat svět kolem sebe. V místnosti už byli menší děti a hráli si s kostkami.

Near zamířil přímo z večeře k Naomi. V ruce držel obložený talířek a snažil se nezakopnout, nebo nevrazit do dětí na chodbě. Ve zdraví došel až ke dveřím a potichu otevřel. Naomi se právě probouzela. Otočila se po zvuku, a když uviděla Neara, mírně, ale smutně se usmála. "Nesu ti večeři, málem ti ale nic nezůstalo, slétli se na to jak supi" řekl pobaveně Near a podával talíř Naomi. "Jak se cítíš?"zeptal se starostlivě. "S plným žaludkem, bude mnohem líp"řekla jsem a pustila se do jídla. Near se na mě celou dobu zkoumavě díval. Dojedla jsem a pořádně protáhla. "Kolik je vůbec hodin?"prolomila jsem to ticho, co panovalo. " Kolem půl sedmé"odpověděl Near. Jen jsem pokývala hlavou. "Co kdybychom šli ještě na chvilku do společenské místnosti, a kolem osmé hodiny pojedeme domů, ano?" Near výskl a už byl u dveří.

Zvedla jsem se tedy taky a šla za ním. Byly tam snad všechny děti z domova. Někteří si četli v křesílkách, jiné zase stavěli věže s kostek. Každý si našel svoji zábavu. Jen Matt seděl nějak sklesle u okna a díval se do dálky. Přikročila jsem k němu a dala ruku na rameno. Škubl sebou a podíval se na mně. Jeho pohled byl smutný. "Matte, stalo se něco?" jen zakýval hlavou v záporném gestu. "Doufám, že nečekáš, že ti to uvěřím?" Matt na to nic neřekl, ale jeho úsměv mluvil za vše. Po chvíli začal mluvit: "Jen jsem přemýšlel. O tom co se stalo odpoledne. Najednou jsi měla v očích bolest a velký smutek. Tvůj úsměv zmizel a nahradila ho bolestná grimasa. Chtěl jsem se tě tedy zeptat, co se stalo. Nechci, aby se to opakovalo, chci vidět na tvé tváři pořád úsměv"řekl rychle a čekal na moji odpověď. Celou dobu co mluvil, jsem se dívala z okna a měla neurčitý výraz.

Bolelo mně na to myslet, ale myslím, že by měl vědět, o co jde a proč Near L ke mně nepustil. Když domluvil, rozhostilo se ticho. Až po pár minutách jsem našla dost síly, abych mu to řekla. "Dobře Matte, já ti to řeknu". Začala jsem tedy hned od začátku. Řekla jsem mu, jak jsem od něho odešla, a o lavičce a nemocnici. Při povídání mně začali samovolně stékat slzy. Matt se na mě překvapeně díval s otevřenou pusou, když jsem skončila, musela jsem si sednout na opěradlo křesla, kde seděl. Sklopila jsem hlavu a rychle zamrkala, abych zahnala zbytek slz. Matt mně hladil po vlasech a po chvíli jsem cítila jeho silné paže kolem mého pasu. Stáhl si mně do náruče a pevně objal. "Nedovolím, aby se to opakovalo, nebo aby ti znovu ublížil" šeptal mi do ucha a hladil mně rukou po zádech. Pevně jsem se k němu přimkla a položila si hlavu na jeho rameno. Obličej jsem měla zakrytý jeho vlasy.

Near nás celou dobu pozoroval ze svého místa. Měl úsměv na tváři a nezmizel mu po zbytek večera. Kolem osmé jsme se rozloučili s dětmi i Rogerem a odjeli domů. Near si ještě musel udělat jednu úlohu do školy. Dorazili jsme domů, Near si to rovnou zamířil do svého pokoje, aby si udělal věci do školy. Já si napustila vanu, dala do ní trochu pěny a naložila jsem se do ní. Po chvíli jsem cítila, jak všechno napětí s celého dne jde pryč. Zůstával jen mírný úsměv. Když začala být voda studená, vylezla jsem. Vzala na sebe župan a zamířila do ložnice. Near už seděl na sedačce a sledoval nějaký film. Oblékla jsem se do pyžama a zahnala Neara do koupelny. Potom si přisedl ke mně na sedačku pod deku a kolem jedenácté hodiny jsme šli spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama