Voldemortova dcera 3. kapitola

17. srpna 2013 v 17:09
Další díl povídky, Voldemortova dcera. Přeji příjemný počtení a ocenila bych nějaké ty komentáře, abych zjistila jestli to vůbec někdo čte.:)

Každý den jsme dostávali spoustu úkolů do školy a tak jsme neměli čas na lumpárny. Všichni si oddechli až v pátek, kdy končil týden dřiny. Bylo pěkné počasí a tak byli všichni venku a těšili se na zítřejší výlet do Prasinek. Já si sedla pod svůj oblíbený strom a chystala jsem se začíst do knížky, kterou jsem si půjčila v knihovně, když najednou ke mě přiběhla Ginny. Začala přede mnou poskakovat a vyprávět něco o nějakém Georgovi. Chvíli jsem na ni hleděla, ale potom jsem ji přerušila. Ginny promin, že tě přerušuju, ale kdo je Georg? a proč tady tak poskakuješ? a jaký obchod? Ginny na mě chvíli zůstala hledět, ale potom jí asi došlo, že jsem jí pořádně nerozuměla. Začala mě vyprávět o svém bratru, který se jmenuje Georg. Řekla mi, že má vlastní obchod. Potom zdenadání zesmutněla a zmlkla. Dívala se někam dodálky a vypadala, že nevnímá okolní svět.


Celé to sledoval s povzdálí Peter, kterého jsme si ani jedna nevšimli. Když Ginny odešla, přišel ke mě. Slyšel jsem váš rozhovor a asi teda půjdeš do prasinek s Ginny, že? Začal místo pozdravu. Škubla jsem sebou, když promluvil. Ano to půjdu, proč? Zeptala jsem se a čekala na odpověd. Já totiž, myslel jsem si, že půjdeme spolu. Aha, víš Ginny potřebuje s něčím pomoct, tak proto jdu s ní. Řekla jsem a dívala se na něho.Hmmm tak možná někdy příště. Jo možná. Ještě tam chvíli stál a potom odešel. Pozorovala jsem jeho vzdalující se záda a nevěděla co si mám myslet. Potom jsem nad tím zakroutila hlavou a znovu se začetla.
Pátek uběhl jako voda a přišla sobota. S Ginny jsme se rozhodli jít hned po obědě. Musela ještě napsat domů. Tak jsem si vzala knížku a začetla se. Najednou jsem na sobě ucítila pohled. Patřil mojí spolubydlící Elizabet. Chvíli se na mě dívala a potom si ke mě přisedla. Ahoj. Slyšela jsem, žes odmítla jít s Peterem do Prasinek. Nechápala jsem co tím sleduje. Jo. Jí se rozzářila tvář. Fakt jsi ho odmítla, to nebyli jen řeči? Ano opravdu jsem ho odmítla.Ta mě prudce objala a odběhla zpátky na křeslo, kde seděla. Chvíli jsem se na ni dívala jak na blázna. Zakroutila hlavou a znovu se začetla, o chvíli později přišla Ginny. Nepůjdem na oběd, mám strašný hlad. Tak jsme se zvedla a šli jsem. Cestou jsme rozebírali detaily cesty do Prasinek.
Georg seděl ve svém pokoji a znuděně listoval nějakou knihou, když přiletěla sova s dopisem. Vzal si dopis a když viděl, že je od Ginny trochu se pousmál.Rozdělal ho a začetl se.
V dopise stálo:
Ahoj Georgy,
Dneska máme výlet do Prasinek, tak jsem si
Říkala, že bys mohl za mnou přijít.
Dlouho jsem tě neviděla a stýská se mi.
A taky mě došly čokoládové žabky, protože
Mám strašně mlsnou kamarádku a ta mi je pořád jí.
Prosím přijd do cukrárny ve 2 hodiny.
Ginny.
Georg se pro sebe usmál a podíval se na hodiny. Bylo poledne. Molly ani ne za dvě minuty volala na obed, tak jsem se zvedl a šel dolů. Oběd byl jako vždy vynikající. Když dojedl pochválil mámě oběd a začal pomáhat s nádobím. Mami? Ano Georgy ? Dneska májí Bradavice výlet do Prasinek, a Ginny mě psala at se za ní stavím. Chvíli čekal na její reakci. A? No rád bych tam šel. To jsem ráda, že aspon Ginny tě dokáže dostat mezi lidi. Usmála se na něho a už nic neřekla. Když se přiblížila druhá hodina, Georg se přemístil do Prasinek a pomalu šel k cukrárně. Když míjel jejich obchod, na chvíli se zarazil a díval se na ty zatlučená okna a dveře. Na jednu stranu mu obchod chyběl, rád se bavil se zákazníky a vtipkoval s nimi. Ale o to víc si uvědomoval, že tu jeho dvojče není a že by ho to samotného asi sotva bavilo. Se zadumaným obličejem vkročil do cukrárny a sedl si k prázdnému stolu .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama