Zakázaná láska 8. kapitola

6. června 2014 v 22:09 |  Zakázaná láska

Tak se vám zase hlásím z dalším dílem. Doufám, že se čekání vyplatilo a dílek se vám bude líbit. Zase se o trochu posune a počítám, že ještě tak tři, nebo čtyři díly a bude konec. No nic já letím, tak se mějte krásně. A potěšil by mně jakýkoliv komentář:)




Leeteuk přišel až do bytu a rovnou se svalil na gauč. Přemýšlel o všem, co se dneska stalo, a vzpomínal na všechno, co o chození viděl, když se díval dolů. Byl celkem nervozní a zároveň doufal, že nikdo nepozná, že to není Elis.

Druhý den ráno se Leeteuk nasnídal a šel se projít do parku. Stoupl si k zábradlí a zahleděl se do dálky. Najednou ucítil dvě silné paže kolem pasu a chvilku na to se na něho přilepilo i Jong Hunovo (vůdce party, kdyby někdo nepochopil) tělo. Leeteuk sebou trochu škubl, ale pořád hleděl do dálky. "Přeju dobré ráno"řekl Jong Hun a dal mi pusu tam, co zrovna dosáhl. Leeteuk pořád nereagoval. Jong Hun se mírně zamračil a přimkl se ke mně mnohem pevněji. Položil si hlavu na mé rameno a zavřel oči. Cítil jsem jeho dech na svém krku a snažil se ho nevnímat.

Je hodně zvláštní, že mně dokázal k sobě připoutat. Hong Kiho mi nedělalo problém od Elis odstřihnout a jak jsem slyšel, odstěhoval se do Ameriky. Tak proč mi nejde odstrčit tohoto kluka. Nelíbí se mi, že si k ní pěstuje vztah a taky si všiml, že je čím dál hlubší. Vyhledává mně a cítím na sobě jeho pohled kamkoli se hnu.

"Elis, posloucháš mně? Povídám ti tady, jak jsi mi změnila život a že se stávám mnohem lepší"řekl rozhořčeně Jong Hun. Když Leeteuk nereagoval, otočil si ho k sobě a za bradu nadzvedl hlavu, aby se mu podíval do očí. "Stalo se něco? Jsi v pořádku?"řekl se strachem v hlase. Jen pokýval hlavou a mírně se usmál. Moc mu to nevěřil, proto se mírně zamračil a očima pendloval po jeho obličeji. Potom se zohnul a něžně se dotkl mých rtů. Když se od něho odlepil, podíval se do Leeteukovi tváře. Měl pevně sevřené oční víčka a nehnutě stál na místě.

"Miluju tě Elis"vypadlo najednou z Jong Huna. Leeteuk prudce otevřel oči a pusu, když se alespoň trochu vzpamatoval, lehce a přitom nejistě se usmál. To ale neušlo Jong Hunovi. Zkoumavě si ho prohlížel a na čele se mu vytvořila malá vráska. Všiml si toho škubnutí a po pravdě řečeno nevěděl, co si má myslet. Byly spolu už tří měsíce a z jeho strany je to obrovský krok kupředu. Netušil ale, jestli to takhle cítí i Elis.

Celý den byl Leeteuk nesvůj z toho co mu řekl Jong Hun. Nevěděl, jak má teď na jeho blízkost reagovat, byl zmatený a nevěděl co dělat. "Musím něco podniknout nebo se zblázním"řekl si v duchu.

Druhý den ráno bylo stejné, jako předešlé. Stál jsem u zábradlí zabrán ve svých myšlenkách, když mně objal kolem pasu Jong Hun. Tentokrát ale Leeteuk reagoval na jeho doteky a po přání dobrého rána se mu zadíval do očí.

Jong Hun, ale začal mluvit jako první: "Přemýšlel jsem o tom, co se stalo včera. Miluju tě a chci ti to opakovat pořád dokola, dokud mi neuvěříš. Já vím, možná je to pro tebe moc brzo, jsme spolu teprve 3 měsíce, ale já to tak cítím Elis. Miluju tě, miluju tě a na důkaz toho, že to myslím vážně ti dávám své srdce v podobě tohoto řetízku. Dala mi ho máma, v den kdy zemřela, moc pro mě znamená"řekl a při tom si zdělával řetízek, co mu vysel na krku.

Jong Hun se právě chystal mi ho dát na krk, když ho Leeteuk zastavil, tím, že mu chytil ruce. "To nemůžu přijmout, Jong Hun. Nedokážu opětovat tvé city, protože moje srdce patří někomu jinému. Nemůžu ti dát to, co po mně žádáš"řekl Leeteuk skoro šeptem, ale tak aby to slyšel. Mezi nimi se rozhostilo hrobové ticho. Na Jong Hunovi bylo vidět, že se snaží strávit Leeteukovu řeč a těžko se mu odhadovalo, jak bude reagovat. Nakonec pevně zavřel oči a ruce mu klesly podél těla. Sklopil hlavu a snažil se zastavit tu záplavu slz, co se mu hrnula spod víček. "Je to moje vina, vím to. Dovolil jsem, abych se do tebe zamiloval, a přitom jsem moc dobře věděl, že tvoje srdce mi nikdy patřit nebude. Moje srdce ti ale, bude patřit už napořád. Dokázala jsi mě změnit a polepšit se. Když se teď podívám zpátky a vzpomenu si na všechno, co jsem dělal a kolika lidem jsem ublížil, je mi ze sebe špatně. Sám jsem vlastně ze začátku nechápal, proč se mnou vlastně chodíš, ale ty jsi jiná než ostatní holky"to už mu tekly slzy proudem. " Miluju tě víc než svůj život" řekl pevným hlasem. Jakmile dokončil svoji řeč, rozeběhl neznámo kam. Leeteuk se za ním celou dobu díval a cítil se hrozně. Poprvé poznal, co je to bolest a vůbec se mu ten pocit nelíbil.

Couravým krokem se rozešel zpátky domů a o všem co se stalo, přemýšlel. Jakmile dorazil, svalil se na sedačku a díval se na strop.

Jong Hun na tom byl o poznání hůře. Nedoběhl ani na konec parku, když se zhroutil do trávy a rozvzlykal se. Musel tam ležet hodně dlouho, protože začalo pršet a jemu se pomalu začalo lepit oblečení na kůži. Byl na konci svých sil a nevěděl co dělat.

Po chvilce se pomalu zvedl a rozešel se domů. Hustě pršelo a on se skloněnou hlavou coural po chodníku. Najednou ucítil prudkou bolest a on se skutálel na silnici. Srazilo ho auto, ale okamžitě ujelo a nechalo ho tam ležet. Jong Hun nevnímal své tělo a nedokázal se hnout. Pomalu se propadal do tmy a jeho poslední myšlenky patřili Elis.

Měl velké štěstí, že kolem šla jedna paní se psem a zavolala záchranku. Doktoři jí totiž hned řekli, že ho našla za minutu dvanáct.

V nemocnici ho vezli rovnou na sál. Operovali ho dvě hodiny, ale i přes to měli doktoři hlubokou vrásku na čele. Sami nevěřili, že přežije tuto noc. Mladá sestřička, která u něho měla zrovna noční službu, byla hodně překvapená, když si všimla, že se probral. Okamžitě zavolala doktora a vyptávali se na různé otázky. On si ale otázek nevšímal a řekl si o papír a tužku. Při psaní mu samovolně stékali slzy, jakmile dopsal, dal ho do obálky a podvědomě si sáhl na krk a nahmatal řetízek. Pevně zavřel oči a chvilku tak zůstal a vzpomínal na všechno, co mu řekla. Odepnul si řetízek a dal ho do obálky, zalepil ji a odevzdal sestřičce. "Pošlete to prosím"zachraptěl a otočil hlavu k oknu.

Podvědomě věděl, že se odpočítávají jeho poslední hodiny. Ležel tak další 2 hodiny, když začal chraptět a vykašlávat krev. Doktoři ho tedy raději uměle uspali, protože jim sám řekl, že má velké bolesti.

Leeteuk den potom dostal dopis od Jung Huna. Ještě předtím než ho rozdělal a začal číst, měl divný pocit.

V dopise stálo:

Milá Elis,

Děkuju za všechno, co jsem s tebou mohl zažít a že jsi mi ukázala jak být lepší. Vůbec jsem netušil, že takovou stránku osobnosti v sobě mám. Děkuju ti za všechny chvíle, které jsem s tebou mohl zažít. Miluju tě a nikdy na tebe nezapomenu, právě teď se mi odpočítávají poslední hodiny mého života a já myslím na tebe. Dala jsi mi šanci žít lepší život, než jsem žil a ukázala jsi mi, že život není jen o rvačkách. Za to ti moc děkuju.

Miluju tě


Tvůj

Jong Hun


Leeteuk to dočetl v očích slzy. Cítil neskutečnou bolest, která s toho dopisu šla, a začal mít výčitky svědomí. Ten den ležel na sedačce a díval se do stropu. O chvilku později se vedle něho objevil sám Pán. "Zdravím tě Leeteuku, myslím, že teď když cítíš tu bolest, pochopil jsi, proč jsem tě sem poslal. Tohle co cítíš, cítila i Elis, když jsi od ní odehnal Hong Kiho. Celé dny proplakala a přestala úplně komunikovat s okolním světem"řekl klidně s pohledem upřeným na Leeteuka. On mu pohled opětoval a se slzami v očích přikývl. Leeteukův pohled se stočil zpátky na strop. "Ještě dneska vás pošlu zpátky"řekl ještě Pán, než zmizel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Charming Charming | Web | 9. června 2014 v 12:11 | Reagovat

Juch :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama