Voldemortova dcera 1. část

22. června 2013 v 17:22
Tady vám posílám můj první dílek nové povídky. Doufám, že se vám bude líbit. A že se budete bavit.
hezké počtení
PS: uvítala bych nějaké komentáře, jestli mám psát dál nebo ne :) a váš názor na tuto povídku.
Byla plodem románku na jednu noc. Kdy si Voldemort vzal co chtěl. Ta žena se za to styděla a když zjistila, že je těhotná byla na tom ještě hůř. O devět měsíců později se jí narodila dcera. Dala jí jméno Christina Marie Kubiaová. Naštěstí byla víc podobná na matku po které zdědila krásu a její schopnosti.


Když jí bylo 16 začala se vyptávat na svého otce. Ona s tím počítala a tak si vymyslela historku. Řekla jí, že její otec zemřel na rakovinu, když jí byli 2 roky. Christina se s tim spokojila a přestala mámu bombardovat otázkama. Druhý den jsem měla jet do bradavic, tak jsem si zabalila věci a jela jsem na nástupiště 9 a třičtvrtě. Zahloubala jsem se do svých myšlenek a nedávala jsem pozor na cestu. Najednou jsem do někoho vrazila. Byla to malá silná paní s rezavými vlasy. Omluvila jsem se a chtěla vykročit, když jsem si všimla že jsem na místě. Ta paní do které jsem vrazila stála naproti přepážky uprostřed čísel 9 a 10. Nejprve šla její dcera a já se pozorně dívala jak se tam dostanou. Vyvallila jsem oči když se rozeběhli naproti přepážce a zmizeli v ní. Chvili jsem očima těkala mezi tou paní a přepážkou než jsem si uvědomila co jsem viděla. Ta paní si mě všimla a zeptala se mě jestli jedu taky do bradavic.Já ....totiž ..........ehm ano jedu.Nakonec ze mě vypadlo. Nasměrovala mě a já proběhla přepážkou a uviděla jsem nádhernou lokomotivu jak s pohádky. Našla jsem si volné kupé a pohodlně jsem se usadila. Najednou se tam oběvila dcera té paní. Ahoj můžu si přisednout? Jistě. Jak se jmenuješ? zeptala se mě a pohodlně se usadila na pohovku ve vlaku. Já jsem Christina Kubianová a ty? Já jsem Ginny Weasleyová. Potkali jsme se už na nástupišti. Jedeš poprvé do bradavic? Jo jedu . Máma mě učila doma ale asi usoudila že bude lepší mě přihlásit do bradavic. Měla bych nastoupit do sedmého ročníku. Tak to je skvělé já jdu taky do sedmého. Doufám, že tě moudrý klobouk pošle do nebelvíru. V podobném duchu jsme si povídali dál.
Když jsme dojeli do Bradavic byl už večer. Vystoupily jsme z vlaku a zamířili jsme ke kočárům, které byli připravené pro studenty. Ginny si do jednoho nastoupila a já hned za ní. Jelikož tady nikoho neznám, nechtěla jsem ji ztratit z dohledu. Když jsme přijížděli do Bradavic totálně mě okouzlily. S otevřenou pusou jsem si prohlížela ten hrad ve kterém budu studovat. Taky mě okouzlily, když jsem jela do Bradavic poprvé. A já jsem se jenom usmála. Studenti se zhromáždily ve velké síni.Ginny mě ukázala paní profesorku McGonagalovou. A já za ní hned šla. Ginny si šla sednou ke stolu své koleje.Profesorka mi řekla, že mám zůstat před velkou síní. Tak jsem se postavila trochu bokem a začala si prohlížet prvnáky.Byli docela nervozní a já trochu taky. Po nějaké době si nás paní profesorka vyzvedla a společně s ní jsme vkročily do velké síně. Byla vyzdobená neuvěřitelným množstvím svíček. Byla to nádhera.
Když se všichni prvnáčci zařadily do svých kolejí, byla jsem na řadě já. Paní profesorka mi dala na hlavu moudrý klobouk. Zahlédla jsem Ginny jak se modlí, at se dostanu do nebelvíru . Pro sebe jsem se usmála. Chvíli se rozhodoval a něco si pro sebe mumlal, ale tak, že mu nerozuměla ani profesorka McGonagalová. A to stála docela blízko.Rozuměla jsem mu jedině já a dost mě zaskočilo, když jsem zaslechla co řekl. Trochu jsem se lekla, když zakřičel na celou sín NEBELVÍR. Byla jsem za to ráda a Ginny samozřejmě taky. Po večeři mi ukázala nebelvírskou společenskou místnost a pokoj kde budeme spát. Byla jsem nadšená.
Druhý den ráno jsme šli společně na snídani, která byla mimochodem výborná. Potom se začali všichni rozcházet do svých učeben, kde měli zahájit svoji výuku. Pomalu jsem začala poznávat bradavice. Ginny mi pomohla orientovat se na chodbách a ukázala mi kde jsou učebny.
Týden utekl jako voda a já se konečně přestala strácet na chodbách. Začal výkend a venku bylo krásně, tak jsme si s Ginny sedli ven pod strom blízko jezera a povídali jsme si. Dozvěděla jsem se, že existuje legenda o tom, že v jezeře žijí bytosti, které tě můžou utopit. Ginny to vyprávěla s takou vervou, že mě vyskočila husí kůže. Když si všimla jak se tvářím, začala se strašně smát. Co je? Nesměj se mi. Chvíli jsem hrála uraženou, ale moc dlouho mi to nevydrželo a začala jsem se smát taky. Vyrušil nás nějaký kluk, který došel až k nám. Ehm ehm chtěl na sebe upozornit, jenže mi se smáli dál. Ginny? Jo? Řekla a smála se dál. Já se jen pochechtávala a prohlížela si nově příchozího. Byl docela vysoký, měl delší hnědé vlasy a modré oči. Měl ledabile uvázanou kravatu a vyhrnuté rukávy k loktům. Ginny máš návštěvu, čeká ve velké síni. Po tomto zdělení se přestala smát a na tváři se jí rozlil úsměv od ucha k uchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Snapeova Snapeova | Web | 24. června 2013 v 14:24 | Reagovat

Ahoj, zkusila jsem si tuto kapitolu přečíst a myslím, že je to určitě zajímavý nápad na povídku. V ději zatím žádné závažné chyby nevidím, ale chtěla bych tě jen přátelsky upozornit na to ostatní a doufám, že ti tím pomůžu. Nechci ti říkat záměrně nějaké ošklivé věci

Už nějakou dobu sama píšu a nejsem expert na gramatiku a podobně a i po slohové stránce je vždy furt co zlkepšovat, ale myslím, že když chceš publikovat na internetu, měla by jsi být schopná mít text aspoň po gramatické stránce co nejvíce v pořádku. Někdo, jako třeba i já není na gramatiku nejlepší a tak v tomhle případě to chce najít někoho zkušeného, kdo ti text vždy opraví. Řeknu ti teď jakých a to hodně závažných, základních chyb jsem si všimla.

Nejdřív jsi psala ve třetí osobě a pak najednou v první, z toho jsem byla zmatená. Není dobré pléct osoby a časy. Určitým způsobem se to určitě dá někdy kombinovat, ale musíš to jasně oddělit. Všimla jsem si, že neovládáš nejlépe ani i a y a ignorujš přímé řeči. Tím myslím tohle třeba:Já ....totiž ..........ehm ano jedu.Nakonec ze mě vypadlo.

Já bych to napsala takle "Já...., totiž ..., ehm ano jedu," vypadlo ze mě nakonec.  U přímé řeči prostě nesmí chybět uvozovky, jinak bude každý jako já tápat, co to znamená, jestli to přímá řeč je nebo ne. Jak říkám, nejsem xpert, takže víc do hloubky ti u této kapitoly neporadím, ale zkus se více věnovat gramatic, hodně po sobě věci čti nebo si najdi někoho, kdo ti to vždy opraví a na tvé chyby tě bude upozorňovat, aby ses naučila co máš a nemáš dělat.

Přeji ti hodně úspěchů, doufám, že jsem ti trochu pomohla

Omlouvám se, ale do spřátelených stránek tě nebereme.

2 týnka týnka | Web | 24. června 2013 v 19:07 | Reagovat

děkuji za upozornění :)
jsem ráda, že jsi mi to napsala, budu si dávat větší pozor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama