změna k lepšímu 1. kapitola

6. června 2013 v 20:40
Zatracený Matt, co si o sobě vůbec myslí, že mě může jenom tak obelstit. No musím přiznat, že se mu to málem povedlo. Poslední dobou mě přepadají divné myšlenky. Nemůžu se pořádně soustředit na svoje hlavolami. Ve škole mě několikrát spadlo moje dílo a už i Roger si všiml, že není něco v pořádku. Zatraceně už zase, no tak nemysli na takové blbosti, zaměstnávej svou geniální mysl něčim užitečnějším.
S těchto myšlenek mě vytrhne Mello. Neare ? Chce s tebou mluvit Roger. Skoumavě se na něho podívám. Jenže ten už si lehá na svou postel za Matta, který je opřený o rám a hraje ty svoje videohry. Chvíli se bavím pohledem na něho, jak to prožívá. Najednou ucítím na sobě pohled, je to Mello. Možná jsem se díval až moc dlouho. Trochu se začervenám a radši jdu z pokoje.



Když jsem otevřel dveře kanceláře, Roger mě přivítal úsměvem a naznačil at si sednu. Tak jsem si sedl na zem a začal skládat hlavolam, který jsem si donesl sebou. Ahoj Nate. Pozdravila mě ta osoba sedící v křesle. Škubl jsem sebou. Takhle mi nikdo neřekl od doby co jsem tady. Podíval jsem se před sebe, ta osoba si sedala naproti mně na zem a sledovala mě s úšklebkem na tváři. Ten škleb, kde jsem ho jen viděl? Mozek mi šrotoval na plné obrátky. Dívala se mi do očí a čekala. Nechávala to všechno na mě. Pomalu jsem si začal vzpomínat.
Před tím než jsem se dostal sem, bydlel jsem se svojí starší sestrou a rodiči v rodiném domě. Žili jsme tam teprve krátce. Pořád jsme se museli stěhovat z místa na místo. Naši rodiče byli pořád v práci a mě vyzvedávala ze školy sestra. Máma na mě neměla vůbec čas. Radši se věnovala práci než mě. Jednou v noci přiletěl táta domů, už bylo po půlnoci. Všechny zburcoval a my ještě ze zalepenýma očima na něho hleděli jak na blázna. Došel jsem až za ségrou, která stála v pižamu ve dveřích svého pokoje a chytl jsem ji pevně za ruku. Ona se na mě usmála. Táta na mámu křičel v ložnici, že někdo je na cestě a musíme okamžitě pryč. Chtějí nás zabít. Tohle omílal pořád dokola. Slyšeli jsme jak máma narychlo začala balit a nám doporučila to stejné. My jsme se na sebe jen podívali. Sestra pokrčila rameny a zašla do svého pokoje. Já ji napodobil. Byli jsme na tátovi vílevy zvyklí. Najednou jsme uslyšeli hluk venku před domem. Chvíli na to už byli vevnitř. Já se ještě dostal do sestřina pokoje a vletěl jsem jí do náruče. Pamatuji se, že jsem se tenkrát strašně bál. Sestra ještě zabarikádovala dveře, aby se nedostali dovnitř. Schoval jsem se v její náruči a ona mě k sobě pevně tiskla. Hladila mě po vlasech a šeptala moji oblíbenou pohádku. Věděl jsem, že u ní jsem v bezpečí. Rána do dveří mě opět probudila do reality a potom další a další. Dveře se otevřeli a před námi stáli chlapi v černém. Sestra mě odsunula za sebe a začala s nimi bojovat. Nedalo jim moc velkou práci ji přemoct a silně ji žduchli na zed. Dopadla na tvrdou zem a zůstala nehnutě ležet u jejich úst se objevil pramínek krve. Oči se mě zalili slzami a než jsem se stačil rozmáchnout a pomstít ji, dostal jsem uspávadlo a za pár sekund jsem ležel na zemi vedle ní. Probudil jsem se v nějakém pokoji. O ní jsem neměl žádné zprávy a bál jsem se mnohem víc o ni než o sebe. Skoušel jsem se ptát ale nic jsem nezjistil. Prožil jsem si peklo a až potom mě našla policie. Dali mě sem, ne že by mi tady nebylo dobře, ale celou dobu mě chyběla jedna osoba, osoba která ted sedí naproti mně a o které jsem neměl tolik let zprávy.
Zatřásl jsem hlavou. Sestra se na mě pobaveně usmála a já se na ni podíval se slzami v očích. zpomněl si, řekl Roger spíš pro sebe než pro ni. Rozevřela náruč a já do ní skočil. Jen jsem to trochu přehnal a ona měla co dělat aby se nepřevrhla na záda. Přitiskl jsem se k ní a neměl v úmyslu ji ještě někdy pustit. Hladila mě po vlasech jak to dělala vždycky a já se jí nemohl nabažit. Pane Rogere, myslíte že mu to můžu říct? Říct co? Zeptal jsem se. Nechceš zase odejít, že ne? Já tě totiž nepustím a opět jsem se k ní přitiskl, aby jsem dal najevo, že to myslím vážně. Cítil jsem, že se směje. Ne Nate, chtěla jsem ti říct, že jestli budeš chtít, můžeš jít se mnou domů. Roger s tím souhlasí a že bydlím blízko tohohle domova, navrhl mi, že můžeš chodit do školy sem. Zakončila svůj proslov a já se začal usmívat. Vyhrabal jsem se s její náruče a podíval jsem se jí do očí. Vážně můžu jít s tebou? Ano Nate. Ještě jsem se podíval na Rogera, který jenom kývl. Viděl jsem, že má v očích slzy. Pomalu jsem opustil Sestřinu náruč a přesunul jsem se k němu a objal jsem ho. Vážně mi dovolíte chodit sem do školy? Vždyt je to škola jen pro děti v domově? Jo já vím, ale dokážeš si představit, že bys chodil do normální školy? Jenom zakroutil hlavou. Sestra se zatím zvedla ze země a sedla si do křesla naproti Rogera. Já se jí usadil na klíně a poslouchal jsem jak se domlouvají. Celou dobu jsem měl úsměv na tváři. Všiml si toho Roger. Neare? Ty se usmíváš? Ségra se nechápavě podívala nejdřív na mě a potom na Rogera. Roger jí to začal vysvětlovat a já se jenom bavil jejími reakcemi. Nemohl jsem se na ni vynadívat, byla stejně krásná jako máma, mohla mít ta 19 - 20 let. Měla krásné lesklé bílé vlasy, trochu kudrnaté tak asi jak já. Po mámě měla zelené oči a štíhlou postavu. Všimla si mého pohledu a usmála se na mě. Já ji úsměv oplatil a opřel jsem se o ni. Pochvíli jsem přestal poslouchat, protože jsem usnul.
Probudil jsem se asi za 4 hodiny. Byl jsem sám v pokoji, kluci nikde. Chvíli jsem jenom tak ležel, jenže potom jsem si vzpomněl, co se stalo. Vyletěl jsem z pokoje a rovnou do kanceláře. Tam nikdo nebyl, tak jsem začal hledat po domě. Pomalu ve mně začal hlodat červíček pochybností. Doufám že neodjela beze mně. Vyběhl jsem ven a rozhlédl jsem se po dvoře. Uviděl jsem ji v obložení Mella a Matta o něčem se spolu zaujatě bavily. Rozběhl jsem se k nim a skočil jsem ji do náruče. Všichni sebou pořádně trhli a já se bavil nad jejich reakcemi. Začal jsem se jim smát a vydrželo mi to docela dlouho. Kluci na mě hleděli jak na blázna, nebo spíš nevěřily svým očím. Takhle mě neznají. Roger mezitím vyřídil všechny papíry a já se mohl jít balit. Rozeběhl jsem se spátky a asi v polovině cesty jsem se zastavil a vrátil jsem se spátky k nim. Dal jsem ségře pusu na tvář a utíkal k domovu. Ještě jsem zaregistroval úsměv na její tváři.
Sestra mě vzala za ruku a vedla domů. Přišlo se semnou rozloučit spoustu dětí, ale spíš jsem měl dojem, že si chcou prohlídnout sestru. Když jsem si konečně se všemi podal ruku, přišel ke mě Roger. Objal mě tak pevně, že jsem málem nemohl dýchat. Měj se pěkně Neare a kdyby si cokoli potřeboval tak mi zavolej, ano? Řekl a mě se nahrnuli do očí slzy. Ano. Řekl jsem a zovu ho objal. Potom jsem chytl sestru za ruku a pomalu jsme odcházeli k bráně. Naposledy jsem se na všechny otočil zamával jsem jim a vykročil vstříc novému životu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama