změna k lepšímu 4. kapitola

15. července 2013 v 19:24
Posílám Vám další díl povídky, doufám, že se bude líbit. Byla bych ráda za nějaké komentáře, abych věděla, jestli sem někdo chodí a jestli mám vůbec pokračovat. Pěkné počtení.
Věnuju ji mojí milované sestřičce, kterou mám moc ráda.

Hned jak jsem odešla, uhodil na L Light. Jak dlouho se znáte? Dlouho. Odpověděl a dál se věnoval poznámkám. Lightovi to bylo divné, choval se úplně jinak než normálně. Tobě se líbí, že mám pravdu. "Kdo komu se líbí"?, zavřeštěla Misa, která právě vstupovala do místnosti. Doufám, že ne ta holka, co tady byla. Je totiž strašná a urazila mě. L byl zabraný do práce, tak je neslyšel. L! zařval mu Light do ucha až nadskočil. Co je? Ta holka co tu byla, tobě se líbí, že? Ne nelíbí. Já ji miluju, řekl si vduchu. L se celou dobu tvářil neutrálně, tak se s jeho tváře nedalo nic vyčíst. Light se znovu opřel a díval se do blba. Takto pokračoval celý večer.
Jakmile jsem dorazila do dětského domova, rozešla jsem se dlouhou cestou směrem ke vchodu. Asi v polovině cesty jsem zpozorovala pohyb a zastavila se. Byl to Near a utíkal někam za dům. Chvíli jsem tam jen stála, ale potom jsem se rozešla za ním, zjistit co se stalo. Když jsem tam dorazila, seděl tam se sklopenou hlavou a tekly mu slzy. Chvíli jsem se na něho dívala. Něco si pro sebe říkal, ale neslyšela jsem ani slovo.
Matte ty idiote, jak jsi mohl. Zaplnily se mi oči slzami. Odešel jsem na dvůr, abych byl sám a sedl si dozadu, aby mě nikdo neviděl. Za chvíli, by pro mě měla přijet sestra a já jsem nechtěl, aby mě takhle viděla a dělala si starosti. Rychle jsem si osušil slzy a pořádně zamrkal.. Zaregistroval jsem poblíž mě pohyb a zpozorněl jsem. Rozhlédl jsem se a když jsem ji uviděl, vyskočil jsem a rozeběhl jsem se k ní. Pevně jsem ji objal. Ahoj Neare, jak ses celý den měl? "Jo dobře", řekl jsem smutně. Okamžitě poznala, že není něco v pořádku. Co se stalo, hmm? Někdo ti ublížil? Nebo ti někdo něco řekl? Jenom jsem zavrtěl hlavou. Objala mě a už nic neříkala, jenom mě držela pevně v náručí. Tak jsme zůstali ještě chvíli. Když se ode mě odtrhla, podívala se mi do očí. Já se vyhýbal jejímu pohledu jak to jen šlo, jenže mi to nevydrželo moc dlouho, protože mě vzala za bradu a tím mě donutila vzhlédnout. Znovu se mi zalily oči slzami. Zahrabal jsem se jí do náruče a rozvzlykal se. Ta mě jenom objala a na nic se neptala. Měli bysme jít domů, hmm jdu za Rogerem, že jsem tady. Chceš jít se mnou?. Místo odpovědi jen zavrtěl hlavou. "Tak dobře, počkej na mě tady, dojdu pro tebe". Odešla a já osaměl. Ani ne za deset minut byla zpátky. Vzala mě za ruku a vedla k autu, mezi námi bylo celou dobu ticho. Byl jsem jí za to vděčný, nechtělo se mi o tom mluvit. Věděl jsem, že mě celou dobu pozoruje a vypadala smutně. Podíval jsem se na ni a chvíli ji pozoroval. Vypadala bledší než obvykle a nad něčím přemýšlela. "Nechtěl jsem ti přidělávat starosti", řekl jsem nahlas a podíval se na ni omluvným pohledem. Ta se na mě jen usmála.Nedalo se s něho nic vyčíst, tak jsem se otočil a díval se s okna. "Mám víc starostí než si myslíš", řekla jsem si v duchu.
V noci mě probudila bolest břicha. Chvíli jsem se převalovala ze strany na stranu, potom jsem se zvedla a šla se napít. To jsem ale neměla dělat. Ta bolest byla nesnesytelná. Sesunula jsem se na zem a snažila se ji rozdýchat. Naštěstí se mě to povedlo a já mohla jít do postele. Tam jsem se stulila do klubíčka a usnula jsem nepokojným spánkem. Měla jsem noční můry a celou noc jsem pořádně nespala. Ráno jsem se probudila celá spocená. Vstala jsem dřív než Near a šla se osprchovat. Naštěstí byla sobota a Near spal douho. Když se konečně probudil, zaslechla jsem, jeho kroky jdoucí do koupelny. Usmála jsem se a vstala taky. Začala jsem dělat snídani. Musela jsem být bledší než obvykle, protože jeho úsměv se změnil na starostlivý obličej. Tys nemohla spát? Ne nemohla, měla jsem zlé sny víš? Aha. Tak jsi mohla dojít za mnou, aby ses nebála. Usmál se na mě a začal snídat. Pozorovala jsem ho jak jí a v hlavě si přehrávala co se v noci dělo. Že by to bylo zpátky? Nemohly mi puknout stehy, nebo není problém v tom, jak mě operovali žebra? Doktor říkal, že se můžou dostavit bolesti, ale je to už tak dlouho, od doby co mě to dělali. Tak co to zatraceně bylo? Můžu krvácet? Near se najednou přestal věnovat snídani a sledoval mě, jak si natírám druhou stranu chleba. Naomi? Neslyší. Hmm Naomi? Řekne trochu hlasitěji. Já sebou trhnu. Hmm. Natíráš si máslem druhou stranu chleba . Cože? No, máš natřené obě strany . Podívám se do ruky a fakt, právě jsem natírala druhou stranu chleba. "Něco tě trápí"? Zeptá se. Jen zavrtím hlavou. Viděla jsem na něm, že mi to nevěří, ale nic neřekl a dál se věnoval snídani. "Co chceš dneska dělat"? Nadhodila jsem. Ještě nevím. Kluci s domova jedou odpoledne do kina, tak jsem si říkal, že pojedu s nimi. Jestli jsi neměla nějaký plán, nebo ti to nevadí. Ne nevadí mi to. Dopoledne naplánujem cestu na zítřejší slíbený výlet. Souhlasíš? A odpoledne pojedeš s klukama. Jo, to je dobrý plán, usmál se na mě a dal mi pusu na tvář. A můžu tě tady nechat samoutnou? Nestane se ti nic? Ne neboj, jenom se potřebuju vyspat. Povzbudivě jsem se na něho usmála a dál se věnovala snídani. Near se na mě ale díval pořád starostlivě. Neměla jsem mu to za zlé. Vypadala jsem bledě, skoro až průsvitně. Když jsme dojedli, vytvořili jsme plán našeho výletu. Near byl nadšený s každého návrhu tak to šlo celkem rychle. Asi v jednu hodinu jsme poobědvali a já ho vypravila do kina. Chtěl tady zůstat a starat se o mě, ale já ho přemluvila. Je mi už dobře Neare. Půjdu se ještě trochu prospat a večer budu fit. Naposledy jsem se na něho usmála a on teda dost nerad šel. Když sem zabouchla dveře, zhroutila jsem se do postele a opravdu tvrdě usnula. Netrvalo to ale moc dlouho, dostavili se znovu ty bolesti a byli ještě horší než před tím. Pro jistotu jsem proskoumala všechny jizvy na břiše a všechny žebra, ale nic. Ani žádné modré fleky, příznak vnitřního krvácení. Tak proč mám zatraceně ty bolesti? Svíjela jsem se v křečích a bolestech, ještě pěknou chvíli. Když to konečně přestávalo, slyšela jsem vchodové dveře. Dělala jsem, že spím, protože jsem nechtěla, aby na to přišel. Ten naštěstí blíž nešel a jenom zavřel dveře.
Vrátil jsem se a ona naštěstí spala a nic jí nebylo. Zavřel jsem jí dveře, abych ji nerušil a začal si dělat večeři. Celou dobu, jsem o tom přemýšlel. Vím, že se něco děje, ale co? Proč je poslední dobou, tak unavená a bledá?. Já jsem celou dobu neusnula, řekla jsem si, že jakmile Near usne, zavolám L. Věděl o mém stavu úplně všechno. Z postele mě vyhnalo kručení v břiše. Opatrně jsem se zvedla a šla do kuchyně. Near ke mě okamžitě přišel. Jak ti je? Dobře , usmála jsem se na něho. Mám o tebe strach, celou dobu se mi díval do očí. Neare to nemusíš. Jsem v pořádku. Objala jsem ho a pevně k sobě přitiskla. Ten mě objal rukama kolem pasu a přitiskl se ke mě ještě blíž. Řekla bys mi, kdyby ti něco bylo, že? Neodpověděla jsem a jen ho k sobě tiskla, ale to jsem neměla dělat. Bolest se ozvala znovu a byla mnohem horší. Pustila jsem Neara a opřela se o kuchynskou linku, obličej skřivený bolestí. Co je ti Naomi? Naomi proboha, jsi v pořádku?Celou dobu mě pevně držel. Nechtěla jsem, aby mě takhle vyděl, jak mě tečou slzy, jak se nemůžu pořádně nadechnout. Najednou jsem se nemohla udržet na nohách a sklouzla jsem zase níž. Near mě pozoroval s děsem v očích. Jednou rukou jsem si tiskla ruku na jizvu co mám na břichu a druhou se snažila udžet na nohách. To mi ale dlouho nevydrželo, sklouzla jsem až na zem a tam se zhroutila Nearovi do náruče. Naposledy si pamatuju jak padám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama